I.G. a další vs. Slovensko - I.G. and Others vs. Slovakia
I.G. a další vs. Slovensko je třetí případ, o kterém rozhodl Evropský soud pro lidská práva proti Slovensko vztahující se k nucená sterilizace z Romové nebo cikánské ženy. Ačkoli šlo o třetí rozhodnutí o praxi, ve skutečnosti šlo o první případ, který u Evropského soudu podala slovenská feministická organizace Centrum pro občanská a lidská práva již v roce 2004.
Případ se týkal tří romských žen - I.G., R.K. a M. K., kteří byli násilně sterilizováni Krompachy Nemocnice na východním Slovensku. Uchazeči I.G. a M. K. byli v době intervencí nezletilí nezletilí. I.G. byla sterilizována v roce 2000, během porodu jejího druhého dítěte. V té době nebyla o zásahu informována a dozvěděla se o něm až o tři roky později poté, co prozkoumala své lékařské záznamy v nemocnici. M.K. byla sterilizována v roce 1999, také při porodu jejího druhého dítěte. Ona a její rodiče zjistili o zásahu až poté, co již byl proveden na ní. Stěžovatelka R.H. byla sterilizována v roce 2002 bez jejího informovaného souhlasu
Od roku 2003 se všichni stěžovatelé snažili dosáhnout náhrady škody u slovenských soudů, včetně Ústavního soudu. Od roku 2003 rovněž působili jako poškození v trestním řízení, vedeni slovenskou policií a státními zástupci. Pouze M.K. obdržel odškodnění od okresního soudu v Spišská Nová Ves ve výši 1 593 EUR. Evropský soud však vzhledem k závažnosti porušení shledal tuto náhradu přiměřenou.
Případ byl podán k Evropskému soudu již v roce 2004 a stěžoval si na porušení několika ustanovení Úmluvy Evropská úmluva o lidských právech. Evropský soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. listopadu 2012 rozhodl ve prospěch I.G. a M.K. Vzhledem k tomu, že R. K. zemřela v průběhu řízení, Evropský soud její stížnost neposoudil.
Evropský soud prohlásil, že sterilizace bez informovaného souhlasu jejich zákonných zástupců porušuje slovenské právní předpisy platné v době zásahů. Porušilo to jejich právo být osvobozen nelidské a ponižující zacházení zaručené článkem 3 Úmluvy. Evropský soud znovu zjistil, že Slovensko rovněž porušilo pozitivní povinnost podle článku 8 Úmluvy zajistit účinnou ochranu reprodukčních práv romských žen, které jsou v populaci obzvláště zranitelnou skupinou.
Důležité je, že rozhodnutí se od předchozích případů v této věci liší v tom, že Soud poprvé také zjistil, že vyšetřování vedené slovenskými orgány ve věci nesplňovalo standardy účinného vyšetřování zaručené Úmluvou (procesní aspekt článku 3).
Kromě porušení článků 3 a 8 Úmluvy Soud uložil slovenské vládě zaplatit odškodnění stěžovatelům ve výši 28 500 EUR, respektive 27 000 EUR, a náhradu jejich nákladů řízení.