Hannu Luntiala - Hannu Luntiala

Hannu Luntiala
Hannu Luntiala.tif
narozený
Hannu Veikko Luntiala

12. října 1952
NárodnostDokončit
obsazeníbývalý generální ředitel registrační kanceláře ve Finsku a autor

Hannu Veikko Luntiala (narozen 12. října 1952) je bývalý generální ředitel Centrum evidence obyvatel v Finsko a autor pro Tammi a Aviador Kustannus, obě finské vydavatelské společnosti.

Kariéra v Population Register Center

Hannu Luntiala vyrobil Master of Laws titul v University of Helsinki v témže roce zahájil svou kariéru v Centru registru obyvatel a od té doby pracoval v kanceláři na několika různých pozicích, např. jako vedoucí správy a školství. Luntiala se stal ředitelem v roce 1995 a později generálním ředitelem v roce 2003.[1] On odešel 1. listopadu 2016.[2] Centrum evidence obyvatel je finské státní orgán odpovědný za rozvoj populačního informačního systému, celostátních informačních služeb a certifikačních služeb České republiky elektronická identifikace.

Kariéra jako autor

Poezie a povídky Hannu Luntialy byly publikovány v několika antologie a časopisy od 80. let. V roce 1999 byla Luntiala jedním z vítězů soutěže a báseň soutěž pořádanou Finská kulturní nadace. V roce 2002 vyhrál a krátký příběh soutěž pořádaná na počest stého výročí finského autora Toivo Pekkanen, s jeho příběhem imigranta, tzv Musta ("Černá").

V roce 2006 vydala finská vydavatelská společnost Tammi sbírku povídek Luntialy, Hommes (francouzština pro „muže“, „lidi“). Hommes je sbírka povídek o melancholických a omezených finských mužích, kteří nemohou komunikovat se svými blízkými.

Luntiala debutový román Viimeiset viestit („Poslední zprávy“) byla zveřejněna v roce 2007. Je to příběh vyprávěný ve formě textové zprávy v celém rozsahu. Říká se o něm jako o první románu textových zpráv na světě.[3] V roce 2008, Viimeiset viestit byl nominován na Evropská cena za knihu (Prix du Livre Européen).[4] Byl přeložen do chorvatský, slovinský, maďarský, ruština a estonština.[5]

Viimeiset viestit následoval román Posmrtně v roce 2008. Skládá se převážně z fiktivních nekrology a muž, který se je snaží dát dohromady.

Luntiala je třetí román, Petri Vallin toinen elämä („The Other Life of Petri Vall“), byla vydána v roce 2010. Jedná se o muže, který ukradne identitu mrtvého muže, opouští svůj starý život a začíná nový jako Petri Vall.

Aviador Kustannus vydal Luntiala čtvrtý román s názvem Ihmissyöjän päiväkirja („The Diary of a Man-Eater“), na podzim 2016 ve Finsku. Vypráví příběh dvou vší přistěhovalců.[6]

Luntiala první non-fiction kniha je Jazzia Jumalan armosta - Juhani Aaltosen tarina (podzim 2017). Vypráví příběh o Juhani "Junnu" Aaltonen, finský saxofonista a flétnista.[7]

Funguje

  • Hommes. Tammi. 2006. ISBN  951-31-3544-6.
  • Viimeiset viestit. Tammi. 2007. ISBN  978-951-31-3806-6.
  • Posmrtně. Tammi. 2008. ISBN  978-951-31-4153-0.
  • Petri Vallin toinen elämä. Tammi. 2010. ISBN  978-951-31-5635-0.
  • Ihmissyöjän päiväkirja. Aviador Kustannus. 2016. ISBN  978-952-7063-13-2.
  • Jazzia Jumalan armosta - Juhani Aaltosen tarina. Aviador Kustannus. 2017. ISBN  9789527063316.

Ceny a vyznamenání

  • Velká soutěž poezie Finské kulturní nadace, 1999, jeden z vítězů
  • Toivo Pekkanen 100letá pamětní soutěž povídek, 2002, vítěz s povídkou Musta
  • Nuoren Voiman Liiton ja Gummeruksen novellikilpailu, 2002, čestné uznání za povídku En ole mikään luontoihminen

Reference

  1. ^ „Sisäasiainministeriön tiedote: Hannu Luntiala Väestörekisterikeskuksen ylijohtajaksi“ [Tisková zpráva ministerstva vnitra: Hannu Luntiala jmenován generálním ředitelem Centra registru obyvatel] (ve finštině). Intermin.fi. 29. ledna 2004. Archivovány od originál dne 16.7.2011. Citováno 17. května 2010.
  2. ^ „Generální ředitel Centra registru obyvatel odchází do důchodu - Článek - Väestörekisterikeskus“. vrk.fi. Citováno 2016-11-16.
  3. ^ „Maailman ensimmäinen tekstiviestiromaani ilmestyy“ [Vydán první román na světě s textovými zprávami] (ve finštině). MTV3.fi. 15. ledna 2007. Citováno 17. května 2010.
  4. ^ „Hannu Luntiala“ (ve finštině). Tammi.fi. Archivovány od originál dne 02.02.2014. Citováno 28. října 2012.
  5. ^ „Pomo elää kaksoiselämää“ [Boss žije dvojí život] (ve finštině). Talouselama.fi. 9. února 2011. Archivovány od originál dne 01.02.2014. Citováno 28. října 2012.
  6. ^ „Haluatko pienkustantajaksi? Se kannattaa nyt, sillä rakkaudella kdyt kirjat löytävät aina lukijansa“ (ve finštině). HS.fi. 22. února 2016. Citováno 22. února 2016.
  7. ^ „Jazzia Jumalan armosta - Juhani Aaltosen tarina“ (ve finštině). Aviador.fi. Citováno 5. července 2017.

externí odkazy