Indrani Wijebandara - Indrani Wijebandara
Indrani Wijebandara | |
---|---|
ඉන්ද්රානි විජේබණ්ඩාර | |
narozený | |
Zemřel | 23. června 2019 | (ve věku 83)
Vzdělávání | Musaeus College |
obsazení | zpěvačka, zpěvák přehrávání |
Manžel (y) | Sisira Senaratne (m. 1962) |
Děti | 3 |
Rodiče |
|
Ocenění | Cena Rany Thisary |
Hudební kariéra | |
Žánry | |
Nástroje | Zpěv |
Aktivní roky | 1953–2016 |
Štítky | Columbia |
Indrani Wijebandara (Sinhálština: ඉන්ද්රානි විජේබණ්ඩාර; 15. července 1935 - 23. června 2019), byl srílanský zpěvák, pracoval také jako přehrávání zpěvák v Sinhálské kino.[1] Kariéra trvala více než šest desetiletí a zpívala několik populárních dětských písní Vesak Kekulu, Sudu Sanda Eliye, Olu Nelum Neriya, Rathu Pata Mal a Mal Sutikko.[2][3] Ona spolu s manželem Sisira Senaratne hrál v padesátých letech klíčovou roli při zahájení nové éry sinhálské hudby.[4]
Osobní život
Narodila se 15. července 1935 v Borelle jako nejstarší z rodiny.[5][6] Vzdělání dokončila od Musaeus College a pak od Devi Balika Vidyalaya. Její otec M. M. W. Wijayabandara pracoval na ministerstvu zdravotnictví. Její matka Lilian Wijayabandara byla žena v domácnosti. Má čtyři mladší sourozence.[7]
Indrani byl ženatý Sisira Senaratne, který byl také oblíbeným zpěvákem.[8] Sisira se narodila 29. března 1935 a studovala na Central College Maradana a Nalanda College Colombo. Pracoval také v Celní úřad na Srí Lance.[9] Wijebandara a Sisira se poprvé setkali v okamžiku odletu do Madrasu na letu Air Ceylon kvůli hudebním nahrávkám k filmu Rekava.[2] Vzali se 31. května 1962 po sedmi letech poměrů.[10] Pár má dva syny Sanjaya a Sameera; a jedna dcera Subhani.[11] Sisira zemřela 4. února 2015 ve věku 79 let.[12][13]
Nejstarší syn Sanjaya žije v Německu a je ženatý s německou paní Anjalikou a žije s dětmi. Nejmladší syn Sameera se věnuje zpěvu a má hlas svého otce i manažera v Unileveru.[14]
Dne 21. června 2019 se zúčastnila Národní nemocnice na Srí Lance kvůli dýchacím obtížím.[5] Po dvou dnech léčby zemřela 23. června 2019 v Národní nemocnici ve věku 83 let.[12][15] Pohřeb se konal 27. června 2019 na hřbitově Borella.[16][17]
Kariéra
Učitelka hudby na základní škole Eva Perera byla první, kdo rozpoznal její pěvecké schopnosti. Byla studentkou, která prezentovala Musaeus College na soutěži „Kokila Battle Poetry Competition“ pořádané Young Buddhist Association. Stala se první na ostrově. Mohla doprovázet zpěváka Susila Premaratneho na písni Somnasa Ho Santhapaya stejně jako zpívat Sri Chandraratne Manawasinghe rozhlasová dramata. Po úvodu do Sunil Shantha ve věku 12 let otcem Marcelline Jayakody, připojila se ke speciálním pěveckým programům u příležitosti 25. výročí rozhlasu.[14] Vešla na jeviště s hrou Sakunthala který byl představen ve škole. Byla také vedoucí zpěvačkou sboru další hry, Sirisangabo.[7]
Jako dětská umělkyně, když nastoupila do skupiny „Sarasawathi Mandapaya“ na Rádio Ceylon vedené Karunaratne Abeysekera.[18] Její hlas byl slyšet v rozhlasovém světě v písni v rozhlasovém dramatu Esala Sanda podle K.A.W. Perera, rodinný přítel a později populární filmař. Její první píseň byla Thun Loka Guru Budu Sasi Piya. Zároveň píseň Somnasa Saha Santhapaya se stala velmi populární tam, kde zpívala se Susil Premaratne. Pod vedením Saratha Wimalaweery a Susila Premaratneho směla zpívat na a Columbia Records album. Thilakasiri Fernando byla její podpůrná zpěvačka.[7]
Později Indrani zpíval populární píseň Ayubowan Vasanawan na záznamu Columbia k textům Abeysekera. V mladém věku byla požehnána společností textařů, jako je Dunston de Silva, W. D. Amaradeva, Edwin Samaradiwakara, Sri Chandraratne Manawasinghe a Mahagama Sekara. Když byla studentkou Devi Balika, byla pozvána zpívat do kina.[7]
Wijebandara vstoupil do přehrávání zpěv s 1956 filmu Rekhava režie Lester James Peries a zazpíval v něm dvě písničky: Vesak Kekulu, Sudu Sanda Eliye.[6] Kvůli popularitě písní „Rekhawa“ ji K. Gunaratnam, majitelka Cinemas Production House, nechala zpívat Hithannako Ayye ve filmu Sooraya v moderním studiu v Salemu v Indii.[7] Během tohoto období zpívala několik populárních písní, například Budu Samine, Hithannako Ayye, Olu Nelum Neriya,Dangakari Man, Gaya Geethayan, Sal Sapu Mal, Sujathaa, Nilmini Dese a Mal Sutikko.[2][5][19]
Pracovala také jako zpěvačka přehrávání ve filmech včetně Pravesamwanna, Rychlost deyyange, Handapana Senehasa a Sudu Sande Kaluwala.[1][5] Sisira skládala melodii pro každou píseň zpívanou Indrani od roku 1957. V roce 1959 také získala cenu „Deepashika“.[12]
Wijebandara se svým manželem Sisirou dirigoval koncerty s názvem „Sisindra“ na Srí Lance a po celém světě, včetně Kanady, Velké Británie, Spojených států amerických, Dubaje, Austrálie, Německa, Švýcarska a Itálie.[2][18] První koncert „Sisindra“ na Srí Lance se konal 20. v 18:30 v Kularatne Hall na Ananda College v Colombu. Při této příležitosti vyšla také autobiografie „Ranpiyawara“ napsaná Wijebandarou a album „Iresha“ představující písně manželů Sisira – Indrani.[2] Kniha obsahuje informace o jejich padesáti pěti letech uměleckého života.[8]
V roce 2000 byla oceněna průkopnickou cenou na 13. ceremoniálu udílení prezidentských cen.[1] V roce 2001 byla oceněna cenou OCIC.[14] V roce 2007 byla na festivalu Sarasaviya oceněna cenou „Rana Thisara Award“.[7]
Filmografie
Rok | Film | Role | Čj. |
---|---|---|---|
1956 | Rekava | Přehrávání zpěvák | |
1957 | Sooraya | Přehrávání zpěvák | |
1958 | Rychlost deyyange | Přehrávání zpěvák | |
1958 | Daskama | Přehrávání zpěvák | |
1959 | Ma Aale Kala Tharuniya | Přehrávání zpěvák | |
1959 | Purusha Rathnaya | Přehrávání zpěvák | |
1959 | Sri 296 | Přehrávání zpěvák | |
1959 | Sirimali | Přehrávání zpěvák | |
1960 | Wana Mala | Přehrávání zpěvák | |
1961 | Suvineetha Lalani | Přehrávání zpěvák | |
1962 | Sansare | Přehrávání zpěvák | |
1963 | Adata Wadiya Heta Hondai | Přehrávání zpěvák | |
1963 | Mangalika | Přehrávání zpěvák | |
1964 | Samiya Birindage Deviyaya | Přehrávání zpěvák | |
1965 | Handapana | Přehrávání zpěvák | |
1965 | Hithata Hitha | Přehrávání zpěvák | |
1967 | Daru Duka | Přehrávání zpěvák | |
1968 | Punchi Baba | Přehrávání zpěvák | |
1968 | Hangi Hora | Přehrávání zpěvák | |
1969 | Senehasa | Přehrávání zpěvák | |
1969 | Kawuda Hari | Přehrávání zpěvák | |
1969 | Praveshamwanna | Přehrávání zpěvák | |
1973 | Suhada Pethuma | Přehrávání zpěvák | |
1976 | Aasha | Přehrávání zpěvák | |
1978 | Mage Ran Putha | Přehrávání zpěvák | |
1978 | Deepanjali | Přehrávání zpěvák | |
1979 | Hari Pudumai | Přehrávání zpěvák | |
1981 | Běžel Ethana | Přehrávání zpěvák | |
1982 | Situ Diyaniya | Přehrávání zpěvák | |
1984 | Chandi Siriya | Přehrávání zpěvák | |
1997 | Punaruthpaththiya | Přehrávání zpěvák |
Reference
- ^ A b C „Indrani Wijebandara ඉන්ද්රානි විජේබණ්ඩාර films“. Digitální identita kina Sinhala. Citováno 16. září 2020.
- ^ A b C d E „Indrani Wijebandara umírá“. Novinky24. Citováno 16. září 2020.
- ^ „Indrani; Madduma Dhoni se loučí“. soudruh. Citováno 16. září 2020.
- ^ „Sisiriny melodické písně posluchače stále uchvacují“. Nedělní pozorovatel. Citováno 16. září 2020.
- ^ A b C d „Pohřeb zpěvačky Indrani Senaratne 27.“. Siyatha News. Citováno 16. září 2020.
- ^ A b „Pohřeb zpěvačky Indrani Senaratne 27.“. Ada Derana. Citováno 16. září 2020.
- ^ A b C d E F „Ach, moje srdce ztichlo“. Sarasaviya. Citováno 16. září 2020.
- ^ A b „Nikdo jiný nemá tak krásné srdce jako Sisira“. Divaina. Citováno 16. září 2020.
- ^ „Příval mladé krve“. Denní zprávy. Citováno 16. září 2020.
- ^ "7 umění". Sarasaviya. Citováno 16. září 2020.
- ^ „Indrani Wijebandara umírá“. Denní zrcadlo. Citováno 16. září 2020.
- ^ A b C „Indrani Wijebandara umírá“. Hiru novinky. Citováno 16. září 2020.
- ^ "Sisira Senaratne zemře". Lankadeepa. Citováno 16. září 2020.
- ^ A b C „Stěny byly svázané a chuť mysli nikam nevedla“. Silumina. Citováno 16. září 2020.
- ^ „Zpěvák Indrani Wijebandara se loučí“. kino.lk. Citováno 16. září 2020.
- ^ „Pohřeb zesnulé paní Indrani Wijebandary“. helawoodpopcorn. Citováno 16. září 2020.
- ^ "Indrani Wijebandara odchází". Hiru FM. Citováno 16. září 2020.
- ^ A b "Veterán zpěvák Indrani Senaratne zemřel". SLBC. Citováno 16. září 2020.
- ^ „Indrani bids adieu“. Denní zprávy. Citováno 16. září 2020.