Ignáce von Weitenauera - Ignatius von Weitenauer

Carmina Selecta, 1757

Ignáce von Weitenauera (1. listopadu 1709 - 4. února 1783) byl a Němec jezuita spisovatel, exegete, a Orientalista.

Život

Weitenauer se narodil v Ingolstadt, Bavorsko. Jeho rodina byla rytířem Kurfiřt Bavorska, Maximilian Joseph. Po běžných studiích Společnost Ježíšova (Jezuité), do kterého vstoupil 3. listopadu 1724, učil jedenáct let poezii a rétoriku na několika vysokých školách, zejména na Eichstätt. V roce 1753 byl povolán do křesla filozofie a orientálních jazyků na University of Innsbruck. Když jeho kariéru profesora náhle ukončilo potlačení jezuitů v roce 1773, následoval pozvání opata Cisterciáci z Opatství Salem pokračovat v literární činnosti v klášteře. Zemřel v Salem u Constance v Württemberg, ve věku 73.

Funguje

Před svou výzvou do Innsbrucku Weitenauer publikoval několik příležitostných děl, slavnostních ód a divadelních her, které byly velmi cenné. Bylo to však během jeho profesorem v Innsbrucku, že složil jeho četná učená díla, z nichž hlavní jsou:

  • Biblia sacra ("Svatá Bible", Augsburg, 1773): komentář založený na srovnání Vulgate s původním textem
  • Lexicon biblicum („Biblický lexikon“, Augsburg, 1758, 1780), vysvětlení obtížného hebrejština a řecký fráze vyskytující se na Vulgate, publikovány často, dokonce až v roce 1866
  • Hierolexicon linguarum orientalium, 1 („Sacred Lexicon of Oriental Languages“), spolu s gramatikou „Trifolium hebraicum, chaldaicum et syriacum“ („hebrejština, chaldaic (Aramejština ), a syrský Trefoil ", Augsburg, 1759)
  • Modus addiscendi. . .linguas gallicam, italicam, hispanicam, graecam, hebraicam et chaldaicam ("Metoda učení francouzština, italština, španělština, Řečtina, hebrejština a chaldaština “, Frankfurt nad Mohanem, 1756), kterou v roce 1762 doplnil Hexaglotton alterum docens linguas anglicam, germanicam, belgicam, latinam, lusitanicam et syriacam („Další šestijazyčná [gramatika] pro výuku v angličtině, němčině, belgii (holandský ), latinský, Lusitanian (portugalština ), a Syriac “), oba se objevují pod názvem„ Hexaglotton geminum “(„ Twin Six-Language [Grammar] “)

Jeho rozsáhlá lingvistická studia měla přímý vztah ke studiu bible. Kromě toho vydal „Subsidia eloquentiae sacrae“ („Podpora posvátné výmluvnosti“, 19. díl, Augsburg, 1764–1769). Po potlačení jeho řádu se objevil „Apparatus catecheticus“ („Katechetický Apparatus ", Augsburg, 1775), sbírka 1 500 příkladů, ilustrujících učení křesťanství. Jeho posledním skvělým dílem byl německý překlad do 12 svazků obou Starý a Nový zákon s četnými anotacemi.

Reference

Uvedení zdroje
  • Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Herbermann, Charles, ed. (1913). "Ignáce von Weitenauera ". Katolická encyklopedie. New York: Robert Appleton Company. Tento vstup byl od Charlese F. Arnolda. Záznam uvádí: