Heinrich Mertens - Heinrich Mertens

Heinrich Mertens (6. února 1906–16. Června 1968) byl německý publicista, redaktor časopisu Červená kniha katolických socialistůa starosta města Halle a Jena.

Život

Mertens se narodil v roce 1906 v Düsseldorfu a pocházel z katolických kořenů dělnické třídy v Porýní. Jeho otec byl ocelář a jeho matka pocházela z rodiny židovských řemeslníků. Z finančních důvodů mu byl odepřen přístup na gymnázium. Po komerčních studiích (1919-1922) a asi šesti měsících v misijní škole Františkánský řád v Moresnet v roce 1923 zamířil do Vídeň připojit se k „Herrgottsknechten“. Jednalo se o mladé katolíky, kteří bezplatně dělali sociální práci, vzdali se oficiálních titulů a organizační struktury a vedli vědomě skromný život. V roce 1925 vydal Mertens knihu „Ruf zur Wende - Blätter zur katholischen Erneuerung“ (Výzva ke změně - Průvodce katolickou obnovou). Ve Vídni se také připojil ke skupině přidružené ke katolickému sociálnímu reformátorovi Anton Orel (1881-1959) vydavatel týdeníku „Das neue Volk“ (Noví lidé). Mertens však začal považovat Orelův sociálně romantický antikapitalismus za zastaralý a nevhodný pro každodenní život, a přestože upřednostňoval socialismus před kapitalismem, přesto odmítl materialistické a ateistické prvky marxistické doktríny. Mertens byl také odrazen Orelovým antisemitismem.

V roce 1926, prostřednictvím zásahu Lidová asociace pro katolické Německo, Mertens našel místo v misijním oddělení düsseldorfské kanceláře pro Svaz katolické mládeže (Katholischen Jungmännervereine). Kvůli veřejné podpoře socialismu byl brzy na popud generálního prezidenta Ludwiga Wolkera (1887-1955) propuštěn. Poté se na základě doporučení připojil k redakční radě sociálně demokratického časopisu "Rheinische Zeitung" Wilhelm Sollmann (1881-1951) a stal se editorem přílohy „The Tribune“, pokračujícího dialogu mezi křesťany a socialisty. Pravděpodobně se připojil k Sociálně demokratická strana v tomto okamžiku, ačkoli on zůstal kritikem.

V roce 1928 založil „Sdružení katolických socialistů Německa“ a dal mu hlas prostřednictvím měsíční publikace „Červená kniha katolických socialistů“ (Roten Blatt der katholischen Sozialisten). Sídlo sdružení se nacházelo v Kolíně nad Rýnem a členové pocházeli hlavně z řad sociálních demokratů. Někteří mladí kaplani také přispívali pod pseudonymy. Červená kniha, která vyšla od ledna 1929 do listopadu / prosince 1930, měla přibližně 1800 předplatitelů, převážně katolických korporací, intelektuálů a katolických a protestantských teologů. V lednu 1931 byla „Červená kniha“ sloučena s „Novinami pro náboženství a socialismus“, hlasem protestantských socialistů, vydaným Georgem Wünschem v roce 1929. Vydavatelem byl Wünsch a vedení se ujal Heinrich Mertens.

Významným členem sdružení byl Ernst Michel, vedoucí „Akademie práce“, kterou založili odbory ve Frankfurtu v roce 1921. Jejich cíle spojit katolickou víru se socialistickým myšlením bylo však dosaženo jen v omezené míře. Sociálně demokratická strana projevila malý zájem o tuto organizaci, protože nemohla prokázat výrazný nárůst členství ve straně, a na katolické straně papežský encyklika "Quadragesimo anno „zdůraznil zásadní neslučitelnost křesťanství a socialismu.

Jako vědec podporovaný Abraham Lincoln Stiftung (obdařen Rockefellerova nadace ), Mertens studoval filozofii, ekonomii, pedagogiku a psychologii v letním semestru roku 1932 v Frankfurt. Na základě svých vysokých zkoušek byl na jaře roku 1932 přijat na univerzitu bez maturitního vysvědčení. V Mainmetropole pracoval zejména v Institut pro sociální výzkum, kde také navázal kontakty Theodor W. Adorno a Max Horkheimer. Avšak poté, co Nacistické uchopení moci v roce 1933 a následném zrušení Lincolnových stipendijních fondů z politických důvodů byl nucen předčasně odejít.

Později Mertens dostal práci v Frankfurter Sender noviny. Zatímco v této pozici se dokonce připojil k Sturmabteilung a marně doufali v „druhou revoluci“ uvnitř Národní socialismus, socialistů proti nacionalistům.

V únoru 1936 byl Mertens zatčen Gestapo v rámci soudu s katolickým knězem Joseph Rossaint (1902-1991) na starosti velezrada. Mertens byl obviněn z nelegálních marxistických ambicí, ale po měsíci a půl byl znovu propuštěn. Během Druhá světová válka, Mertens našel práci v kanceláři berlínského nakladatelství. Zde navázal kontakt s různými odbojovými skupinami a poskytoval pomoc Židům žijícím v utajení.

S koncem války byl Heinrich Mertens jmenován starostou Eisleben americkými ozbrojenými silami dne 14. dubna 1945, kterou zastával do 31. října. Podílel se na založení Liberálně demokratická strana Německa (LDP). Jako kandidát LDP vystřídal Theodora Liesera ve funkci starosty Haale, a po místním volebním vítězství strany socialistické jednoty Německa se stal 26. září 1946 starostou Jeny. V roce 1947 uprchl se svou manželkou Marií a dvěma dcerami na Západ. Mezi jinými rolemi byl korespondentem pro Die Welt, vedoucí tiskového oddělení pro Německá odborová konfederace, zaměstnanec ve společnosti Westdeutscher Rundfunk Kolín nad Rýnem; vydavatel novin „Ost-West-Handel“ (Obchod východ-západ). V této době byl opět aktivní v SPD. Byl blízko budoucnosti Ministr prezident z Severní Porýní-Vestfálsko, Heinz Kühn (SPD). Zemřel v roce 1968 v Rakousku při dopravní nehodě.

Funguje

• (Hrsg.): Das Rote Blatt der katholischen Sozialisten. Jahrgang 1 und 2. Mittelrheinische Druckerei und Verlagsanstalt, Kolín nad Rýnem 1929 / Verlag der religiösen Sozialisten, Mannheim 1930. Unveränderter Neudruck: Auvermann, Glashütten im Taunus 1972.
• Katholische Sozialisten. Verlag der religiösen Sozialisten, Mannheim 1930.
• s Heinz Kühn a Walter Dirks: Unvergessene Brückenschläge. Hrsg. vom Zentralausschuß der sozialistischen Bildungsgemeinschaften des Landes NRW. Reddigau, Kolín nad Rýnem 1962.

Články

• Die Position des katholischen Sozialisten. V: Die Schildgenossen. 8, 1928, č. 5, s. 422–434.
• Das sehen wir - Das wollen wir! Ruf an die Katholiken. V: Das Rote Blatt der katholischen Sozialisten. 1, 1929, č. 1, s. 1.
• Bilanz. Unser Ursprung - Die katholische Kritik - Bylo to divné? V: Das Rote Blatt der katholischen Sozialisten. 1, 1929, č. 11/12, s. 69.
• Probleme der katholisch-sozialen Bewegung und die Position der katholischen Sozialisten. V: Zeitschrift für Religion und Sozialismus. 2, 1930, str. 20–34.
• Das Recht und die Aufgabe der katholischen Sozialisten in Kirche und Arbeiterschaft. V: Zeitschrift für Religion und Sozialismus. 2, 1930, str. 351–365.
• Die Enzyklika „Quadragesimo anno“ und die neueste katholische Sozialismuskritik. V: Zeitschrift für Religion und Sozialismus. 3, 1931, str. 389–397.
• Stand oder Klasse? V: Rhein-Mainische Volkszeitung. Č. 96 vom 26. dubna 1928, S. 1f. a č. 97 vom 27. dubna 1928, s. 1f.

Literatura

• Georg Humbert: Katholiken und religiöse Sozialisten in der Weimarer Zeit - insbesondere Heinrich Mertens, Ernst Michel und das Rote Blatt der katholischen Sozialisten. Nepublikovaná práce. Bochum 1975.
• Georg Humbert: Katholische Sozialisten ve Výmaru. Das Rote Blatt und der Kreis um Ernst Michel und Heinrich Mertens. In: „Christ und Sozialist“. Publikace Ligy náboženských socialistů Německa, e.V., 2. čtvrtletí. Bielefeld 1984, str. 34 - 40.
• Wolfgang Klein: Das Rote Blatt der katholischen Sozialisten. V: Jahrbuch für Christliche Sozialwissenschaften. 16, 1975, s. 139–159.
• Klaus Kreppel: Feuer und Wasser. Katholische Sozialisten in der Weimarer Republik. In: „kritischer katholizismus. Zeitung für Theorie und Praxis v Gesellschaft und Kirche. “Früher Rothenfelser Hefte. 4. Jahrgang Köln 1971. Nr. 6, s. 4.
• Ulrich Bröckling: Katholische Intellektuelle in der Weimarer Republik. Zeitkritik und Gesellschaftstheorie bei Walter Dirks, Romano Guardini, Carl Schmitt, Ernst Michel und Heinrich Mertens. Fink, München 1993.
• Andreas Lienkamp: Theodor Steinbüchels Sozialismusrezeption. Eine christlich-sozialethische Relecture. Schöningh, Paderborn, München, Wien, Zürich 2000, s. 275–353.