Hugo Gräf - Hugo Gräf - Wikipedia

Hugo Gräf
Gräf, Hugo.jpg
Gräf kolem roku 1930
narozený10. října 1892
Rehestädt, Durynsko, Německo
Zemřel23. října 1958
Gotha, Durynsko, NDR (východní Německo)
obsazeníPolitik
Politická stranaSPD (1910)
USDP (1917)
KPD (1918)
SED (1946)
Manžel (y)Herto
DětiArno Gräf (1932)

Hugo Gräf (10. října 1892 v Rehestädt - 23. října 1958 v Gotha ) byl Němec Komunistický politik.[1]

Život

Raná léta

Hugo Gräf se narodil v malé vesnici asi 20 km jižně od Erfurt v jižní části tehdejšího středního Německa. Jeho otec byl zaměstnán v stavební obchod: jeho matka pracovala v domácí služba a zemědělství. Gräf pracoval jako zemědělský dělník od roku 1902, později absolvoval školení jako pipefitter což mu umožnilo stát se potulným dělníkem. Stal se členem Německý svaz pracovníků kovů v roce 1907 a připojil se k Sociálně demokratická strana dne 1. května 1910.[1][2]

Vojenský život a politika

Byl povolán vojenská služba v roce 1912, což by normálně trvalo dva roky, ale vypuknutí válka v srpnu 1914 ho viděl odveden do válečné armády. V roce 1916 byl těžce zraněn a poslán domů bez levé nohy.[3] V letech 1916/17 byl povolán k práci v továrně na zbraně v Erfurt.[3] Zde, v roce 1917, se připojil k nově vytvořenému Nezávislá sociálně demokratická strana Německa (USPD / Unabhängige Sozialdemokratische Partei Deutschlands) který se odtrhl od hlavního proudu SPD především kvůli pokračující podpoře války existující stranou. Také se připojil k Liga Spartakus v roce 1917 nebo 1918. V lednu 1918 hrál vedoucí roli v organizaci v Erfurtu v masové stávky který se toho měsíce konal ve velké části Německa. Členství v USPD a úzce související Spartakus League vedlo přirozeně k nově vznikajícímu Komunistická strana (KPD) a 26. prosince 1918 byl Gräf spoluzakladatelem erfurtské pobočky.[2]

V červnu 1920 byl Gräf vyhozen z komunistické strany pro „antiparlamentarismus“, protože odmítl uvést své jméno jako kandidát na členství v Reichstag (národní zákonodárce) v toho roku všeobecné volby.[1] Nebylo to naposledy, co se dostal do sporu se svou stranou.[3] Byl „rehabilitován“ a povolen zpět do KPD v roce 1923.[1] Jednou z organizací, která si během tohoto období zachovala jeho služby, byla Mezinárodní liga obětí za oběti války a práce (IB / Internationalen Bund der Opfer des Krieges und der Arbeit): pomohl založit erfurtskou pobočku na začátku roku 1919.[2] V dubnu 1927 převzal od Karl Tiedt národní předsednictví ZS, které bude nadále vést, dokud nebude zakázáno nová vláda počátkem roku 1933. V 1928 volby do Reichstagu Hugo Gräf kandidoval jako kandidát komunistické strany a byl zvolen, aby zastupoval Drážďany -Budyšín volební obvod.[4] Nadále seděl v Reichstagu a znovu získal své místo ve volbách 5. března 1933, ale nacistická vláda okamžitě (a podle stávajících zákonů stále nelegálně) zrušila výsledky voleb, pokud jde o křesla získaná komunistickými kandidáty.[5]

Zatčení, uvěznění a exil

Legislativa byl přijat méně než tři týdny po březnových volbách, které měly účinek založení jeden-strana vláda v Německo.[2] Jiné než nacistické strany byly zakázány a politici komunistické strany z Weimarské období byli na prvním místě hitparád nové vlády. Dne 13. března 1933 byl Gräf zatčen v Drážďany.[1] Byl držen do 24. Června 1935 v "ochranné vazbě" v koncentrační tábory, počínaje vyšetřovacím táborem v Drážďanech a poté, od listopadu 1933 v Colditz kde měl trvale poškozený sluch a vyraženo 19 zubů.[5] V květnu 1934 byl převelen do Sachsenburg,[3][5] kde vedl dílnu vázání knih.[1] Tady v únoru 1935 proběhla mrazivá výměna s volaným vládním návštěvníkem Heinrich Himmler, který nedávno převzal vládní odpovědnost za koncentrační tábory.[6]

Čtyři měsíce po propuštění se Hugovi Gräfovi podařilo uprchnout Československo v říjnu 1935.[2][5] Dříve v roce 1935 také trávil čas studiem v Moskvě.[1] Jinak zůstal v Československu až do zábor Sudet v roce 1938, kdy přešel na Velká Británie, spojující se s dalšími členy exilu v Německá komunistická strana.[3] Pokračoval ve svých politických aktivitách a také směřoval místně nahoru Rote Hilfe humanitární organizace, která byla v Německu v roce 1933 zakázána. Z britské perspektivy Druhá světová válka vypuklo v září 1939: jedna reakce vlády zahrnovala identifikaci velkého počtu německých politických exulantů jako nepřátelské mimozemšťany a zatknout je. V období od července 1940 do října 1941 byl Gräf vyhoštěn do Isle of Man kde byl zadržen, dokud vláda nedokázala přehodnotit jejich priority.[2] Později v roce uspořádal „Klub emigrantů“ Glasgow kde se ujal práce jako nástrojář.[1] V Británii se připojil k exulantské organizaci s názvem „Free German German Cultural Association“ (Freier Deutscher Kulturbund) a později, 25. září 1943, se stal zakládajícím členem britské pobočky Spojeného království založené na hnutí „Svobodné Německo“ ( Freie Deutsche Bewegung).[2][7]

Německá demokratická republika

Po válka skončila v květnu 1945, Gräf se vrátil domů v srpnu 1946.[2] Domov byl nyní v Zóna sovětské okupace toho, co zbylo z Německa. Během příštích několika let, pod Sovětská vojenská správa, region by se stal Sovětský sponzor Německá demokratická republika, formálně založený v říjnu 1949, ale ve skutečnosti byl vznik nového státu iteračním procesem. Již v dubnu 1946 slučování starého Komunistická strana (KPD) a umírněněji levé křídlo SPD do nového SED vytvořil základ pro návrat do jeden-strana vláda. Hugo Gräf se vrátil jako dlouholetý člen komunistické strany, nyní již v Německu nelegální a stejně jako tisíce dalších neztratil čas podpisem svého členství novému Socialistická jednotná strana Německa (SED / Sozialistische Einheitspartei Deutschlands). V roce 1946 se stal mluvčím / konzultantem zdravotnického oddělení Ústředního sekretariátu s prozatímní správou, do roku 1948 se stal vedoucím oddělení.[1] Byl jedním ze zakladatelů zdravotnické služby Odborová federace (FDGB / Freier Deutscher Gewerkschaftsbund), a dne 5. července 1949 byl jmenován jejím prvním prezidentem,[2] v této pozici sloužil do roku 1951.[3]

Vstoupil do výkonné moci FDGB v roce 1950. V Durynsku působil jako vrchní regionální správce (Landrat), sídlící v Gotha v letech 1951 až 1953. Ze zdravotních důvodů však v květnu 1953 rezignoval po střetu s vedením místní strany ohledně návrhů na přestavbu městského divadla v Gotha, které se před několika lety stalo spojeneckým bombardováním nepoužitelné.[3] Přesto se lokálně vrátil k politické angažovanosti a v letech 1955 až 1958 působil jako člen regionálního vedení strany v Gotha.[1]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j Helmut Müller-Enbergs; Bernd-Rainer Barth. „Gräf, Hugo * 10.10.1892, † 23.10.1958 Leiter der Abteilung Gesundheitswesen des Zentralsekretariats der SED“. Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur: Biographische Datenbanken. Citováno 24. ledna 2015.
  2. ^ A b C d E F G h i „Nachlass Hugo Gräf Einleitung“. Biographische Angaben. Bundesarchiv, Koblenz. Citováno 25. ledna 2015.
  3. ^ A b C d E F G Klaus-Dieter Simmen (9. února 2013). „90 Jahre Landkreis Gotha: Argwohn für Landrat Hugo Gräf“. Thüringer Allgemeine, Erfurt. Citováno 25. ledna 2015.
  4. ^ „Kommunistische Partei“. Portréty členů Říšského sněmu. Bayerische Staatsbibliothek, Mnichov. 1930. Citováno 25. ledna 2015.
  5. ^ A b C d Arno Gräf, s využitím informací původně obdržených od Huga Gräfa a sepsaných neidentifikovaným přispěvatelem v „AIZ. Das Illustrierte Volksblatt“, publikovaném v Praze v červnu 1936. „Byla válka Hugo Gräf? Über das bewegte Leben des Vaters erinnert hier der Sohn Dr. Arno Gräf“ (PDF). „SACHSENBURGER MAHN RUF die JahresSchrift 2011“. VVN-BdA Stadtverband, Chemnitz (2011). str. 46. Citováno 26. ledna 2015.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  6. ^ Walter Janka (1991). Spuren eines Lebens. Rowohlt Verlag. ISBN  978-3871340062.
  7. ^ Arno Gräf. „Freie Deutsche Bewegung in Großbritannien: Anmerkungen zum Ortsverband Glasgow 1943 až 1946“. DRAFD e.V. (Verband Deutscher in der Résistance, in den Streitkräften der Antihitlerkoalition und der Bewegung "Freies Deutschland"), Berlín. Citováno 26. ledna 2015.