Hjalmar Heiberg - Hjalmar Heiberg

Hjalmar Heiberg
HjalmarHeiberg1837-1897.JPG
Hjalmar Heiberg
narozený(1837-09-26)26. září 1837
Christiania, Norsko
Zemřel25. září 1897(1897-09-25) (ve věku 59)
NárodnostNorština
obsazenílékař
DětiJean Heiberg
Rodiče)Christen Heiberg
PříbuzníAxel Heiberg (bratranec)
OceněníŘád svatého Olava

Hjalmar Heiberg (26. Září 1837 - 25. Září 1897) byl norský lékař a profesor na University of Oslo.[1]

Životopis

Narodil se v Christiania (nyní Oslo), Norsko. Byl synem lékaře Christen Heiberg. Jeho otec byl profesorem chirurgie a praktickým lékařem v Národní nemocnici (Rikshospitalet). Dostal svůj cand.med. v roce 1862. Heiberg byl profesorem patologické anatomie na univerzitě v Christianii (nyní univerzita v Oslu) a od roku 1859 pracoval jako asistent Emanuela Wingeho (1827–1890) v národní nemocnici jako patolog a bakteriolog.[2]

Získal roční stipendium a vydal se na studijní cestu do Würzburg a Vídeň v letech 1869-70. V roce 1870 následoval Winge jako profesor patologické medicíny. Byl také praktickým lékařem v Národní nemocnici a specialistou na soudní lékařství. Heiberg byl zastáncem nové teorie bakterie. Jeho výzkumná specializace byla předmětem zánět a publikoval několik klíčových článků o oblasti infekce, a to na základě vlastního výzkumu i jako poskytovatel zahraničního výzkumu.[3]

Osobní život

V roce 1878 se Heiberg oženil s Jeanette Sophie Augustou Dahlovou (1848-1884). Byli to rodiče umělce Jean Heiberg. Byl vyznamenán rytířem, první třídou Královský norský řád sv. Olava v roce 1890 a byl mu udělen čestný doktorát Lund University v roce 1893.[4]

Reference

  1. ^ „Emanuel Winge“. lokalhistoriewiki.no. Citováno 1. února 2018.
  2. ^ Svein Atle Skålevåg. „Emanuel Winge“. Uchovávejte norské leksikon. Citováno 1. února 2018.
  3. ^ Grande, Jan. „Hjalmar Heiberg“. v Helle, Knuti (vyd.). Norsk biografisk leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 26. ledna 2011.
  4. ^ „Hjalmar Heiberg“. Uchovávejte norské leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 26. ledna 2011.