Ida Marie Lipsius - Ida Marie Lipsius

Ida Marie Lipsius (30 prosince 1837 v Lipsko - 2. března 1927 v Schmölen ), alias La Mara, byl německý spisovatel a hudební historik.

Život

Lipsius se narodil jako dcera pozdějšího ředitele Lipska Thomasschule Karl Heinrich Adelbert Lipsius a vyrostl v Lipsko kde dostala hluboké hudební vzdělání, tedy saským skladatelem Richard Müller. Její tři bratři byli teologové Richard Adelbert Lipsius, architekt Constantin Lipsius a klasický učenec Justus Hermann Lipsius. V roce 1856, v devatenácti, se setkala Franz Liszt na koncertě, k jehož bližším přátelům by od nynějška měla patřit. Na konci 19. a na počátku 20. století hrála vlivnou roli v německém hudebním průmyslu, zejména na velkovévodství Weimarian soudu a u soudu Richard Wagner kruh v Bayreuth. Intimní přítel Lisztovy dlouholeté životní partnerky, princezny Carolyne zu Sayn-Wittgenstein, byla oceněna titulem profesor na počest jejích osmdesátých narozenin v roce 1917.

Práce

La Mara podpis

Kromě několika raných písemných cestovních skic, pod svým aliasem „La Mara“, vydala Marie mnoho hudebních životopisů týkajících se jejích mrtvých i současníků, které byly od roku 1867 poprvé vytištěny v Westermanns Monatshefte před úpravou v tehdy populární sérii Musikalische Studienköpfe (Portréty hudebních studií) u domu Breitkopf & Härtel. Její dobře rozlišené, empaticky napsané portréty byly často inspirovány jejím osobním známím, s nímž mnohé popsala, a lze je také charakterizovat jako autentická svědectví současné ženy v německé hudební společnosti její epochy - postavy, v níž její význam pro dnešní hudební historie se většinou skládá.

Marie Lipsius byla první muzikologkou, která prováděla systematický výzkum s cílem identifikovat Beethoven je záhadný "Nesmrtelný milovaný „: V roce 1909 vydala Monografie Terezie Brunsvické a její zářivý obdiv skladatele interpretovala jako tajnou lásku. To bylo revidováno po první světové válce, kdy byly na panství Brunsviků objeveny dopisy a další dokumenty, které poukazovaly na Therese sestra Josephine Brunsvik.[1]

Část svých původních spisů se Marie postarala také o vydání korespondence Franze Liszta. V roce 1917 byla vydána její autobiografie.

Publikace

Jako autor

  • Musikalische Studienköpfe, 5 sv., Lipsko 1868–1882:
    • Hector Berlioz, Lipsko 51913.
    • Joseph Haydn, Lipsko 51913.
    • Adolf Henselt, Lipsko 91919.
    • Edvard Grieg, Lipsko 91919.
    • Franz Schubert, Lipsko 121919.
    • Johann Sebastian Bach, Lipsko 71919.
    • Johannes Brahms, Lipsko 1919.
    • Richard Wagner, Lipsko 121919.
    • Robert Schumann, Lipsko 12 1919.
    • Anton Rubinstein, Lipsko 91920.
    • Carl Maria von Weber, Lipsko 121920.
    • Felix Mendelssohn, Lipsko 121920.
    • Franz Liszt, Lipsko 131920.
    • Georg Friedrich Händel, Lipsko 6–71921.
    • Hans von Bülow, Lipsko 9–101921.
    • Wolfgang Amadeus Mozart, Lipsko 8–91922.
    • Christoph Willibald Gluck, Lipsko 6–71923.
    • Ludwig van Beethoven, Lipsko 10–121923.
    • Friedrich Chopin, Lipsko 41924.
  • Classisches und Romantisches aus der Tonwelt, Lipsko 1892.
  • Beethovens unsterbliche Geliebte. Das Geheimnis der Gräfin Brunswik und ihre Memoiren, Lipsko 1909.
  • Liszt und die Frauen, Lipsko 1911.
  • Beethoven und die Brunsviks. Nach Familienpapieren aus Therese Brunsviks Nachlass, Lipsko 1920.
  • An der Schwelle des Jenseits. Letzte Erinnerungen an die Fürstin Carolyne Sayn-Wittgenstein, die Freundin Liszts, Lipsko 1925.

Jako redaktor

  • Franz Liszt:
    • Franz Liszt's Briefe, 8 sv., Lipsko 1893–1905.
    • Korespondence entre Franz Liszt et Hans von Bülow, Lipsko 1899. (francouzsky)
    • Korespondence entre Franz Liszt et Charles Alexandre (Grand-Duc de Saxe), Lipsko 1909. (francouzsky)
    • Franz Liszts Briefe an seine Mutter. Aus dem Frz., Lipsko 1918.
  • Aus der Glanzzeit der Weimarer Altenburg. Bilder und Briefe aus dem Leben dem Fürstin Carolyne Sayn-Wittgenstein, Lipsko 1906.

Autobiografie

  • Durch Musik und Leben im Dienste des Ideals, 2 sv., Lipsko 1917.

Zdroje

  1. ^ „Es drängte sich mir die Überzeugung auf, daß ... Josephine verwitwete Gräfin Deym die 'unsterbliche Geliebte' Beethovens ... sei. "[Začal jsem být přesvědčen, že Josephine, ovdovělá hraběnka Deym, byla Beethovenova"Nesmrtelný milovaný ".] (La Mara 1920, s. 1.)

externí odkazy