Heiðin há - Heiðin há
| Heiðin há | |
|---|---|
 Heiðin há, při pohledu ze sochy Landsýna poblíž Strandarkirkja v Selvoguru]] l | |
| Nejvyšší bod | |
| Nadmořská výška | 626 m (2,054 ft) (Björn Hróarsson: Hellahandbókin. Leiðsögn um 77 íslenska hraunhella. Reykjavík 2008, s. 103) |
| Souřadnice | 63 ° 56'00 ″ severní šířky 21 ° 39'00 ″ Z / 63,93333 ° N 21,65000 ° WSouřadnice: 63 ° 56'00 ″ severní šířky 21 ° 39'00 ″ Z / 63,93333 ° N 21,65000 ° W [3] |
| Pojmenování | |
| anglický překlad | High Moorland |
| Jazyk jména | islandský |
| Zeměpis | |
  Heiðin há Island | |
| Geologie | |
| Věk skály | Holocén |
| Horský typ | Štítová sopka |
| Poslední erupce | Holocén |
Heiðin há je štítová sopka až na Hellisheiði asi 35 km jižně od Reykjavík v Island. Hora má výšku 626 m.[1]
Štítová sopka
Sopka pochází z polovinyHolocén, - následuje B. Hróarssona - asi 6 000 let starý, o něco mladší než Selvogsheiði, další štítová sopka na poloostrově Reykjanes,[1] vzhledem k tomu, že Sinton definuje svůj věk jako „finiglacial“, což by znamenalo od začátku holocénu.[2]
Pokrývá přibližně 160 km2 a jeho objem je přibližně 10 km3.[1] Sopka je součástí Brennisteinsfjöll vulkanický systém.
Horní kráter se nachází jižně od Bláfjöll. Má průměr ca. 400 m, ale většinou je vyplněn lávou až po okraj.[1]
Lávové proudy z Heidinu haly šly všemi směry dál Hellisheiði: Zakryli vysočinu až k Bláfjöll a až do tuya Geitafell východním směrem a uzavřela starší štítovou sopku Selvogsheiði stejně jako hora Urðarfell.[1]
Lávové trubice Heiðin há
Nějaký lávové trubice byly objeveny v lávě Heiðin há. Speleologové zejm. popsat Kuluhattshellar("Jeskyně s buřinkou") a Fosshellir.[3] První lávová trubice je poměrně rozrušená, ale přesto je v pořádku lávové stalaktity zatímco druhý se pyšní a lávový pád jak název napovídá (= "Voda / Lávová jeskyně").[3]
Svahy Heidina há
Svahy štítové sopky protínají některé malé kaňony, zejména Strandagjá, Hrossagjá, Réttargjá a Götugjá.[1]
Selvogsgata - stará stezka
Stezka vede z farem poblíž zátoky Selvogur (Árnessýsla ) na jižním pobřeží ostrova Reykjanes až do Hafnarfjörður v okolí Reykjavík. V takovém případě prochází poloostrovem Reykjanes z jihu na sever v délce asi 25 km.[4][5]
Důležitost stezky
Tato stará stezka, Selvogsgata, prochází velkou část svahů štítové sopky Heiðin há.
Používali ho lidé pěšky nebo na koni, kteří se chtěli dostat na tržiště v Hafnarfjörðuru. Jako taková byla stezka používána do roku 1930 s hřebci a pěšky dokonce do roku 1960. Až kolem roku 1939 měly farmy v oblasti Selvoguru nainstalovanou silnici a jednu mohli využívat po celý rok , dokonce ne dříve než v roce 1948. Poslední byly ovce přivezené Selvogsgata do Hafnarfjörður na konci čtyřicátých let na začátku zimy a farmářům trvalo asi 14 hodin, než se se svým stádem dostali ze Selvoguru do tržního města se sněžnými částmi cesty.[4]
Začátek stezky: Strandarkirkja
Stezka začíná nedaleko Strandarkirkja, kostel na jižním pobřeží Reykjanes západně od Láorlákshöfn.[4]
Kostel Strandarkirkja je ze dřeva, byl postaven na přelomu 19. století a renovován v 60. letech. Říká se, že námořníci v nouzi nechali postavit kostel po jejich záchraně při plnění slibu. Ačkoli toto je luteránský kostel, poutě k ní jsou pořádány dodnes a votiv oběti lze vidět v kostele.[6]
Stezka přes Hellisheidi a Heiðin há
Stezka není značená, ale dobře rozpoznatelná, kromě zimního času. Asi po 1 km do kopce přijíždí jeden v oblasti Heiðin há, protože zde leží stezka Katlahraun lávové pole, jeden z lávových proudů produkovaných štítovou sopkou. Tato láva zasahuje do údolí Hlíðardalur a odtud nahoru Hvalskarð. Najdeme zde rašeliniště, kde v minulosti lidé ze Selvoguru brali trávník pro výrobu ohně a stavbu Islandské trávníkové domy.[4]
Malý průchod Hvalskarð je také dobře proveditelný na koni. Z některých výšek v okolí je pěkný výhled na jižní pobřeží Islandu. Podle fólktale ukradla trollová žena odtud nahoře z pláže dole v Selvoguru mrtvola velryby. Farmář, který byl majitelem pláže a tedy velryby, ji však následoval a dostal ji na Hvalskarð (odtud název: Velrybí průsmyk).[4]
Po průchodu stezka pokračuje Kóngsfell, odtud do Grindarskörð, a pak dolů ve směru lávových polí mezi Brennisteinsfjöll a Hafnarfjörður, kde je možné si vybrat mezi některými dalšími stezkami.[4]
Dnes se stezka kříží Route 417 na úpatí Grindarskörð.
Stezka
Tato stezka je dnes oblíbenou turistickou stezkou.[1] Je možné ji sledovat pouze z / na parkoviště na trase 417 poblíž Grindarskörð.[7]
externí odkazy
- Selvogsgata (obrázky; text v islandštině)
- Skídasvaedi.is, popis s mapou turistických a běžeckých tratí. (v islandštině)
Reference
- ^ A b C d E F G Björn Hróarsson: Hellahandbókin. Leiðsögn um 77 íslenska hraunhella. Reykjavík 2008, s. 103
- ^ [1] J. Sinton, etal .: Postglacial eruptive history of the Western Volcanic Zone, Island. In: Geochemie, geofyzika, geosystémy. Svazek 6, číslo 12. 31. prosince 2005 Q12009, doi: 10.1029 / 2005GC001021
- ^ A b Björn Hróarsson: Hellahandbókin. Leiðsögn um 77 íslenska hraunhella. Reykjavík 2008, s. 103-105
- ^ A b C d E F Vór Vigfússon: Í Árnesþingi vestanverðu. Ferðafélag Íslands Árbók 2003. Reykjavík 2003, s. 62-69 Mapu najdete zde str. 62
- ^ Viz také: Selvogsgata forna þjóðleiðin. Morgunblaðið 13. září 1995 https://www.mbl.is/greinasafn/grein/221850/ Vyvolány 1 August 2010.
- ^ Íslandshandbókin. Náttúra, sága sérkenni. Reykjavík 1989, s. 830-31
- ^ [2] Wikiloc.com Viz mapa zde.