Hatip Dicle - Hatip Dicle - Wikipedia

Hatip Dicle
Hatip Dicle (oříznuto) .jpg
Hatip Dicle
Člen Velkého národního shromáždění
V kanceláři
1991 - 2. března 1994
Předseda Strany demokracie
V kanceláři
13. prosince 1993 - březen 1994
Předseda Kongres demokratické společnosti
V kanceláři
2014–2017
Osobní údaje
narozený1954
Diyarbakır
Státní občanstvíturečtina
Politická stranaLidová labouristická strana, Strana demokracie

Mehmet Hatip Dicle (narozen 1955, Diyarbakir, Turecko), je turecký politik kurdského původu z Strana míru a demokracie (BDP).[1]

raný život a vzdělávání

Dicle vyrostl v rodině s islámskými hodnotami. Navštěvoval střední školu Ziya Gökalp v Diyarbakiru a zapsal se do stavebního oddělení Istanbulská technická univerzita kterou absolvoval v roce 1979.[1] Svou politickou činnost zahájil v 70. letech 20. století a zapojil se do Revoluční kulturní východní krby (DDKO) a připojení se k Lidová labouristická strana (HEP) (Halkin Emek Partisi, pracovní skupina lidu). Na konci 80. let odcestoval do Palestiny, kde se připojil k Fatah a absolvoval vojenský výcvik.[1]

Politická kariéra

V roce 1991 byl zvolen do parlamentu v rámci politické aliance EU Sociálně demokratická populistická strana (SHP) a HEP.[1][2] V roce 1993 byl HEP zakázán. V očekávání zákazu již kurdští politici zřídili Strana demokracie (Demokrasi Partisinebo DEP). Dne 12. prosince 1993 byl Dicle zvolen předsedou strany,[1] který zůstal až do března 1994.[3] Jako předseda prováděl DEP násilnými časy, když byli zadržováni politici a členové DEP, a jeho kandidáti byli v domovech, kde před tureckými útoky zaútočily turecké úřady Komunální volby v roce 1994. V důsledku toho v únoru 1994 oznámil, že strana nebude kandidovat ve volbách kvůli „antidemokratickému prostředí“.[4]

Stíhání

Dne 2. března 1994 zrušil parlament imunitu vůči Diclovi a byl zatčen.[5] Dne 8. srpna 1994 byl spolu s Leyla Zana, Orhan Doğan a Selim Sadak členství v organizaci (Dělnická strana Kurdistánu ) a odsouzen k 15 letům vězení.[5] V červnu 1994 byla zakázána také Strana demokracie.[3]

Dne 9. Června 2004 byli 3 vězni propuštěni po obnoveném řízení a nátlaku ze strany Evropská unie, ale Dicle byl stále zakázán z politické činnosti.

Byl odsouzen k 20 měsícům vězení za prohlášení, které učinil v ANKA agentura v roce 2007 o kurdské otázce. Toto vyložil Ankara 11. nejvyšší trestní soud tak, že se postavil na stranu terorismu, ačkoli jiní komentátoři poukázali na to, že prohlášení prosazuje mírové řešení a že rozsudek je důkazem obrub Turecka na Svoboda projevu.[6]

Byl jedním z prvních spolupředsedů Kongres demokratické společnosti po svém založení v roce 2007 až 2010.[7]

Dicle byl znovu zatčen v prosinci 2009 jako součást Vyšetřování KCK.[1]

Volby 2011

V Června 2011 parlamentní volby kandidoval jako nezávislý kandidát na Provincie Diyarbakir,[8] podporováno Blok práce, demokracie a svobody[9] a byl zvolen 78 220 hlasy.[8] Po volbách však turecká Nejvyšší volební komise (YSK) jeho volbu zrušila kvůli jeho bývalému odsouzení za obvinění z terorismu.[10][11] Jeho kolegové poslanci reagovali bojkotem parlamentu.[12] Byl nahrazen v Turecký parlament členem AK párty, Oya Eronat, který ve volbách přišel na šestém místě, s mnohem menším počtem hlasů.[13][14]

Rıza Türmen, bývalý turecký velvyslanec v Evropská rada a soudit u Evropský soud pro lidská práva, odsoudil rozhodnutí jako „nejen proti univerzálním zákonům, ale také porušuje národní předpisy a normy“. Vyzval k přijetí článků 7 a 76 úmluvy Turecká ústava bude pozměněno, aby se v budoucnu předcházelo vzniku takových situací[15][16] Jeho případu se rovněž věnovali britští poslanci, kteří podali žalobu časný pohyb v Dolní sněmovna Spojeného království.[17]

V roce 2014 byl propuštěn z vězení[1] a zvolen za spolupředsedu Kongres demokratické společnosti. V roce 2017 byl následován Berdan Öztürk.[7]

Reference

  1. ^ A b C d E F G Akça, Ismet; Alp Özden, Barış (eds.). „Kdo je kdo v politice v Turecku“ (PDF). Heinrich Böll Stiftung. str. 119–120. Archivovány od originál (PDF) dne 15. listopadu 2019. Citováno 12. prosince 2019.
  2. ^ Şafak, Yeni (12. 12. 2019). „Diyarbakır Seçim Sonuçları 1991 - Genel Seçim 1991“. Yeni Şafak (v turečtině). Citováno 2019-12-12.
  3. ^ A b Evropa, komise Kongresu Spojených států pro bezpečnost a spolupráci v (1994). Zakázaní turečtí poslanci Diskutujte o stavu demokracie v Turecku: briefing komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Komise. p. 2.
  4. ^ Watts, Nicole F. (2010). Aktivisté ve funkci: Kurdská politika a protesty v Turecku. University of Washington Press. ISBN  978-0-295-99050-7.
  5. ^ A b Gunes, Cengiz (11.01.2013). Kurdské národní hnutí v Turecku: Od protestu k odporu. Routledge. str. 163–164. ISBN  9781136587986.
  6. ^ „Turecký příběh: případ Hatip Dicle“. Globální práva. 27. 06. 2011. Archivovány od originál dne 2012-04-25. Citováno 2011-10-15.
  7. ^ A b „Angličtina - DEMOKRATİK TOPLUM KONGRESİ“ (v turečtině). Citováno 2019-02-06.
  8. ^ A b „DİYARBAKIR 2011 GENEL SEÇİM SONUÇLARI“. secim.haberler.com. Citováno 2020-03-20.
  9. ^ „Nezávislí poslanci zůstávají ve vězení“. Bianet. 27. června 2011. Citováno 20. března 2020.[trvalý mrtvý odkaz ]
  10. ^ „Turečtí Kurdové musí usilovat o demokratickou odpověď“. Opatrovník. 2011-08-31. Citováno 2011-10-13.
  11. ^ „Turecký YSK ruší členství Dicleho parlamentu“. Cumhuriyet. 2011-06-22. Archivovány od originál dne 2012-04-25. Citováno 2011-10-13.
  12. ^ „BDP slibuje, že bude podporovat Hatip Dicle až do konce“. Hürriyet Daily News. 2011-07-04. Citováno 2011-10-13.
  13. ^ „V Turecku zákonodárci protestně odmítají přísahu“. New York Times. 2011-06-28. Citováno 2011-10-14.
  14. ^ „Tragický příběh se objevuje jako kandidát AKP, který nahradí zakázaného kandidáta na BDP“. Hürriyet Daily News. 2011-06-22. Citováno 2011-10-16.
  15. ^ „77 669 hlasů odevzdaných pro Dicle“. Hürriyet Daily News. 2011-06-28. Citováno 2011-10-16.
  16. ^ „Vládnoucí strana volá BDP do parlamentu, aby vyřešil bažinu Dicle“. Hürriyet Daily News. 23. 06. 2011. Citováno 2011-10-20.
  17. ^ „HATIP DICLE A DALŠÍ ČLENOVÉ PARLAMENTU“. Sněmovna. 12.7.2011. Citováno 2011-10-14.