Kampaň císařské ústavy - Imperial Constitution campaign
The Kampaň císařské ústavy (Němec: Reichsverfassungskampagne) byla iniciativa řízená radikálně demokratický politici v Německu v polovině 19. století, která se vyvinula do občanský válečný boje v několika německých státech známých také jako Může povstání (Maiaufstände). Tyto konflikty proti kontrarevolucionářům začaly v květnu 1849 a jejich délka a intenzita se lišily v závislosti na regionu. Některé trvaly až do července téhož roku. Označili závěrečnou fázi lidové a nacionalistické Březnová revoluce který začal dobrý rok předtím v březnu 1848.
Kampaň císařské ústavy si dala za cíl uznání Ústava kostela svatého Pavla které dal dohromady první panoněmecký demokraticky zvolený parlament, Frankfurtské shromáždění. Kampaň vyvolalo odmítnutí císařské koruny pruským králem Frederick William IV a rozpuštění národního shromáždění. Jeho poslanci poté vytvořili tzv Sněmový parlament několik týdnů v Stuttgart, hlavní město Království Württemberg, dokud nebylo toto shromáždění také rozpuštěno silou württembergskými jednotkami. Výzvu ke kampani podpořili Georg Friedrich Kolb, Heinrich Herrmann Riemann a další.
V návaznosti na toto volání došlo k republikánským motivovaným povstáním, například v Království Saska (Květnové povstání v Drážďanech ), v tehdejším bavorském Falc (Palatinské povstání ), v pruských provinciích Vestfálsko (1847 Iserlohn povstání ) a Porýní (dále jen Útok Zeughausů v Prüm a Elberfeldovo povstání května 1849) a zejména v Baden velkovévodství (vidět Badenská revoluce ) kde byla na krátkou dobu vyhlášena republika.
S vojenskou porážkou této poslední vzpoury, především Pruské jednotky březnová revoluce 1848/1849 ve státech Německá konfederace nakonec skončila 23. července 1849 zajmutím Pevnost Rastatt, poslední bašta badenských revolucionářů, federálními silami pod Pruské vedení.
externí odkazy
- Die Deutsche Reichsverfassungskampagne podle Friedrich Engels, napsáno 1849/50, plný text, odkazy na jednotlivé kapitoly na mlwerke.de