Herlinde Koelbl - Herlinde Koelbl

Herline Koelbl, 2015

Herlinde Koelbl (narozen 31. října 1939) je a Němec fotografický umělec, autor a dokumentarista.

Její komplexní práci charakterizují především dlouhodobé fotografické projekty, často doplněné hloubkovými rozhovory. Zvláště se zajímá o vytváření portrétů prostředí a lidí. Herlinde Koelbl získala řadu ocenění za své fotografické práce, například Cena Dr. Ericha Salomona v roce 2001.[1] Od roku 2009 pravidelně pracovala jako autorka a fotografka pro ZEIT časopis,[2] ve sloupci „Co mě zachránilo“.

Životopis

Herlinde Koelbl se narodila v roce Lindau na Bodamské jezero, Německo, 1939, a vyrostl tam. Vystudovala módní návrhářství v Mnichově, pracovala v oboru a stala se matkou čtyř dětí. V roce 1975 objevila svou lásku k fotografii a naučila se všechny potřebné techniky.

Učila a přednášela na Parsonsova škola v New Yorku University of Shanghai, Čína, Vysoká škola umění, Sydney, Umělecká škola fotografie, Vídeň a Rencontres Internationales de la Photographie, Arles.

Její práce jsou v několika soukromých a stálých sbírkách, například Muzeum výtvarného umění, Houston, Bibliothèque Nationale, Paříž, Museum Ludwig, Kolín nad Rýnem, huis Marseille, stichting voor fotografie, Amsterdam a Židovské muzeum, Frankfurt nad Mohanem

Koelbl žije v Mnichově a Berlíně. Je čestnou členkou DGPh Síň slávy BFF.

Kariéra

V roce 1976 začala pracovat jako fotografka na volné noze pro noviny jako The New York Times,[3] Záď, Die Zeit a další. Již v roce 1980 vydala svůj první fotoknihu Německý obývací pokoj. Svůj typický pracovní přístup vytvořila metodickým fotografováním celé řady obrázků, zobrazujících široké spektrum společnosti. Její první mezinárodně zaznamenaný úspěch byla fotografická kniha Židovské portréty v roce 1989. Fotografovala a mluvila s 80 německy mluvícími Židy, kteří přežili Šoa.[4] Touto knihou se utvrdil v jejím osobním stylu, který si uchovala ve většině následujících knih. Pořizovala nejen portréty, ale také provedla rozhovory s portrétovanými a do knihy přidala rozsáhlé rozhovory. Stopy po moci může být její dosud nejznámější dílo. Fotografovala, natáčela a rozhovorovala s 15 osobnostmi z oblasti politiky a obchodu v letech 1991 až 1998, mezi nimi i kancléřkou Angela Merkelová, bývalý kancléř Gerhard Schröder a bývalý ministr zahraničí Joschka Fischer. Projekt byl publikován v roce 1999, dokumentární film se stejným názvem byl oceněn Deutscher Kritikerpreis[5] a byl nominován na Grimme Preis. Výstava byla vystavena v mnoha muzeích, mezi nimi i Deutsches Historisches Museum v Berlíně,[6] the Haus der Kunst v Mnichově a Haus der Geschichte v Bonnu,[7] stejně jako na Art Frankfurt 2002. Kancléřka Angela Merkelová přednesla úvodní řeč na premiéře show v Haus der Kunst v Mnichově.

Herlinde Koelbl vydala více než 20 knih, několik dokumentárních filmů a byla oceněna řadou cen. V roce 2009 byla na veletrhu uvedena její první velká retrospektiva Martin Gropius Bau v Berlíně.[8]

Vybrané publikace

  • 2014: Cíle. Prestel, Mnichov, ISBN  978-3-7913-4974-9[9]
  • 2012: Kleider machen Leute (oblečení dělá člověka). Hatje Cantz Verlag, Ostfildern, ISBN  978-3-7757-3387-8
  • 2009: Mein Blick. (Můj pohled) Steidl Verlag, Göttingen, ISBN  978-3-86521-976-3
  • 2007: VLASY. Hatje Cantz Verlag, Ostfildern, ISBN  9783775720298
  • 2002: Ložnice: Londýn, Berlín, Moskva, Řím, New York, Paříž. Knesebeck, Mnichov, ISBN  3-89660-140-7.
  • 1999: Spuren der Macht. (Stopy síly) Die Verwandlung des Menschen durch das Amt. Eine Langzeitstudie. Knesebeck, Mnichov, ISBN  3-89660-057-5.
  • 1989: Jüdische Portraits (židovské portréty): Photographien und Interviews. S. Fischer, Frankfurt a. M., ISBN  3-10-040204-9.
  • 1984: Männer (muži). Bucher, Mnichov, ISBN  3-7658-0462-2.

Dokumenty / Videoinstalace

  • Spuren der Macht - Die Verwandlung des Menschen durch das Amt. (stopy energie), (ARD, 1999; 90 minut)
  • Rausch und Ruhm (postup a sláva) (ARD, 2003). Dokument o vystoupení Benjamina von Stuckrad-Barra z drog[10]
  • Die Meute - Macht und Ohnmacht der Medien. (WDR, 2001)[5] (Balíček)
  • Goldmund
  • Uprchlíci
  • 7 obrazovek

Ocenění (výběr)

Výstavy (výběr)

Reference

  1. ^ „Dr.-Erich-Salomon-Preis der DGPh | Deutsche Gesellschaft für Photographie e.V.“ www.dgph.de. Citováno 2019-08-21.
  2. ^ „Herlinde Koelbl“. ZEIT ONLINE (v němčině). Citováno 2019-08-21.
  3. ^ Hofmann, Paul (10.6.1990). „Co se děje; Curych“. The New York Times. ISSN  0362-4331. Citováno 2019-08-21."Mnichovský památník". The New York Times. 1995-11-19. ISSN  0362-4331. Citováno 2019-08-21.
  4. ^ Ivry, Benjamin. „Staří Židé neříkají vtipy“. Vpřed. Citováno 2019-08-21.
  5. ^ A b „Verband der deutschen Kritiker e.V.“ 2009-03-07. Archivovány od originál dne 03.03.2009. Citováno 2019-08-21.
  6. ^ „Spuren der Macht“. www.dhm.de. Citováno 2019-08-21.
  7. ^ „Spuren der Macht“. Haus der Geschichte. 2000.
  8. ^ „V Berlíně se otevírá první výstava pokrývající celé dílo Herlinde Koelbl“. artdaily.com. Citováno 2019-08-21.
  9. ^ O’Hagan, Sean (18. 06. 2014). „Chycen v nitkovém kříži: žena, která fotografuje střelnice“. Opatrovník. ISSN  0261-3077. Citováno 2019-08-21.
  10. ^ Německo, program ARD de-ARD Play-Out-Center Potsdam, Potsdam. „Rausch und Ruhm - Popliterat Benjamin von Stuckrad-Barre“. programm.ARD.de. Citováno 2019-08-21.
  11. ^ Oltermann, Philip (05.04.2017). „Mnoho tváří Angely Merkelové: 26 let fotografování německé kancléřky“. Opatrovník. ISSN  0261-3077. Citováno 2019-08-21.
  12. ^ "Přihlášení na server". www.unog.ch. Citováno 2019-08-21.
  13. ^ „Cíle - Fotografien von Herlinde Koelbl“. www.emuseum.ch. Citováno 2019-08-21.
  14. ^ „Rückblick | www.ludwiggalerie.de“. www.ludwiggalerie.de. Citováno 2019-08-21.
  15. ^ „Deutsches Historisches Museum: TARGETS. Herlinde Koelbl“. www.dhm.de. Citováno 2019-08-21.
  16. ^ „CÍLE. FOTOGRAFIEN VON HERLINDE KOELBL - Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland - Bonn“. www.bundeskunsthalle.de. Citováno 2019-08-21.
  17. ^ „DHMD: Archive“. www.dhmd.de. Citováno 2019-08-21.
  18. ^ "kunst - konzepte archiv". www.kunst-konzepte.de. Citováno 2019-08-21.
  19. ^ Německo, Süddeutsche de GmbH, Mnichov. „Die Intimität des Anderen“. Süddeutsche.de (v němčině). Citováno 2019-08-21.

externí odkazy