Přírodní rezervace Hizballáhu - Hezbollah Nature Reserves

Přírodní rezervace Hizballáhu byly systémem Hizballáh pevnosti postavené v jižním Libanonu mezi Izraelský odchod z Libanonu 2000 a Válka v Libanonu 2006. Pojem „přírodní rezervace“ (hebrejština: שמורת טבע‎, shmorat tev’a) byl původně slang IDF a odkazoval se na skutečnost, že byly primárně umístěny na venkově mimo obydlí a během války byly kvůli obavám z vysokých obětí prohlášeny za zakázané IDF.

Human Rights Watch v rozsáhlé zprávě zveřejněné zhruba rok po válce napsal, že „jsme našli přesvědčivé důkazy o tom, že Hizballáh uložil většinu svých raket a raket do bunkrů a skladů zbraní v neobydlených polích, lesích a údolích… a že Hizballáh vystřelil drtivá většina jejích raket z předem připravených pozic mimo vesnice. “[1]

Izraelská jednotka speciálních sil Maglan narazila poblíž do přírodní rezervace Maroun ar-Ras a utrpěl těžké ztráty. „Nevěděli jsme, co nás zasáhlo,“ řekl jeden z maglanských vojáků. „Během několika vteřin jsme měli dva mrtvé včetně bojového zdravotníka.“ „Očekávali jsme stan a tři kalašnikovy - to byla inteligence, kterou jsme dostali. Místo toho jsme našli hydraulické ocelové dveře vedoucí do velmi dobře vybavené sítě podzemních tunelů.“[2][3]

Po bitvě o Maroun ar-Ras, vedoucí severního velení IDF genmjr. Udi Adam zakázal jakékoli další útoky na přírodní rezervace. „Přírodní rezervace může pohltit celou brigádu,“ řekl.[4] Podle Haaretz „Během války omezil generální štáb a severní velení útočné operace do těchto oblastí po počátečním střetu… [v]„ přírodní rezervaci “s krycím názvem Shaked poblíž města Maroun al-Ras.“[5] Dobře zakořeněné přírodní rezervace nebyly citlivé na těžké dělostřelectvo nebo nálety. Rozhodnutí nezaútočit na tyto pozice, někdy jen stovky metrů od izraelských hranic, umožnilo Hizballáhu pokračovat v palbě raket nad Severním Izraelem po celou dobu války. Většina raket Kaťuša krátkého dosahu vystřelených na Izrael během války byla vypálena z přírodních rezervací.[6]

V prosinci 2007 vydal Výbor pro zahraniční věci Knesset závěry ze svého vyšetřování války v Libanonu v roce 2006. Neobyčejně přísným způsobem odsoudila vrchní velení IDF a uvedla, že metody boje armády „hrály do rukou Hizballáhu“. Bylo to obzvláště kritické vůči zpoždění zahájení pozemní války a zdržení se útoku na přírodní rezervace.[5]

Další přírodní rezervace byla nalezena v Labbouna, poblíž úbočí lesního podrostu několik set metrů od izraelských hranic a několik kilometrů od sídla UNIFIL v Naqoura. V roce 2002 tuto oblast zcela uzavřel Hizballáh a byla prohlášena za „vojenskou zónu“. Izrael ani UNIFIL nechápali, o co Hizballáh jde, až do války v roce 2006. „Nikdy jsme je neviděli stavět nic,“ řekl vysoce postavený důstojník UNIFIL Nicholas Blanford. „Museli přinést cement lžící.“[7] Hizballáh udržoval poblíž jasně viditelnou základnu, která byla 12. července po únosu dvou izraelských vojáků okamžitě ostřelována IDF. Tato základna však byla pouze návnadou, která již byla opuštěna a bojovníci se přestěhovali do krytých pozic v přírodních rezervacích.

Hizballáh měl velitelský pohled na severní Izrael až do Akr a Haifa.[8] Od prvního dne války byla tato přírodní rezervace téměř stálým zdrojem Kaťuša raketová palba. Izrael se opakovaně pokusil vyřadit místo startu masivním dělostřelectvem a leteckými údery, včetně použití kazetových bomb a fosforových granátů. Rakety však pokračovaly ve střelbě až do poslední hodiny před příměří.

Bojovníci Hizballáhu zcela ovládli terén na jih a tvrdili, že 8. srpna 2006 zničili obrněný buldozer a tank jen 6 metrů na libanonské území.[8] IDF potvrdila, že při incidentu byli zabiti kapitán (res.) Gilad Balhasan (28 let) z Karmielu a St.-Sgt. (Res.) Yesamu Yalau (26 let) z Or Jehuda).[9][10]

IDF však obešla Labbounu a nechala ji účinně obklíčit pro druhou část války, ale neexistují žádné zprávy o pokusu IDF o dobytí této oblasti. Místo toho Hizballáh pokračoval v palbě raket na severní Izrael až do dohody o příměří 14. srpna.[11] Bojovníci Hizballáhu, kteří byli během války rozmístěni v Labbouně, tvrdí, že zahájili nálet na pozici IDF na izraelském území, při kterém bylo zabito a zraněno několik izraelských vojáků včetně důstojníka.[8] IDF potvrdila, že 10. srpna zahynul v oblasti Labbouna důstojník mjr. Plukovník Nimrod Hillel.[9] Podle Hizballáhu válku přežili všichni bojovníci odporu v Labbouně, ale několik bojovníků hlásilo, že po vdechování plivali krev a pociťovali dlouhodobé účinky na zdraví bílý fosfor.[8]

Po příměří Hizballáh stáhl z oblasti v souladu s Rezoluce OSN 1701. Izraelská armáda poté vstoupila do oblasti a zničila velký bunkrový systém, než se stáhla z Libanonu.[7] Ke konci války IDF „narazila“ na tehdy neznámý dobře vybavený systém bunkrů s výhledem na silnici, kde únos dvou vojáků odehrál se.[12]

Nicholas Blanford navštívil nedotčenou a zjevně opuštěnou přírodní rezervaci poblíž Rashaf více než šest měsíců po válce. Tato oblast je vzdálena asi šest kilometrů od izraelských hranic a v posledních dnech války byla svědkem těžkých bojů. Do velkého opuštěného bunkru byl přístup přes úzkou 6metrovou šachtu, která vedla do 60 metrů dlouhé hlavní chodby, s ocelovými dveřmi každých 10 metrů. Blanford odhadoval, že hlavní část byla 35–50 metrů pod povrchem. Zařízení bylo vybaveno komunikační místností, klimatizací a elektřinou, koupelnou a kuchyní. Mělo několik vchodů a východů.[13]

Po válce UNIFIL prohledal jižní Libanon a našel 33 přírodních rezervací roztroušených po venkově.[14]

V lednu 2007 našla IDF na izraelském území podél libanonských hranic dva podzemní bunkry spojené tunelem. V bunkrech bylo jídlo a zbraňové vybavení a byly zničeny IDF.[15]

Zdroje

ČÁST 1: Vítězství ve zpravodajské válce, 12. října 2006
ČÁST 2: Výhra v pozemní válce, 13. října 2006
ČÁST 3: Politická válka, 14. října 2006
  • Harel, Amos a Avi Issacharoff, 34 dní: Izrael, Hizballáh a válka v Libanonu, Palgrave Macmillan, New York, 2008

Reference

  1. ^ „Proč zemřeli (shrnutí)“. Human Rights Watch. 5. září 2007. Citováno 4. prosince 2011.
  2. ^ Uzi Mahnaimi (27. srpna 2006). „Pokles supertroopů rozbíjí morálku izraelské armády“. Sunday Times. Citováno 4. prosince 2011. Původní odkaz nepřístupný, alternativní odkaz "tady" (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 2014-11-29.
  3. ^ Harel, Amos a Avi Issacharoff, 34 dní: Izrael, Hizballáh a válka v Libanonu, Palgrave Macmillan, New York, 2008. S. 132
  4. ^ Harel a Issacharoff, str. 137
  5. ^ A b Shahar Ilan (31. 12. 2007). „Barak: Břemeno za vedení války leží na vládě“. Haaretz. Citováno 6. ledna 2012.
  6. ^ Amos Harel (2007-07-22). „Hizballáh skrývá rakety z OSN ve vesnicích v S. Libanonu“. Haaretz. Citováno 4. prosince 2011.
  7. ^ A b NICHOLAS BLANFORD (11. listopadu 2011). „Bezpečné a nezveřejněné místo“. Zahraniční politika. Citováno 6. ledna 2012.
  8. ^ A b C d „فــي اللبـونّة اقتحـم المقاومـون موقـع" جـلّ العـلام "فـي فلسـطين (V Labbounah odbojáři zaútočili na pozici„ Jall al-Ilam "v Palestině)". jako-Safir. 04/09/2007. Citováno 14. ledna 2012. Zkontrolujte hodnoty data v: | datum = (Pomoc)
  9. ^ A b Izraelské ministerstvo zahraničních věcí. „Konflikt mezi Izraelem a Hizballáhem: oběti raketových útoků a ztráty IDF“. Citováno 2011-11-10.
  10. ^ Amos Harel; Eli Ashkenazi; Yoav Stern (10.08.2006). „Dva vojáci IDF zabití ve čtvrtek bojovali ve čtvrtek v Libanonu“. Haaretz. Citováno 23. ledna 2012. Zkontrolujte hodnoty data v: | datum = (Pomoc)
  11. ^ Andrew Exum, válečný Hizballáh - vojenské hodnocení, zaměření politiky WINEP č. 63 Prosinec 2006, strana 12
  12. ^ Harel a Issacharoff, str. 12
  13. ^ Nicholas Blanford (11. května 2007). „Vzácná cesta tajnou sítí tunelů Hizballáhu“. Christian Science Monitor. Citováno 6. ledna 2012.
  14. ^ Amos Harel (2007-07-22). „Hizballáh skrývá rakety z OSN ve vesnicích v S. Libanonu“. Haaretz. Citováno 6. ledna 2012.
  15. ^ "Na izraelských hranicích byly odhaleny bunkry Hizballáhu". Izraelské ministerstvo zahraničních věcí. 26. ledna 2007. Citováno 16. října 2013.

externí odkazy