Lidská práva v kyberprostoru - Human rights in cyberspace

Lidská práva v kyberprostoru je relativně nová a nezmapovaná oblast práva. The Rada OSN pro lidská práva (UNHRC ) uvedl, že svobody projevu a informací podle článku 19 (2) z Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR ) zahrnují svobodu přijímat a sdělovat informace, nápady a názory prostřednictvím internetu.[1]

Důležitou doložkou je článek 19 (3) ICCPR, který stanoví, že:

Výkon práva uvedeného v odstavci dva tohoto článku s sebou nese zvláštní povinnosti a odpovědnost. Může proto podléhat určitým omezením, ale budou to pouze taková, která stanoví zákon a jsou nezbytná:

(A) Za respektování práv nebo pověsti ostatních;

(b) Pro ochranu národní bezpečnost nebo veřejný pořádek nebo veřejné zdraví a morálka.[1]

HRC uvedla, že „stejná práva, která mají lidé offline, musí být chráněna také online“ (zejména svoboda projevu).[2] Všeobecně se má za to, že tato svoboda informací musí být vyvážena jinými právy. Vyvstává otázka, zda se očekávání lidí v oblasti lidských práv liší v kyberprostoru.[3]

Veřejné soukromí

Veřejné soukromí zahrnuje svoboda informací a vyjádření na internetu na jedné straně a zabezpečení a Soukromí v kyberprostoru na druhé straně.[4]:3 V kontextu kyberprostoru znamená soukromí používání internetu jako servisního nástroje pro soukromé účely, aniž by se obával, že třetí strany přistupují k různým způsobem a využívají údaje uživatelů bez jejich souhlasu.[4]:3

Právo na svobodu zahrnuje právo na vyjádření a je uvedeno v několika mezinárodních smlouvách.[4]:3 Toto právo zahrnuje svobodu přijímat a šířit informace a nápady a zastávat názory bez jakýchkoli zásahů státu. Zahrnuje také právo vyjádřit se na jakémkoli médiu, včetně výměny nápadů a myšlenek prostřednictvím internetových platforem nebo sociálních sítí.[4]:3 Svoboda znamená právo na politické vyjádření, zejména pokud nastoluje otázky veřejného významu.[4]:3

Většina demokratických zemí prosazuje instalaci internetu z ekonomických a komunikačních důvodů; politickému vyjádření je proto na internetu poskytována určitá ochrana. Některé vlády se aktivně snaží chránit data občanů na internetu. Tyto mezivládní dohody však mohou vést ke zneužití a zneužití soukromých údajů, což může zase ovlivnit mnoho dalších základních svobod a základních lidských práv.[4]:4 Úkolem vlád je vyvážit soukromé zájmy s pravidly proti právům na soukromí a svobodu pro všechny.[4]:3

Správa v kyberprostoru

Německý politolog Anja Mihr říká, že kyberprostor skrývá více jednotlivců než kterákoli jiná země na světě, přesto je bez vlády, zákonodárných orgánů, vymáhání práva nebo jakéhokoli jiného druhu ústavy. Bez těchto mechanismů vznikají potíže s ochranou a užíváním práv občanů.[4]:1 Mezinárodní vládní organizace (IGO), například Spojené národy (OSN) Organizace amerických států, Africká unie nebo Evropská unie usilují o stanovení mezinárodních standardů pro využívání kyberprostoru a internetu, které mají prosazovat národní vlády, ale obvykle tak neučiní. Problém je v tom, že státní moci a jejich mechanismy prosazování nepřesahují státní hranice.[4]:2

Protože kyberprostor nemá žádné hranice, způsoby a prostředky jeho řízení jsou dosud nedefinované. To vede k problémům, kdy ti, kteří jsou ochotni páchat trestné činy, snáze překračují hranice přes web, protože není jasné, kde leží jurisdikce.[5] Pokud by byl někdy ustanoven vládní režim, sestával by s největší pravděpodobností z mnoha zúčastněných stran a aktérů, včetně národních, mezinárodních a soukromých aktérů, jako jsou zástupci společností, sociálních sítí, nevládních organizací i jednotlivců.[4]:2

Odpovědnost poskytovatelů internetových služeb

Vyvstává otázka, kdy dojde k porušení základních lidských práv jednotlivce. Pokud by odpovědnost nesla pouze původce porušeného práva, nebo by měla břemeno nést také poskytovatel internetu (ISP)? To je obzvláště důležitý problém, pokud jde o vyvážení svobody projevu a pomluvy.[6] Zvyšující se rychlost a neomezené publikum na internetu představuje větší nebezpečí pro jednotlivce a jejich reputaci.[3]

Poskytovatelé internetu nemusí mít prostředky k monitorování obsahu publikovaného na jejich webových stránkách a nemusí si být vědomi toho, že na jejich stránkách existuje pomlouvačné prohlášení.[7] To bylo v případě prokázáno Cubby, Inc. v. CompuServe Inc.[8] kde bylo zjištěno, že poskytovatel internetových služeb jednal jako pouhý distributor a nemohl nést odpovědnost za obsah zveřejněný v jeho bulletinu. Nicméně, v Stratton Oakmont, Inc. v. Prodigy Services Co.[8] the Newyorský nejvyšší soud rozhodl, že Prodigy působil jako vydavatel s redakční funkcí, a proto byl shledán odpovědným.

Tyto případy zdůrazňují nejednoznačnost ohledně odpovědnosti poskytovatelů internetových služeb.[7] Další otázkou je, zda si ISP vezmou za sebe funkci „morálních strážců“[6] kyberprostoru. Pokud přehnaně fanatičtí poskytovatelé internetových služeb začnou odmítat hostit určité internetové stránky, může to zase ohrozit práva na svobodu projevu a svobodu projevu. Ve srovnání, nejednoznačnost ohledně odpovědnosti poskytovatelů internetových služeb může znamenat, že poskytovatelé internetových služeb povolují obsah bez ohledu na jeho potenciálně škodlivé účinky.[6]

Kybernetická bezpečnost

Vzhledem k prevalenci hackerství, virů a zneužití nulového dne se Celosvětová Síť (WWW ) je nezabezpečený úložný prostor pro ukládání citlivých soukromých informací.[9][10][11][12][13][14] Kyberprostor je nástroj, kde jednotlivci mohou vykonávat svá práva na svobodu, ale kyberprostor nemůže zaručit naši svobodu.[4]:11 Dnes je přibližně 2,5 miliardy uživatelů internetu. Žijeme ve světě, kde to každý má dlouho datová stopa, tak internetová bezpečnost je vysoká priorita.[4]:12

Dnes má více lidí než kdy jindy společné chápání soukromí nebo Svoboda projevu proto sdílejte společné nápady, jak chránit a zabezpečit jejich soukromá data.[4]:13 Stále podle indexu Svoboda v síti[15] vydané v roce 2013, většina zemí světa cenzuruje svobodu internetu, některé více než jiné. Země to budou dělat různými způsoby. Například pomocí Internetová policie. Existuje mnoho metod filtrování a cenzury výkonu práv na svobodu.[16]

EU investovala do mnoha filtračních projektů, jako jsou NETprotect I a II,[17][18] ICRAsafe[19][20] a program PRINCIP.[20] Bylo konstatováno, že uživatelé internetu, kteří si sami sebe cenzurují, jsou pravděpodobně nejvážnější hrozbou pro svobodu internetu. Hromadný dohled a strach ze zveřejňování soukromých komunikací vedou k autocenzuře. Výsledkem je, že jednotlivci již k vyhledávání svých osobních přesvědčení, nápadů nebo názorů nepoužívají vyhledávače ani sociální sítě, protože určitá klíčová slova mohou vyvolávat obavy z národních bezpečnostních agentur, což vede k tomu, že se internet stává politickým nástrojem manipulace.[4]:13

Diskriminační chování

Kyber šikana

K diskriminačnímu chování, ke kterému dochází „offline“, dochází také „online“. Jedním z těchto chování je „kyberšikana“. Kyber šikana postihuje alespoň jednoho z deseti studentů v Austrálii.[21] Kyberšikana může mít dopad na řadu lidských práv, včetně: práva na nejvyšší dosažitelnou úroveň fyzického a duševního zdraví;[22] práva na práci a spravedlivé pracovní podmínky;[23] právo na svobodu projevu a svobodné zastávání názorů;[24] právo dítěte nebo mladého člověka na volný čas a hru.[25][26]

Kyber-rasismus

Kybernetický rasismus mohou mít podobu jednotlivců, kteří zveřejňují rasistické komentáře nebo se účastní skupinových stránek speciálně vytvořených pro rasistické účely.[3] Dobře uveřejněným příkladem byla stránka domorodých memů na Facebooku, která se skládala z různých obrazů domorodých lidí s rasistickými titulky. Bylo oznámeno, že Facebook stránku klasifikoval jako „kontroverzní humor“.[27]

Projevy nenávisti

Článek 20 ICCPR uvádí: „Jakákoli obhajoba národní, rasové nebo náboženské nenávisti, která představuje podněcování k diskriminaci, nepřátelství nebo násilí, je zákonem zakázána.“[28] Projevy nenávisti je určen k narušení násilí nebo předsudků vůči skupině lidí na základě jejich etnického původu, rasy, národnosti nebo sexuální orientace.[7] Kyberprostor byl také tímto způsobem používán jako médium pro zničení.

Nebezpečí pro lidská práva se stává zřejmým, když se teroristé spojí a plánují a agitují lidi, aby páchali násilí ve prospěch společného dobra. "Al-Káida “Přesunuto do kyberprostoru,„ konečného nevládního území “, kde byly zřízeny školy na podporu ideologického a vojenského výcviku a aktivních propagandistických zbraní.[29] Stanoveným předmětem důležitosti se stalo sledování těchto situací, aby se připravily na budoucí generace kybernetických teroristů.[7]

Budoucnost lidských práv v digitálním věku

Budoucnost lidských práv v kyberprostoru závisí na vývoji práva a jeho interpretaci vnitrostátními a mezinárodními řídícími orgány.[6] Jon Bing varuje, že jakmile budou pravidla a předpisy automatizovány, stanou se extrémně náročnými, aby mohly být předmětem soudního přezkumu.[6] Bing uvádí, že čelíme situaci, kdy „technologie [provádí] zákon“.[6]

Roger Brownsword se zabýval některými problémy spojenými s vývojem v biotechnologiích a lidských právech vedle problémů vyvolaných digitálními technologiemi a navrhl tři etické postoje k těmto otázkám: utilitární pragmatický postoj, obrana lidských práv a „důstojná aliance“.[6] Ze tří pozic Brownsword tvrdí, že první dva jsou populární ve Velké Británii a uvádí, že se vyvíjejí technologie, které zacházejí s lidskými subjekty, jako by jim chyběla samostatnost a schopnost volit si sami.[6]

Nedávno proběhly oficiální diskuse o budoucnosti kyberprostoru. V dubnu 2008 se konala konference o virtuálním právu[30] se konalo v New Yorku. Součástí konference byli účastníci jako např Microsoft, Sony a Společnost Walta Disneye. Na pořadu jednání byla diskuse o vymáhání práv duševního vlastnictví, právních otázkách vyplývajících z virtuální měny, právních otázkách vyplývajících z virtuálního vlastnictví, etických obavách právníků a vedoucích pracovníků ve virtuálních světech a o tom, jak vést soudní spor ve virtuálním měřítku.[7]

Slyšení Kongresu USA o virtuálních světech proběhlo za účelem vzdělávání a zkoumání perspektiv virtuálních světů.[31] Na pořadu jednání byla mimo jiné analýza obav týkajících se ochrany spotřebitele, ochrany duševního vlastnictví a ochrany dětí. Toto slyšení bylo jedním z prvních legislativních šetření ve virtuálních světech. Uvidíme, zda některá z těchto akcí bude mít nějaký trvalý dopad na pole, které se i nadále rychle vyvíjí krok za krokem s pokrokovou technologií.[7]

Dne 22. Května 2020 se Rada bezpečnosti OSN ve své diskusi o Kybernetická bezpečnost zdůraznil potřebu rozpoznat kybernetické útoky jako jeden z lidská práva problém. Podrobný postup, který může vést k závažnému porušování lidských práv, jako jsou například vypnutí internetu ze strany vlády a proniknutí do zařízení disidentů. Tuto myšlenku uznalo nejméně tucet zemí včetně Estonska, Belgie, Nizozemska, Ekvádoru, Japonska, Švýcarska a dalších.[32]

Viz také

Reference

  1. ^ A b Výbor OSN pro lidská práva. „Mezinárodní pakt o občanských a politických právech“. Obecný komentář č. 34, poznámka 4, bod 12.
  2. ^ „Podpora, ochrana a požívání lidských práv na internetu“ (PDF). Usnesení Rady pro lidská práva. Citováno 10. dubna 2015.
  3. ^ A b C „Podkladový materiál: Lidská práva v kyberprostoru“ (PDF). Australská komise pro lidská práva. Citováno 10. dubna 2015.
  4. ^ A b C d E F G h i j k l m n Mihr, Anja (2013). „Veřejné soukromí Lidská práva v kyberprostoru“ (PDF). Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  5. ^ Fanchiotti, Vittoriio; Pierini, Jean Paul (2012). „Dopad kyberprostoru na lidská práva a demokracii“: 51. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  6. ^ A b C d E F G h Mansell, Robin (01.04.2015). „Lidská práva a rovnost v kyberprostoru“ (PDF). Citováno 10. dubna 2015.
  7. ^ A b C d E F Kijanen, Pekka. „Nová generace pro lidská práva v kyberprostoru“ (PDF). Citováno 2015-04-01.
  8. ^ A b Klang, Murray, M. A. (2005). „Lidská práva v digitálním věku“: Kapitola 5, s. 65. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  9. ^ „Finanční informace Australanů jsou ohroženy porušením údajů o americké společnosti“. ABC News. 2017-09-08. Citováno 2018-02-26.
  10. ^ „Cybercrime at Super Bowl LII - How to not get Hacked“. Hashed The SSL Store ™. 2018-01-31. Citováno 2018-02-26.
  11. ^ „8 způsobů, jak zůstat v bezpečí online - Face2Face Africa“. Face2Face Afrika. 2018-02-06. Citováno 2018-02-26.
  12. ^ Naughton, John (2013-09-16). „Zabezpečení internetu: 10 způsobů, jak chránit vaše osobní údaje před online snoopery“. opatrovník. Citováno 2018-02-26.
  13. ^ Thompson, Jessica (2018-02-23). „Ransomwarové útoky v roce 2017 rychle vzrostly: Zde můžete chránit svá data“. gigaom.com. Citováno 2018-02-26.
  14. ^ „Údaje o globálním širokopásmovém a mobilním výkonu sestavené společností Ookla | Čistý index“. 2015-05-29. Archivovány od originál dne 2015-05-29. Citováno 2018-02-26.
  15. ^ „Údaje o globálním širokopásmovém a mobilním výkonu sestavené společností Ookla | Čistý index“. 2015-05-29. Archivovány od originál dne 2015-05-29. Citováno 2018-02-26.
  16. ^ Kelly, Sanja; Truong, Mai; Earp, Madeline; Reed, Laura; Shahbaz, Adrian; Groco-Stoner, Ashley. „Globální hodnocení internetu a digitálních médií“ (PDF). Svoboda v síti 2013. Freedom House 2013.
  17. ^ „NetProtect“. NetProtect. Citováno 2018-02-26.
  18. ^ „Více informací k dispozici na“. Citováno 2015-04-01.
  19. ^ „Děkujeme za dotaz ohledně ICRA®“. Citováno 2018-02-26.
  20. ^ A b „Více informací k dispozici na“. Citováno 2015-04-01.
  21. ^ „Podívejte se na brožuru Šikana bolí Alannah a Madeline Foundation na“. Citováno 2015-04-01.
  22. ^ „UDHR, umění 25“. ICESCR, čl. 12 odst. 1; CRC umění 24. Chybějící nebo prázdný | url = (Pomoc)
  23. ^ „UDHR, článek 23“. ICESCR, umění 6 a 7. Chybějící nebo prázdný | url = (Pomoc)
  24. ^ „UDHR, článek 19“. ICESCR, článek 19. Chybějící nebo prázdný | url = (Pomoc)
  25. ^ „CRC, článek 31“. Chybějící nebo prázdný | url = (Pomoc)
  26. ^ Lowe, Asher Moses a Adrian (8. 8. 2012). „Obsah odstraněn z rasistické stránky na Facebooku“. The Sydney Morning Herald. Citováno 2018-02-26.
  27. ^ Mojžíš, A; Lowe, A. „Obsah odstraněn z rasistické stránky na Facebooku“. Sydney Morning Herald. Citováno 2015-04-01.
  28. ^ „Mezinárodní pakt o občanských a politických právech“. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Citováno 15. listopadu 2015.
  29. ^ „Celosvětová síť teroru“. Ekonom. Citováno 2015-04-01.
  30. ^ „Více informací k dispozici na“. Citováno 2015-04-01.
  31. ^ „Virtuální svět online: aplikace na médiu generovaném uživatelem“. Podvýbor pro telekomunikace a internet. Citováno 2015-04-01.
  32. ^ „Je čas zacházet s kybernetickou bezpečností jako s otázkou lidských práv“. Human Rights Watch. Citováno 26. května 2020.