Ibrahim Tannous - Ibrahim Tannous
Ibrahim Tannous ابراهيم طنّوس | |
|---|---|
 | |
| 9. velitel libanonských ozbrojených sil | |
| V kanceláři 8. prosince 1982 - 23. června 1984 rezignoval | |
| Prezident | Amine Gemayel |
| Předcházet | Victor Khoury |
| Uspěl | Michel Aoun |
| Osobní údaje | |
| narozený | 1929 Kobayat Akkar, Libanon |
| Zemřel | 26. prosince 2012 |
| Politická strana | Nezávislý |
| Alma mater | Vojenská akademie libanonské armády |
| Vojenská služba | |
| Věrnost |  Libanon |
| Pobočka / služba | Libanonská armáda |
| Roky služby | 1952-1988 |
| Hodnost | generálporučík |
Ibrahim Tannous (1929-26. Prosince 2012)[1] byl bývalým velitelem Libanonské ozbrojené síly. Generál Tannous si získal pověst poctivosti a byl považován za „generála ochotného zašpinit uniformu, aby vybudoval bojující libanonskou armádu,“ slovy jednoho arabského orgánu.[2] Gen. Tannous převzal velení nad Libanonské ozbrojené síly (LAF) v prosinci 1982, během prvních let občanská válka a dohlížel na společné operace s Mnohonárodnostní síly který měl na starosti výcvik sil LAF a obnovení pořádku Beirut. Generál Tannous, který je blízký prezidentu Gemayelovi, rezignoval na svůj post velitele ozbrojených sil v červnu 1984 jako ústupek vládním opozičním frakcím, které volaly po restrukturalizaci armády a byl následován Michel Aoun.[3][4] Až do rezignace generála Tannouse byla armáda jednou z nejdůležitějších institucí podporujících NÁS. podporovaná Gemayelova vláda, Tannousův odchod však znamenal zásadní posun v americky vycvičených ozbrojených silách směrem k politice úzce související s Sýrie cíle zahraniční politiky a bezpečnosti.[2]
Osobní život
Narozen v Kobayat, Akkar, Libanon v roce 1929 se oženil a měl čtyři děti.
Vojenská kariéra
Dne 16. 10. 1955 se zapsal na vojenskou akademii jako kadetní důstojník
Povýšen na Podporučík dne 1. 10. 1955
Povýšen na První poručík dne 1. 10. 1958
Povýšen na Kapitán dne 1. 1. 1965
Povýšen na Hlavní, důležitý dne 1. 1. 1969
Povýšen na podplukovník zaměstnanců 1. 7. 1972
Povýšen na Plukovník zaměstnanců 1. 1. 1980
Povýšen na Všeobecné zaměstnanců dne 8/8/1982
Povýšen na generálporučík dne 8/8/1982
Funkce
Dne 8. 8. 1956 byl přidělen 4. dělostřeleckému pluku
Přidělen na Vojenskou akademii (zástupce trenéra) 1. 9. 1957
Dne 8. 8. 1958 byl obnoven ke 4. dělostřeleckému pluku
Přiděleno generálnímu ředitelství - 4. předsednictvo 1. 10. 1958
Byl přidělen k 5. dělostřeleckému praporu - velitel praporu, 4. 6. 1962
Byl přidělen k 2. dělostřeleckému pluku, dělostřelecké brigádě (zástupce velitele pluku) dne 25.1.1966
Jmenován velitelem dělostřeleckého pluku 3. 7. 1968
Jmenován vedoucím 4. předsednictva prozatímně od 21. 5. 1965 do 16. 8. 1970
Jmenován zástupcem vedoucího 4. předsednictva dne 17. 8. 1970
Jmenován vedoucím družstevní služby na ředitelství sociálních věcí dne 4. 4. 1971
Dne 4. 4. 1972 jmenován vedoucím finanční kontrolní kanceláře na ředitelství správní kontroly
Byl přidělen do oblasti severního Libanonu dne 21.7.1973
Dne 1. 8. 1973 byl přidělen k velitelství pěchotní brigády - náčelník štábu brigády
Dne 3. 8. 1974 byl přidělen k nezávislé protitankové rota (velitel dělostřelectva)
Byl převezen do společnosti oblastního okresu Bekaa - krajský zástupce velitele regionu dne 18. 7. 1974
Byl od 16. září 1974 do 26. září 1974 odvelen k velení regionu Bejrút
Jmenován zástupcem velitele regionu Bekaa dne 21.12.1974
Byl oddělen k velení dočasným, východním obranným sektorem, 28. 2. 1975
Přidělen k praporu velitelství 1. pěší brigády - náčelník štábu brigády 18. 8. 1975
Dne 30. 8. 1975 přidělen k praporu velitelství armády jako vedoucí Úřadu pro studium, organizaci a plánování
Dne 15. 3. 1978 přidělen do sektoru č. 3 / jednotky 31 jako velitel skupiny
Jmenován velitelem ozbrojených sil dne 8/8/1982
Byl propuštěn z funkce velitele ozbrojených sil na jeho žádost a byl dán k dispozici ministru národní obrany 23. 6. 1984
Převedeno na důchod 1. 7. 1988
Kurzy v zemi
Vylepšení výcvikového kurzu pro důstojníky od 16. 7. 1968 do 28. 9. 1968
Čtyřměsíční kurz italského jazyka v italském kulturním centru od 8. 8. 1971
Doplňkový kurz pro důstojníky od 5. 7. 1968 do 13. 7. 1968
Kurz upgradování kurzu od 17. 5. 1979 do 27. 10. 1979
Kurzy mimo zemi
Výcvikový kurz ve Francii od 8. 8. 1955 do 18. 8. 1956
Výcvikový kurz v Itálii od 26. 9. 1972 do 2. 7. 1975
Medaile, ocenění a vyznamenání
Medaile za bitevní rány
Libanonský řád za zásluhy ve stříbře
Národní řád cedru ve třídě rytíře
Pamětní medaile ze dne 13.12.1961
Národní řád cedru ve třídě důstojníků
Libanonský řád za zásluhy s pobočkami ve druhé třídě
Válečná medaile, dvakrát
Národní řád cedrů, třída velitele
Národní řád za zásluhy ve třídě Grand Cordon
Libanonský řád za zásluhy v první třídě
Vyznamenání ministra národní obrany, jednou
Vyznamenání velitele ozbrojených sil, dvakrát
Blahopřání velitele ozbrojených sil, třikrát
Reference
- ^ "Velitel". Archivovány od originál dne 2012-12-27.
- ^ A b Dionne, E. J. Jr. (13. března 1984). „Libanonská armáda nabízí rezignaci“. The New York Times.
- ^ "Změna otřesů armádních velitelských značek". Den. 25. června 1984. Citováno 7. prosince 2010.
- ^ „Šéf libanonské armády, hlavní pomocníci v rezignaci“. Philadelphia Daily News. 12. března 1984. Citováno 7. prosince 2010.
| Předcházet Victor Khoury | Velitel ozbrojených sil z Libanonské ozbrojené síly 1982-1984 | Uspěl Michel Aoun |
|  | |