Směrnice o průmyslových emisích - Industrial Emissions Directive

Směrnice 2010/75 / EU
Směrnice Evropské unie
TitulSměrnice o průmyslových emisích
VytvořilEvropský parlament & Rada
Vyrobeno podČl.175 odst.1
Časopis odkazÚř. Věst. 334, 12. prosince 2010, s. 17–119
Dějiny
Datum výroby24. listopadu 2010
Vstoupila v platnost6. ledna 2011
Datum uskutečnění7. ledna 2013
Ostatní právní předpisy
Nahrazuje78/176 / EHS, 82/883 / EHS, 92/112 / EHS, 1999/13 / ES, 2000/76 / ES, 2008/1 / ES a 2001/80 / ES
Současná legislativa

The Směrnice o průmyslových emisích (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75 / EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrovaná prevence a omezování znečištění) je Směrnice Evropské unie který se zavazuje Evropská unie Členské státy kontrolují a snižují dopad průmyslových emisí na životní prostředí. Cílem směrnice je snížit emise z průmyslové výroby prostřednictvím integrovaného přístupu.[1] Směrnice používá a znečišťovatel platí přiřadit náklady na aktualizace závodu.[1] Plán snižování emisí je založen na Nejlepší dostupná technologie pomoci dosáhnout cílů směrnice. Plán umožňuje flexibilitu vzhledem k nejlepší dostupné technologii; výjimky ze směrnice lze udělit také firmám, pokud jsou náklady vyšší než přínos.[1]

Odůvodnění

Evropská komise provedla dvouletý přezkum se všemi zúčastněnými stranami, aby prozkoumala, jak by bylo možné zlepšit právní předpisy o průmyslových emisích tak, aby poskytovaly vysokou úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví při současném zjednodušení stávajících právních předpisů a snížení zbytečných správních nákladů. Po celou dobu Evropa to je vysoce přijatelné průmyslové emise jsou hlavní příčinou znečištění v Evropě.[2] Rovněž existuje vysoká podpora systému, kde bude znečišťovatel platit pod a Zásada „znečišťovatel platí“.[2]

Účelem směrnice o průmyslových emisích je poskytnout významné zlepšení interakce mezi předchozími sedmi směrnicemi (včetně směrnice EU) Směrnice o spalování odpadu ) kterou nahrazuje. Rovněž v několika případech posiluje některá ustanovení předchozích směrnic, například Směrnice o velkých spalovacích zařízeních.

Výjimky

Určité firmy mohou požádat o výjimky, pokud jsou náklady na nejlepší dostupnou technologii vyšší než přínos.[3] Budou hodnoceny pomocí Analýza nákladů a přínosů rozhodnout, zda bude firmě udělena výjimka. Bulharsko v současné době hledá výjimku pro celou svou flotilu uhelných elektráren.[4][potřebuje aktualizaci ]

Kritika

Výjimky umožnily velkému množství evropských elektráren překročit stanovené normy.[5] Existují obavy, že pokud by výjimky byly odstraněny, některé elektrárny budou nuceny odstavit kvůli zvýšeným nákladům spojeným s nejlepší dostupnou technologií. S přijetím přísnějších zákonů je nyní pro některé závody obtížnější získat výjimku ze směrnice.[5]

Reference

  1. ^ A b C „Směrnice o průmyslových emisích“. Evropská komise. Evropská komise. Citováno 28. července 2017.
  2. ^ A b „Eurobarometry - životní prostředí“. Evropská komise. Citováno 6. srpna 2017.
  3. ^ Bachmann, Till M .; van der Kamp, Jonathan (15. dubna 2014). „Analýza nákladů a přínosů pro životní prostředí a směrnice o průmyslových emisích EU (Evropská unie): Zkoumání společenské účinnosti retrofitu DeNOx v uhelné elektrárně“. Energie. 68: 125–139. doi:10.1016 / j.energy.2014.02.051.
  4. ^ „Bulharsko požádá o výjimku z právních předpisů EU o uhelných elektrárnách“. powerengineeringint.com. Citováno 28. července 2017.
  5. ^ A b Fioretti, Julia. „Státy EU schvalují plány na přísnější limity znečišťujících látek z elektráren“. Reuters. Citováno 28. července 2017.

externí odkazy