Hektorský pluk - Hector Regiment - Wikipedia

Voják pluku

The Hektorský pluk (Francouzsky - Régiment Hector, Régiment d'Hector nebo Marine Royale) byl francouzský monarchista regiment uvnitř Armée des Émigrés Během Francouzské revoluční války.

Dějiny

Odznak ramenního pásu pluku
Les fusillés de Vannes R. de Coueson, 1895.

Námořní důstojník Charles Jean d'Hector (1722 - 1808) byl už starý muž, když v roce 1791 emigroval do Británie, aby se připojil k monarchistickým silám. Tam vychoval a velel 600člennému Corps de la Marine Royale, složenému výhradně ze starých námořních důstojníků. Během Quiberonova expedice tato jednotka byla známá jako „Régiment Hector“ nebo „Marine Royale“).[1]

Když byl jeho pluk přidělen na quiberonskou expedici, odešel bez velitele, ale s dobrou morálkou a disciplínou, podpořen na 700 mužů republikánskými námořníky osvobozenými z britských zajateckých táborů a námořníky, důstojníky a vězni z Toulonu a Bretaně.[2] Většina jeho mužů však byla stále důstojníky předrevolučního francouzského námořnictva.[3]

Během své cesty do Bretaně se dozvěděl o neúspěchu expedice 21. července 1795. Pluk se snížil na 300 mužů a utábořil se na konci poloostrova.[4] Bojoval statečně, ale byl ohromen počtem nepřátel.[5]

Během expedice a po ní bylo mnoho jejích vojáků zastřeleno republikánskými popravčími jednotkami. Velitel pluku Comte de Soulanges byl veden k Auray v čele vězňů z pluku. Přibližně šedesát z nich bylo vojenskými soudy odsouzeno k smrti od 27. července a popraveno od 31. července v Vannes, Auray a Quiberon. Několik vězňům se podařilo uprchnout, včetně d'Antrechaux a de Chaumareix, z nichž druhý velil La Méduse.

To se rozpadlo dne 24. října 1795 na konci kampaně, ale byl znovu vytvořen o dva roky později v Anglii, opět s Comte d'Hector jako jeho plukovník. Nyní mu bylo 73 let a nebyl schopen bojovat s jednotkou a umíral dovnitř Reading, Berkshire v roce 1808.[6]

Reference

  1. ^ Histoire de la Révolution française, Marie-Joseph-Louis-Adolphe Thiers, Bureau des publications illustrées, 1840, sv. 2, s. 217 a Mémoires de la vie et de la carrière militaire du comte d'Hector, kterému předchází dopis jeho synovci ze dne 22. února 1806 a souhrn obsahu Mémoires
  2. ^ L'exil et la guerre: Les emigrés à cocarde noire en Angleterre, dans les provinces belges, en Hollande et à Quiberon, René Bittard des Portes, É.-Paul, 1908, s. 314.
  3. ^ Histoire de la guerre de la Vendée et des Chouans, zástupce původu jusqu'à la pacification de 1800, Alphonse de Beauchamp, Giguet et Michaud, 1807, str. 190 et suivantes.
  4. ^ Mémoires du général d'Andigné, Louis Marie Auguste Fortuné Andigné de la Blanchaye, Louis-Marie-Antoine-Auguste-Fortuné Andigné, Edmond Biré, E. Plon, Nourrit et Cie, 1900, sv. 1, s. 252.
  5. ^ Archivy généalogiques et historiques de la noblesse de France, ou, Recueil de preuves, mémoires et claims généalogiques, sluha à constater l'origine, la filiation, les alliance et les ilustrace religieuses, civiles et militaires de diverses maisons et familles nobles du royaume, P. Louis Lainé, 1843, s. 366
  6. ^ B. de Rauglaudre, Mémoires du général Fortuné d'Andigné.