Henriette Ackermann - Henriette Ackermann

Henriette Ackermann (8. září 1887 - 31. srpna 1977) byl otevřený levicový Němec politický aktivista a politik (KPD, USPD ).[1]

Přežila nejméně dvě období v USA Koncentrační tábor Ravensbrück Během Nacistické roky.[2]

Časný život

Ackermann se narodil v Ehrenfeld, od roku 1888 čtvrtina Kolín nad Rýnem, na levém břehu řeky řeka. Byla jedním ze dvou zaznamenaných dětí svých rodičů - obou dcer. Rodina provozovala holičství.[2] Ackermann opustil školu v 16 letech a nastoupil do role správce knih.[1]

Životopis

O dva roky později, ve věku 18 let, se připojila k Sociálně demokratická strana (SPD) v roce 1905. Nekompromisně stála za lepšími mzdami a lepšími životními podmínkami pro nezaměstnané, pro příjemce sociálních dávek a pro válku zraněných.[2]

S vypuknutím válka v červenci 1914 národní vedení SPD souhlasilo s tím, co bylo ve skutečnosti a politické příměří hlasování v Říšský sněm podporovat válečné úvěry. Tato politika byla ve straně sporná od samého počátku a Ackermann se proti ní vyslovil.[1] Ke konci roku 1916 byla spoluzakladatelkou Kolín nad Rýnem část Spartakova liga, odtržené protiválečné seskupení dosud členů SPD. V říjnu 1916 Adolf Hofrichter, SPD Říšský sněm člen pro Kolín nad Rýnem zemřel.[3] Ackermann couvl Karl Liebknecht kandidatura na jeho místo: byla vyloučena z párty.[1]

V dubnu 1917 byla Henriette Ackermann delegátkou na konferenci v Gotha na kterém Nezávislá sociálně demokratická strana („Unabhängige Sozialdemokratische Partei Deutschlands“ / USPD) byl založen. Na konci téhož roku byla zatčena a zadržena v Berlíně na základě obvinění z „anti-militaristické propagandy“.[1]

Na konci roku 1918 byla na svobodě a je označována jako „jedna z prvních komunistů v Porýní“.[2] Zúčastnila se jako delegátka z Kolín nad Rýnem-Ehrenfeld, v komunistická strana třídenní zakládající kongres, který byl zahájen v Berlíně 30. prosince 1918, i když i poté pokračovala ve své práci jako úřednice USPD.[1]

Dne 5. října 1919, po změnách v pravidlech upravujících hlasovací práva žen, které to umožnily, byla jednou z prvních žen zvolených do městské rady v Kolíně nad Rýnem.[2] Povaha rozkolů, které v této době ovlivňovaly levicové strany - přinejmenším v Kolíně nad Rýnem - zjevně nevylučovala kombinaci aktivního členství v obou USPD a Sjednocená komunistická strana („Vereinigte Kommunistische Partei Deutschlands“/ VKPD) jako hlavní komunistická strana v Německo byla z nějakého důvodu známa již několik let od konce roku 1920. Od té doby pracovala jako členka vedoucího týmu VKPD pro okres „Střední Rýn“ spolu s Franz Dahlem a Philipp Fries. Zároveň v městské radě vedla skupinu VKPD v komoře.[1]

Po vyloučení ze strany Ernst Reuter (kterého zdroje z té doby někdy identifikují podle jeho „názvu strany“ jako Ernst Friesland), Ackermann opustil Komunistická strana, místo toho se přidal k odtržení Kommunistische Arbeitsgemeinschaft (KAG) a poté obnovila své členství v USPD.

USPD byla v této fázi mnohem snížena a v září 1922 se většina z toho, co z ní zbylo, znovu spojila s SPD, ze kterého se odtrhla o pět let dříve. Ackermann byla jednou z těch, které odmítly toto znovusjednocení, a zůstala členkou (nyní ještě zmenšeného) USPD, nyní pod vedením Georg Ledebour a Theodor Liebknecht.[1]

V návaznosti na různé stranické rozkoly, které byly rysem levicové politiky během Weimarova léta, Ackermann byl po mnoho let jediným USPD člen městské rady v Kolíně nad Rýnem. Do roku 1932 byla také zaměstnána v kolínské kanceláři Freethinkers League („Deutscher Freidenkerbund“). Změna režimu na začátku roku 1933 uvedl dvanáct let jeden-stranická diktatura as politickou aktivitou (s výjimkou nacistické strany) nyní zakázáno, v březnu 1933 se Henriette Ackermannová ocitla v „ochranná vazba ".[2]

Jednalo se o rutinní zážitek pro ty, kteří byli politicky aktivní během 20. let 20. století, zejména tam, kde se tyto činnosti týkaly komunismu, a zadržené osoby byly obecně po asi roce propuštěny a pod policejním dohledem.[4]

Přestože měla po několika měsících svobodu, později napsala, že jako bývalá komunistka se cítila stigmatizována, což mělo za následek zejména to, že pro ni bylo v Hitlerově Německu obzvláště těžké najít práci.[2] Je zaznamenáno, že Ackermann podstoupil další dvě zadržovací období, obě strávené v Koncentrační tábor Ravensbrück, během 1939/40 a znovu během 1944/45.[1]

Válka formálně skončilo v květnu 1945 a s ním i nacistický režim. Zpočátku Ackermann pracoval jako správce knihy v Berlín. Později pracovala na nějaký čas v administrativní funkci pro městskou radu v Kolíně nad Rýnem. Již však nebyla politicky aktivní.[1]

Smrt a dědictví

Ackermann zemřela 31. srpna 1977, týden před svými 90. narozeninami, v domově pro seniory v Brühl poblíž Kolína nad Rýnem.[2] V březnu 1993 byla v ulici Nová ulice Kolín nad Rýnem byl pojmenován po ní.[1]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k Hermann Weber; Andreas Herbst. „Ackermann, Henriette * 8.9.1887, † 31.8.1977“. Handbuch der Deutschen Kommunisten. Karl Dietz Verlag, Berlin & Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlín. Citováno 21. října 2016.
  2. ^ A b C d E F G h E M. Marx (21. května 2015). „Ein Beitrag über die Stadtverordnete in Köln, Henriette Ackermann (1887-1977), politisch verfolgt, Namensgeberin einer Straße in Köln“. Tisk a rádio (souhrn zvuku). Citováno 21. října 2016.
  3. ^ „Adolf Hofrichter“. Biographien deutscher Parlamentarier 1848 bis heute (BIOPARL). Leibnizinstitut für Sozialwissenschaften (GESIS). Citováno 21. října 2016.
  4. ^ Thomas Roth (28. září 2011). „Die Geheime Staatspolizei Köln“. LVR-Institut für Landeskunde und Regionalgeschichte, Bonn & Landschaftsverband Rheinland, Köln. Citováno 22. října 2016.