Helmut Bornefeld - Helmut Bornefeld - Wikipedia
Helmut Bornefeld (14. prosince 1906 - 11. února 1990) byl německý protestant církevní hudebník, hudební skladatel, Orgelsachverständiger a spisovatel.
Kariéra
Narozen v Untertürkheim Bornefeld zahájil odborné vzdělávání v roce 1922 učňovským oborem zahradník, který ukončil zkouškou kvalifikovaného pracovníka. V letech 1924 až 1928 studoval hudbu na Adlerově konzervatoři ve Stuttgartu. V roce 1928 přešel na Musikhochschule (dnes Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst Stuttgart ), kde studoval kompozici u Ewald Straesser, klavír a varhany s Hermann Keller. V letech 1935 až 1937 si vzdělání doplnil studiem církevní hudby, které ukončil A-zkouškou. V letech 1937 až 1971 působil, s výjimkou šestiletého přerušení války v letech 1939 až 1945, jako kantor a varhaník na Evangelische Pauluskirche (Heidenheim) . V roce 1951 byl jmenován Kirchenmusikdirektor tam. V letech 1950 až 1958 učil jako lektor pro kompozici a Kantoreipraxis na Evangelische Hochschule für Kirchenmusik Tübingen .
Dohromady s Siegfried Reda Bornefeld organizoval Heidenheimer Arbeitstage für Neue Kirchenmusik od roku 1946 do roku 1960. V letech 1937 až 1977 byl také varhaníkem s více než stovkou nových budov a rekonstrukcí, mnoho z nich s vlastními brožurami. Pod jeho vlivem bylo podle jeho představ - částečně neodvolatelně - změněno mnoho orgánů hodných ochrany. Odřezáním dýmek se mimo jiné snažil rozjasnit zvuk hlavně romantických nebo pozdně romantických varhan a přetvořit dispozice podle svých estetických ideálů.
Bornefeld napsal četné texty a eseje o otázkách chrámové hudby a stavbě varhan.
Bornefeld zemřel v roce Heidenheim an der Brenz dne 11. února 1990 ve věku 85 let.
Ocenění
Bornefeld byl oceněn Bundesverdienstkreuz za jeho úspěchy v roce 1972.[1] Dne 5. června 1976 ministr půdy Hans Filbinger mu udělil čestnou profesuru spolkové země Bádensko-Württembersko a tím i titul profesora.[2]4. prosince 1981 obdržel občanskou medaili města Heidenheim.[3] V roce 1993 název místní Kirchenstraße byl změněn v Helmut-Bornefeld-Straße.[4]
Varhanní brožury a dispozice orgánů (výběr)

Jako držitel varhan navrhl Bornefeld řadu nástrojů s přihlédnutím k vnějšímu vzhledu, plášti a měření. Jeho hudební estetické obavy jsou dodnes patrné v mnoha nástrojích, z nichž výběr třiceti byl uveden v oblasti protestantského kostela ve Württembergu:
- Evangelische Michaelskirche v Heidenheim an der Brenz.[5]
- Evangelische Stadtkirche Murrhardt
- Evangelische Stadtkirche v Schorndorf
- Evangelische Kirche v Schrozberg, postaven Gebrüder Link Giengen
- Chororgel (1960) v Ulmer Münster
- Evangelische Kirche v Wachbach podle Bad Mergentheim
- Evangelische Versöhnungskirche v Wiblingen od Ulma
- Versöhnungskirche (Oberkochen) , postavený společností Gebrüder Link, Giengen
Díla (výběr)
Varhany, sbor a komorní hudba
- 1930–1960: Chorál s četnými sborovými a doprovodnými pohyby, varhanními sborovými pohyby, sborovými preludiemi, motety, kantátami, partitami a sonátami
- Uspořádání světských lidových písní
- Duchovní a světská kánony
- Hudba pro sólový zpěv nebo sólové nástroje s varhanami
- Práce pro varhanní sólo
- Komorní hudba
- Četné aranžmá děl jiných skladatelů z různých období pro různé instrumentace
Zpěvníky
The Evangelisches Gesangbuch obsahuje kánony podle Bornefelda:
- EG 173 Der Herr behüte deinen Ausgang und Eingang (1947) (Stammteil)
- EG 633 Trachtet nach dem, was droben ist (1947) (Regionalteil Bayern)
- EG 683 Jesus Christus gestern und heute (1947) (Regionalteil Württemberg).
Bibliografie
- Wolfgang Dallmann (1996). Helmut Bornefeld - Ein deutscher Komponist zwischen Tradition und Avantgarde. International Journal of Musicology. 5. 207–238. ISSN 0941-9535.
- Martin Jörg: Der Komponista Helmut Bornefeld (1906–1990) - Verzeichnis seines Nachlasses in der Württembergischen Landesbibliothek. Teil 1: Das musikalische Werk, Korrespondenz I, Schrifttum, Werkverzeichnisse, Wißner-Verlag, Augsburg 2006, ISBN 978-3-89639-523-8.
- Martin Jörg: Der Komponista Helmut Bornefeld (1906–1990) - Verzeichnis seines Nachlasses in der Württembergischen Landesbibliothek. Část 2: Restliche Korrespondenz, Orgelakten, Bildnerischer Nachlass, Tonaufnahmen und anderes, Wißner-Verlag, Augsburg 2011, ISBN 978-3-89639-751-5.
- Klaus Kirchberg: Bornefeld, Helmut.[6] v Grove Music Online (je vyžadováno předplatné).
- Klaus Kirchberg, Richard Baum: Bornefeld, Helmut. v Ludwig Finscher (editor): Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Druhé vydání, Personenteil, svazek 3 (Bjelinski - Calzabigi). Bärenreiter / Metzler, Kassel u. A. 2000, ISBN 3-7618-1113-6 (v řadě vydání, pro plný přístup je vyžadováno předplatné)
- Thomas Daniel Schlee (1986). Zur freien Orgelmusik von Helmut Bornefeld. Württembergische Blätter für Kirchenmusik. 218–223. ISSN 0177-6487.
- Jürgen Schwab (1986). Bornefeldorgeln. Streifzug durch eine einzigartige Orgellandschaft. Württembergische Blätter für Kirchenmusik. 231–251. ISSN 0177-6487.
Reference
- ^ Verdienstkreuz für Helmut Bornefeld. v Württembergische Blätter für Kirchenmusik. 39, 1972, str. 115.
- ^ Gerhard Schweier. „Heidenheimer Chronik“. Archivovány od originál dne 20. dubna 2015. Citováno 26. ledna 2019.
- ^ Joachim Widmann: Helmut Bornefeld 75. Laudatio anläßlich der Verleihung der Bürgermedaille der Stadt Heidenheim a profesor Helmut Bornefeld am 4. Dezember 1981. v Der Kirchenmusiker. 33, 1982, str. 26–29; hodně jako Privatdruck.
- ^ Biografische Angaben nach helmut-bornefeld.de: „Biografie ve Stichwortenu“. helmut-bornefeld.de. Citováno 26. ledna 2019.
- ^ „Orgeldatabase: Heidenheim a. D. Brenz, evangelische Michaelskirche“. Citováno 26. ledna 2019.
- ^ „Bornefeld, Helmut | Grove Music“. oxfordmusiconline.com. Citováno 26. ledna 2019.