Směrnice o průmyslových emisích - Industrial Emissions Directive
Směrnice Evropské unie | |
![]() | |
Titul | Směrnice o průmyslových emisích |
---|---|
Vytvořil | Evropský parlament & Rada |
Vyrobeno pod | Čl.175 odst.1 |
Časopis odkaz | Úř. Věst. 334, 12. prosince 2010, s. 17–119 |
Dějiny | |
Datum výroby | 24. listopadu 2010 |
Vstoupila v platnost | 6. ledna 2011 |
Datum uskutečnění | 7. ledna 2013 |
Ostatní právní předpisy | |
Nahrazuje | 78/176 / EHS, 82/883 / EHS, 92/112 / EHS, 1999/13 / ES, 2000/76 / ES, 2008/1 / ES a 2001/80 / ES |
Současná legislativa |
The Směrnice o průmyslových emisích (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75 / EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrovaná prevence a omezování znečištění) je Směrnice Evropské unie který se zavazuje Evropská unie Členské státy kontrolují a snižují dopad průmyslových emisí na životní prostředí. Cílem směrnice je snížit emise z průmyslové výroby prostřednictvím integrovaného přístupu.[1] Směrnice používá a znečišťovatel platí přiřadit náklady na aktualizace závodu.[1] Plán snižování emisí je založen na Nejlepší dostupná technologie pomoci dosáhnout cílů směrnice. Plán umožňuje flexibilitu vzhledem k nejlepší dostupné technologii; výjimky ze směrnice lze udělit také firmám, pokud jsou náklady vyšší než přínos.[1]
Odůvodnění
Evropská komise provedla dvouletý přezkum se všemi zúčastněnými stranami, aby prozkoumala, jak by bylo možné zlepšit právní předpisy o průmyslových emisích tak, aby poskytovaly vysokou úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví při současném zjednodušení stávajících právních předpisů a snížení zbytečných správních nákladů. Po celou dobu Evropa to je vysoce přijatelné průmyslové emise jsou hlavní příčinou znečištění v Evropě.[2] Rovněž existuje vysoká podpora systému, kde bude znečišťovatel platit pod a Zásada „znečišťovatel platí“.[2]
Účelem směrnice o průmyslových emisích je poskytnout významné zlepšení interakce mezi předchozími sedmi směrnicemi (včetně směrnice EU) Směrnice o spalování odpadu ) kterou nahrazuje. Rovněž v několika případech posiluje některá ustanovení předchozích směrnic, například Směrnice o velkých spalovacích zařízeních.
Výjimky
Určité firmy mohou požádat o výjimky, pokud jsou náklady na nejlepší dostupnou technologii vyšší než přínos.[3] Budou hodnoceny pomocí Analýza nákladů a přínosů rozhodnout, zda bude firmě udělena výjimka. Bulharsko v současné době hledá výjimku pro celou svou flotilu uhelných elektráren.[4][potřebuje aktualizaci ]
Kritika
Výjimky umožnily velkému množství evropských elektráren překročit stanovené normy.[5] Existují obavy, že pokud by výjimky byly odstraněny, některé elektrárny budou nuceny odstavit kvůli zvýšeným nákladům spojeným s nejlepší dostupnou technologií. S přijetím přísnějších zákonů je nyní pro některé závody obtížnější získat výjimku ze směrnice.[5]
Reference
- ^ A b C „Směrnice o průmyslových emisích“. Evropská komise. Evropská komise. Citováno 28. července 2017.
- ^ A b „Eurobarometry - životní prostředí“. Evropská komise. Citováno 6. srpna 2017.
- ^ Bachmann, Till M .; van der Kamp, Jonathan (15. dubna 2014). „Analýza nákladů a přínosů pro životní prostředí a směrnice o průmyslových emisích EU (Evropská unie): Zkoumání společenské účinnosti retrofitu DeNOx v uhelné elektrárně“. Energie. 68: 125–139. doi:10.1016 / j.energy.2014.02.051.
- ^ „Bulharsko požádá o výjimku z právních předpisů EU o uhelných elektrárnách“. powerengineeringint.com. Citováno 28. července 2017.
- ^ A b Fioretti, Julia. „Státy EU schvalují plány na přísnější limity znečišťujících látek z elektráren“. Reuters. Citováno 28. července 2017.
externí odkazy
- Evropská komise - Průmyslové emise
- Evropský úřad pro IPPC referenční dokumenty o nejlepších dostupných technikách (BAT)
- Ministerstvo životního prostředí, výživy a záležitostí venkova (Anglie a Wales) - provádění směrnice
- Ministerstvo životního prostředí a urbanismu Turecka, projekt EU k provedení kapitol 1 a 2 směrnice, vysvětlení v turečtině a angličtině