Herzogstraße - Herzogstraße

Herzogstraße je ulice dlouhá 1,8 kilometru Mnichov je Schwabing okres. Název ulice pochází Vévoda Maximilián Emanuel v Bavorsku.

Trasa

Herzogstraße začíná v Leopoldstraße, pak kříží Belgradstraße a Schleißheimer Straße a končí v Winzererstraße. Zatímco v oblasti mezi Münchner Freiheit a Wilhelmstraße zpočátku ulice lemovaly relativně malé obchody, Herzogstraße se v průběhu let stala převážně obytnou ulicí. V oblasti mezi Apianstraße a Fallmerayerstraße najdete po obou stranách ulice četné restaurace, které v letních měsících utvářejí dojem ulice díky svým volným herním plochám. Dále na východ je Herzogstraße opět především obytnou ulicí.

Historické budovy

V oblasti mezi Münchner Freiheit a Fallmerayerstraße je Herzogstraße součástí chráněného stavebního souboru Nordschwabing (E-1-62-000-42). Jeho design, tím Theodor Fischer, se vrátila k expanzi města po začlenění Schwabingu v roce 1890 do Mnichova a soutěži o expanzi města z roku 1892. Celkově má ​​Herzogstraße 54 chráněných historických památek, které poskytla Bavorský státní úřad pro ochranu památek,[1] z toho 36 ve Schwabing-West a 19 ve Schwabing.

  • Secesní budova s ​​erkerrisalitem a štukovou výzdobou na ulici Herzogstraße 8

  • Postavený v roce 1895 Jakobem Baudrexelem, neobarokní nájemní dům s arkýřem a bohatou štukovou výzdobou na ulici Herzogstraße 12

  • Vila postavená v roce 1908 Karlem Stöhrem v upraveném německém renesančním stylu na ulici Herzogstraße 19

  • Secesní budova postavená v roce 1907 Paulem Breitsameterem a Antonem Wörzem na Herzogstraße 57

  • Fontána Inga Ragnarsdóttir na náměstí Helmuta Fischera

Slavní obyvatelé

Na Herzogstraße 3, Júlia da Silva Bruhns žila se svými dcerami, nejmladším synem a matkou Thomas a Heinrich Mann od srpna 1898.[2][3] Malíř krajiny August Edler von Rüdt (narozen 1900 v Mnichově, † 1966 v Mnichově), syn malíře krajiny Augusta Edlera von Rüdta a malíře erbů Alexandra Noble von Rüdt měl ateliér na Herzogstraße.[4] Spisovatelka Carry Brachvogel žila od roku 1910 až do ní deportace v roce 1942 na Herzogstraße 55. Její bratr, historik Siegmund Hellmann, obdržel a odborný a publikační zákaz kvůli jeho židovský původ v roce 1933, zatímco Národní socialisté byli v Napájení, proto se nastěhoval ke své sestře a žil tam až do roku 1942.[5]V říjnu 1914 bylo na Herzogstraße 1 založeno kino „Odeon Lichtspiele“, které v roce 1967 převzali Thomas a Steffen Kuchenreuther jako „ABC-Kino“.[6]

Andreas Baader Německý terorista z konce 60. a 70. let vyrůstal se svou matkou společně s malířem na Herzogstraße.[7][8] Režisér, Helmut Dietl žil v polovině 60. let na Herzogstraße.[9]

V letech 1967/68 skupina umělců Geflecht-Keller s Lothar Fischer, Heimrad Prem Hans Matthäus Bachmayer, Reinhold Heller, Florian Köhler, Heino Naujoks, Helmut Rieger, Helmut Sturm a HP Zimmer, založila studio na Herzogstraße.[10][11] V roce 1975 založilo dvanáct umělců „Kollektiv Herzogstraße“, pojmenovanou podle jejich společného ateliéru, s cílem propagovat expresivní abstrakci uměleckých skupin Kobra, SPUR a WIR: Heimrad Prem, Helmut Sturm, Hans Matthäus Bachmayer, Dietrich Bartscht, Heiko Herrmann, Thomas Niggl, Armin Saub, Diri (Dieter) Strauch a Heinz Weld. Na rozdíl od skupin šedesátých let byly jako malířky také zahrnuty Renate Bachmayer, Jutta von Busse a Ursula Strauch-Sachs.[12][13] Margit Krauss, která založila v roce 1968 se svým bývalým spolužákem duo „Peter & Margit“ s folk-beatem Peter Maffay, také bydlel na Herzogstraße.[14]

Od roku 1978 do roku 1986 existoval Rigan Club na Herzogstraße 82, kde se jednalo o živá vystoupení, například Pátrači, Marmeláda, Válce Bay City, Nina Hagen a Mike Oldfield.[15] V roce 1985 založil Franz Georg Strauss v Herzogstraße soukromý televizní kanál TV Weiß-Blau.[16] Transregionální rezonanci dostal také cloudový dům architekta Waltera Winkelmanna na rohu Siegfried- / Herzogstraße, jako Hippie centrum na začátku sedmdesátých let, vnější stěny byly zcela natřeny mraky.[17][18]

Reference

  1. ^ „Baudenkmäler“ (PDF) (v němčině). Bayerisches Landesamt für Denkmalpflege. 28. prosince 2017. Citováno 10. ledna 2018.
  2. ^ Hempel, Dirk (2013). Die Manns: Der Zauberer (v němčině). Řezno: Verlag Friedrich Pustet. ISBN  9783791760032.
  3. ^ Jasper, Willi (2012). Carla Mann: Das tragische Leben im Schatten der Brüder (v němčině). Berlín: Ullstein Verlag. p. 16. ISBN  9783843703413.
  4. ^ Ludwig, Horst (1944). Münchner Maler im 19. Jahrhundert (v němčině). München: Bruckmann Verlag. p. 248. ISBN  9783765416330.
  5. ^ Ritter, Judith. Die Münchner Schriftstellerin Carry Brachvogel: Literatin, Salondame, Frauenrechtlerin (v němčině). Berlín: Verlag Walter de Gruyter. ISBN  9783110490800.
  6. ^ Johannes Löhr (7. října 2014). "Schwabinger ABC-Kino wird 100 Jahre alt" (v němčině). Münchner Merkur. Citováno 10. ledna 2018.
  7. ^ Stern, Klaus (2007). Andreas Baader: das Leben eines Staatsfeindes (v němčině). München: Deutscher Taschenbuch Verlag. p. 28. ISBN  9783423245845.
  8. ^ „Andreas Baader - seine Münchner Jahre“ (v němčině). tz München. 13. března 2009. Citováno 10. ledna 2018.
  9. ^ „Helmut Dietl zum 70 .: Ein Preis fehlt im Regal“ (v němčině). tz München. 30. března 2015. Citováno 10. ledna 2018.
  10. ^ „Gruppe Geflecht“ (v němčině). Ketterer Kunst. Citováno 10. ledna 2018.
  11. ^ Schmid, Nicola (2002). Bilder sind wie Batterien: Bilder und Skulpturen von Helmut Rieger (v němčině). Berlin: Logos Verlag. ISBN  9783897228146.
  12. ^ Friedel, Helmut; Wilmes, Ulrich (1999). Das Gedächtnis öffnet seine Tore (v němčině). Berlín: Hatje Cantz Verlag. p. 128. ISBN  9783775708890.
  13. ^ Oscar Sala (4. května 2016). „Heiko Hermann und das Kollektiv Herzogstraße München“ (v němčině). Baden online. Citováno 10. ledna 2018.
  14. ^ Hartsch, Edmund (2010). Maffay - Auf dem Weg zu mir (v němčině). Gütersloh: C. Bertelsmann Verlag. p. 128. ISBN  9783641050092.
  15. ^ Lisa Sonnabend (17. května 2010). „Da bleibe ich lieber daheim“ (v němčině). Süddeutsche Zeitung. Citováno 10. ledna 2018.
  16. ^ TransAtlantik (v němčině). Mnichov: NewMag-Verlag. 1985. s. 26.
  17. ^ „Wir wollen, daß man sich an uns gewöhnt“ (v němčině). Der Spiegel. 9. srpna 1971. Citováno 10. ledna 2018.
  18. ^ Penzel, Matthias; Waibel, Ambros (2. února 2014). Rebell im Cola-Hinterland (v němčině). Hamburk: CulturBooks Verlag. p. 128. ISBN  9783944818399.