Harald Bergström - Harald Bergström
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/13/Harald_Bergstroem.jpg/220px-Harald_Bergstroem.jpg)
Harald Bergström (1. dubna 1908, Mölltorp - 23. května 2001, Göteborg ) byl švédský matematik se specializací na teorii pravděpodobnosti.[1]
Vzdělání a kariéra
Harald Bergström vystudoval matematiku, fyziku a chemii na Univerzita v Uppsale a v roce 1931 získal magisterský titul. V letech 1932–1934 učil na středních školách a poté pracoval jako vědecký asistent na univerzitě v Uppsale; tam získal titul Ph.D. v roce 1938[2] a učil až do roku 1945.
V roce 1946 se přestěhoval do Chalmers University of Technology v Göteborgu, kde byl v roce 1949 jmenován profesorem aplikované matematiky. V roce 1960 byl také jmenován profesorem numerické analýzy a matematické statistiky. V roce 1974 odešel do důchodu jako emeritní profesor.
Na univerzitě v Uppsale se Harald Bergström věnoval výzkumu hlavně algebraické číselné pole a související témata. Po svém přesunu na Chalmers University of Technology se zaměřil na teorii pravděpodobnosti a statistiku. Významně přispěl k centrální limitní věty a teorie alfa stabilní distribuce.
Byl to pozvaný řečník na Mezinárodním kongresu matematiků v roce 1936 v Oslu a v roce 1950 v Cambridge v Massachusetts. V roce 1973 Chalmers University of Technology vydal knihu esejů na počest jeho šedesátých pátých narozenin.[3]
Vybrané publikace
Knihy
- Limitní věty pro závity. Almqvist och Wicksell, Stockholm, und Wiley, New York 1963.
- Slabá konvergence opatření. Academic Press, New York 1982.
Články
- Zur Theorie der biquadratischen Zahlkörper. Die Arithmetik auf klassenkörpertheoretischer Grundlage. Disertační práce. V: Nova Acta Regiae Societatis Scientiarum Upsaliensis. Series 4, Volume 10, No. 8. Almqvist & Wiksell, Uppsala 1937.
- Über die Methode von Woronoj zur Berechnung einer Basis eines kubischen Zahlkörpers. V: Archiv matematiky, astronomů a fysiků. Svazek 25B, č. 26. Almqvist & Wiksell, Stockholm 1937.
- Vereinfachter Beweis des Hauptidealsatzes der Klassenkörpertheorie. V: Archiv matematiky, astronomů a fysiků. Svazek 29B, č. 6. Almqvist & Wiksell, Stockholm 1943.
- Struktur der Erweiterungen abelscher Gruppen. V: Archiv matematiky, astronomů a fysiků. Svazek 30, č. 4. Almqvist & Wiksell, Stockholm 1944.
- O centrální limitní větě. Scandinavian Actuarial Journal Vol. 27, 1944. doi:10.1080/03461238.1944.10404925
- Na střední limitní větě v prostoru Rk, k> 1 Scandinavian Actuarial Journal Vol. 28, 1945, s. 106–127. doi:10.1080/03461238.1945.10404921
- O centrální limitní větě v případě nerovnoměrně distribuovaných náhodných proměnných. Scandinavian Actuarial Journal Vol. 32, 1949, s. 37–62. doi:10.1080/03461238.1949.10419757
- Na některých rozšířeních stabilních distribučních funkcí. V: Arkad för matematik. Sv. 2, č. 18. Almqvist & Wiksell, Stockholm 1952, s. 375–378.
- Eine Theorie der stabilen Verteilungsfunktionen. V: Archiv der Mathematik. Svazek 2, 1953, s. 380–391.
- O limitní větě pro konvoluce distribučních funkcí. V: Journal für die Reine und Angewandte Mathematik.
Část 1: 1957 sv. 198, s. 121–142.
Část 2: 1958 sv. 199, s. 1–22. - Msgstr "Porovnávací metoda pro distribuční funkce součtů nezávislých a závislých náhodných proměnných". Teorie pravděpodobnosti a její aplikace. 15 (3): 430–457. 1970. doi:10.1137/1115048.
Reference
- ^ Lennart Råde (1997). „Rozhovor s Haraldem Bergströmem“. Stat. Sci. 12 (1): 53–60.
- ^ Harald Bergström na Matematický genealogický projekt
- ^ Peter Jagers, Lennart Råde (eds.): Matematika a statistika. Eseje na počest Haralda Bergströma. U příležitosti 65. narozenin Haralda Bergströma. Chalmers Institute of Technology, Göteborg, 1973