Inam-ul-Haq (diplomat) - Inam-ul-Haq (diplomat)

Inam-ul-Haq (narozen 10. listopadu 1940)^[1] je Pákistánec kariérní diplomat, který sloužil jako Ministr zahraničí Pákistánu v prozatímní vláda z Muhammad Mian Soomro po čtyři měsíce od listopadu 2007 do března 2008. Také zůstal Státní ministr zahraničních věcí od června 2002 do jmenování Khurshid Mahmud Kasuri jako ministr zahraničí v listopadu 2002 a Ministr zahraničí, nejvyšší místo na ministerstvu zahraničních věcí, poté, co nahradil Shamshad Ahmad v únoru 2000.

Haq sloužil jako pákistánský velvyslanec v krocan, Čína (1997–1999) a stálý zástupce při Spojené národy než byl jmenován ministrem zahraničí.

Kariéra

Inam-ul-Haq byl předsedou správní rady v Ústav strategických studií, přední think tank strategických studií v Islámábád financováno pákistánským ministerstvem zahraničí. Zastával také funkci předsedy Fóra pákistánsko-čínského přátelství. Inam-ul-Haq byl členem správní rady Institutu regionálních studií v Islámábádu. Byl ostříleným diplomatem a byl významným hostujícím členem přední vojenské akademie Univerzita národní obrany Pákistán. Často přednáší na workshopech národní bezpečnosti.^[2]

Před vstupem do Zahraniční služba Pákistánu v listopadu 1965 učil Inam-ul-Haq anglický jazyk a literaturu v letech 1961–65. Od listopadu 1965 do září 1966, po ukončení předškolního vzdělávání státních zaměstnanců v Akademie veřejných služeb v Lahore,^[3] jeho prvním profesionálním úkolem u pákistánské vlády byl jako referent sekce u Ministerstvo zahraničních věcí (Pákistán), od září 1966 do ledna 1968. Vzhledem k jeho schopnostem a statečnosti byl Inam-ul-Haq jmenován třetím tajemníkem Stálý zástupce Pákistánu při OSN V New Yorku od ledna 1968 do května 1969. Později téhož roku byl vyslán do Lagosu, Nigérie kde působil jako druhý tajemník pákistánského velvyslanectví do července 1971. Po dokončení svého úkolu v Nigérii byl Inam-ul-haq vyslán na Lisabon, Portugalsko v červenci 1971 jako Charge d ’Affaires na velvyslanectví Pákistánu. V srpnu 1974 byl Inam-ul-Haq poslán na Království Saúdské Arábie jako první tajemník velvyslanectví Pákistánu, kde působil do října 1976.

S rostoucími diplomatickými zkušenostmi jej v říjnu 1976 zahraniční úřad pověřil odpovědností poradce při Stálé misi Pákistánu při OSN v New Yorku. Službu vykonával s plnou vervou a smyslem pro profesionalitu a misi vykonával do února 1979. Dalších 6 let působil jako ředitel a následně generální ředitel na ministerstvu zahraničních věcí Inam-ul-Haq. OSN a jejích přidružených organizací i všech dalších mnohostranných organizací, tj Nezúčastněné hnutí, Organizace islámské spolupráce (OIC) atd.

V únoru 1985 byl vyslán jako poradce a šéfkuchař ke generálnímu tajemníkovi Organizace islámské konference v Džiddě v Saúdské Arábii, kde OIC těží z jeho odborných znalostí do listopadu 1988. Ve stejném měsíci byl povolán zpět do Pákistánu pro naléhavější úkoly jako další ministr zahraničí odpovědný za mnohostranné záležitosti, Afriku, Sovětský svaz a východní Evropu a asijsko-pacifickou oblast. Jako akreditovaný za své přesvědčivé komunikační dovednosti dostal odpovědnost za oficiální mluvčí pákistánské vlády pro zahraniční věci.

V únoru 1992 byl vyslán do Ankary jako velvyslanec Pákistánu v Republice krocan kde působil do listopadu 1996. V listopadu 1996 se stal zvláštním tajemníkem na ministerstvu zahraničních věcí v Islámábádu. Funkci zastával do března 1997, kdy byl pověřen velvyslanectvím Pákistánu v Čínská lidová republika. Inam-ul-Haq sloužil v Pekingu do června 1999.

Díky svým vynikajícím advokačním a vyjednávacím schopnostem byl od července 1999 do února 2000 v New Yorku pověřen stálým představitelem Pákistánu při OSN. Po skončení svých povinností v New Yorku se vrátil do Pákistánu jako ministr zahraničí a sloužil od února 2000 do června 2002. Během výkonu této funkce vystoupení Inam-ul-Haqa upozornilo generálního prezidenta Parvíz Mušaraf který ho požádal, aby se připojil ke kabinetu, což z něj udělalo Státní ministr zahraničních věcí Pákistánu od června do listopadu 2002.^[4]

Rodinný a osobní život

Inam-ul-Haq se provdala za vyššího pákistánského diplomata, velvyslance Seema Naqviho, dokud nezemřela koncem roku 2014.

Reference

externí odkazy

• Pak jmenovala vyslance Qazi do USA
• Šéfové Soomro prozatímní vláda: Inamul Haq mezi ministry