Hans Marchwitza - Hans Marchwitza

Hans Marchwitza v roce 1955

Hans Marchwitza (25. června 1890 - 17. ledna 1965) byl a Němec spisovatel, proletář básník a Komunistický.

Život

Marchwitza byl synem horník Thomas Marchwitza a jeho manželka Thekla Maxisch,[1] a narodil se v Scharley (Szarlej) (nyní součást Piekary Śląskie ) blízko Beuthen v Horní Slezsko.[2] Již ve čtrnácti letech (1904) Marchwitza pracovala v podzemí v dolech.[3] V roce 1910 byl najat, aby pracoval v Porúří.[4][5]

O dva roky později se však stal nezaměstnaným kvůli své účasti na stávce.[6] Dokud nebyl v roce 1915 povolán do armády, pracoval jako dělník v drobných zaměstnáních. Sloužil na Západní fronta do roku 1918.[7]

V roce 1919 vstoupil do Nezávislá sociálně demokratická strana Německa.[8] V následujícím roce bojoval jako velitel za Rudá Porúří proti Kapp puč,[4] Freikorps skupiny a Reichswehr Během Porúří povstání. V roce 1920 nastoupil do Komunistická strana Německa.[9] Když Francie obsadil Porúří, bojoval v odporu.

Mezitím se znovu stal nezaměstnaným kvůli své účasti na stávce. V tomto období napsal své první literární díla. Alexander Abusch, editor pro Ruhr-Echo podporoval ho a publikoval jeho původní dílo. Po roce 1924 publikoval v komunistických novinách Rote Fahne (Red Banner) a Rote Front.

V roce 1929 byl pozván spolu s řadou dalších novinářů a spisovatelů na návštěvu Sovětský svaz. V roce 1930 vydal svou první knihu Sturm auf Essen, podávající zprávy o bojích v Porúří v roce 1920. Po uchopení moci nacisty v roce 1933 uprchl do Švýcarsko, ale byl vyloučen v roce 1934. Do roku 1935 pracoval pro komunistickou stranu ve francouzštině obsazené Sársko a bojoval jako důstojník v španělská občanská válka po roce 1936.

V roce 1938 se pokusil přejít z Španělsko na Francie ale byl zatčen a zadržen Francouzi. V roce 1941 se mu podařilo uprchnout do Spojené státy. Tam byl zadržen, ale později mu bylo umožněno pracovat ve stavebnictví a na jiných drobných pracích. V roce 1946 se vrátil do Německa, nejprve do Stuttgart a poté v roce 1947 do Babelsberg v Sovětská okupační zóna. Stal se zakládajícím členem Akademie umění východního Německa. Za tuto akci obdržel v roce 1950 Národní cena východního Německa Cena, kterou obdržel znovu v letech 1955 a 1964. Stal se také kulturním atašé v Praha v roce 1950 zastával funkci až do roku 1955. K sedmdesátým narozeninám získal vstup do Objednávka Karla Marxe a čestný titul Dr. Phil. h.c. z Humboldtova univerzita.

Marchwitza zemřel 17. ledna 1965 ve věku 75 let Postupim.

Funguje

Jeho autobiografická trilogie „Die Kumiaks“ (1934, 1952, 1959) a autobiografie „Meine Jugend“ (1947) zachycují živé scény ze života německých pracujících rodin ve Slezsku a Porúří.

  • Sturm auf Essen (Reportage, 1930) [anglický překlad: Bouře nad Porúří, Martin Lawrence, 1932]
  • Walzwerk (Roman, 1932)
  • Die Kumiaks (Roman, 1934)
  • Wetterleuchten: Gedichte. Sbírka antifašistických básní (1942)
  • Meine Jugend (1947)
  • Ve Frankreichu (1949)
  • Unter uns (Erzählungen, 1950)
  • Die Heimkehr der Kumiaks (Roman, 1952)
  • Die Kumiaks und ihre Kinder (Roman, 1959)
  • V Americe (Roman, 1961)
  • Gedichte (1965)

Reference

  1. ^ Saechtig, Alexander (01.05.2017). Schriftstellerische Praxis in der Literatur der DDR und der Volksrepublik China während der fünfziger und frühen sechziger Jahre: Möglichkeiten, Entwicklungen und Tendenzen (v němčině). Georg Olms Verlag. ISBN  9783487154862.
  2. ^ „Hans Marchwitza - Munzinger Biographie“. www.munzinger.de. Citováno 2019-07-11.
  3. ^ Biographie, Deutsche. „Marchwitza, Hans - Deutsche Biographie“. www.deutsche-biographie.de (v němčině). Citováno 2019-07-11.
  4. ^ A b „Hans Marchwitza“. bundesstiftung-aufarbeitung.de. Citováno 11. července 2019.
  5. ^ ZEIT (Archiv), D. I. E. (1964-10-30). „Hüben und drüben: Die Legende vom Dichter Marchwitza“. Die Zeit (v němčině). ISSN  0044-2070. Citováno 2019-07-23.
  6. ^ „Marchwitza, Hans“. bundesstiftung-aufarbeitung.de/. Citováno 23. července 2019.
  7. ^ "Biografie". www.marchwitza-grundschule.de. Citováno 2019-07-23.
  8. ^ „Marchwitza“. www.adk.de. Citováno 2019-08-01.
  9. ^ „Hans Marchwitza - Munzinger Biographie“. www.munzinger.de. Citováno 2019-08-01.
  • W. Ilberg: Hans Marchwitza. - Lipsko: Deutsche Akademie der Künste, 1971
  • Fritz Matke (Hrsg.): Kamst zu uns aus dem Schacht : Erinnerungen an Hans Marchwitza. - Berlín: Verl. Tribüne, 1980

externí odkazy