Hamrahi (1945 film) - Hamrahi (1945 film) - Hamrahi (1945 film)

Hamrahi (překlad Společník / partner), je 1945 hindština film sociálního dramatu Indické kino.^[1] Film byl dvojjazyčný a byl remakem jeho populární bengálské verze s názvem Udayer Pathey (1944).^[2] Bimal Roy, poté, co pracoval jako kameraman s Nová divadla, Kalkata, zahájen do režie celovečerního filmu. Udayer Pathey byl Royovým debutovým režisérským filmem Bengálské filmy, zatímco Hamrahi byl jeho prvním režijním počinem v Hindské kino.^[3] Původní příběh a dialogy pro bengálskou verzi napsal Jyotirmoy Roy, dialogy v hindštině napsal Mohanlal Bajpai. Kameramanem filmu New Theatres v Kalkatě byl Bimal Roy.^[4] Hudební směr byl hotový Raichand Boral a texty napsal Zakir Husain. Film zahrnoval píseň Rabíndranátha Thákura, “Jana Gana Mana ", ještě předtím, než se stal národní hymna Indie.^[1]

Příběh byl tématicky podobný těm, které se často používají na plátně, a zdůrazňoval tak rozdíly mezi bohatými a chudými. Radhamohan Bhattacharya jako Anup, idealistický muž z chudých vrstev společnosti, přebírá vykořisťující kapitalistickou skupinu představovanou Rajendrou. Binota Roy hraje roli Gopy, Anupova milostného zájmu a společníka, který patří do bohaté rodiny.

Spiknutí

Anup (Radhamohan) žije se svou matkou a sestrou Sumitra (Rekha Mitra / Mallick). Píše do novinové kanceláře, aby si vydělal na živobytí. Sumitra se přátelí s bohatou dívkou Gopou (Binota Bose / Roy). Gopa slaví své narozeniny a zve na večírek Sumitru. Gopina švagrová Roopa, která tvrdí, že Sumitra je zloděj, ji ponižuje. Gopa odrazil Roopovu do očí bijící aroganci a projev bohatství jde do domu Sumitry omluvit se. Potkává tam Anupa, který odmítá přijmout její omluvu a uráží všechny chudé lidi.

Anupův šéf ho pošle do kanceláře Rajendry na nějaké psaní. Rajendra je Gopův bratr a Roopin manžel. Potřebuje projev a provize, které za něj Anup napíše. Řeč je dobře přijata ve funkci, kterou Rajendra navštěvuje, a rozvíjí předstírání, že je spisovatelem. Rajendrovi se podaří ukrást rukopis románu, na kterém Anup pracuje, který má idealistické téma chudoby. Vydal jej pod svým autorským jménem a získal uznání kritiky za své intelektuální schopnosti.

Pracovníci společnosti Rajendra vstupují do stávky, nespokojení s platem a podmínkami továrny. Anup a Gopa se zapojili do problému továrních dělníků a připojili se k nim při jejich agitaci. Rajendra s pomocí podplácených pracovníků a místních zabijáků naruší stávku. Gopa, rozčarovaný z bohatství a pokrytectví, sympatizuje s dělníky. Opouští svůj domov a pohodlí a připojuje se k Anupovi.

Obsazení

• Radhamohan Bhattacharya jako Anup
• Binota Roy jako Gopa
• Rekha Mallick jako Sumitra
• Tulsi Chakraborty

Kontrola a příjem

Tato sekce obsahuje příliš mnoho nebo příliš zdlouhavé nabídky pro encyklopedický záznam. Prosím pomozte vylepšit článek předložením faktů jako a neutrálně formulované shrnutí s příslušné citace. Zvažte převod přímých nabídek do Wikiquote. (Březen 2020)

Baburao Patel, redaktor Filmindia nazval jej „obrazem pro intelektuály“, který splnil „vyšší účel, pro který je obrazovka určena“. Ve své recenzi v říjnovém čísle 1945 Filmindia, Patel napsal, že ačkoli to nebyl nejlepší obraz z Nových divadel, byl to jeden z nejlepších za poslední dobu (kolem 40. let). Bimal Roy, v té době neznámý režisér, byl chválen za použití nového obsazení postav filmu, který dokázal zanechat „živé dojmy“. Patel pro své výkony vybral hlavní postavy a uvedl: „Radhamohanova stoická zdrženlivost, jeho nevtíravá kultura a jeho duchovní identifikace s rolí, kterou hraje, dodávají jeho ztvárnění potřebnou dramatickou intenzitu potřebnou pro dané téma. Radhamohan podal pozoruhodný výkon“, zatímco „Binota je umělec velmi vysokého kalibru. Po celou dobu ví, co dělá, a v mnoha situacích si získává vhodnou důstojnost a rozvahu“. Film byl chválen za své dialogy: „Nejbrilantnějším rysem obrazu je jeho dialog“. Royův směr byl oslavován jako „Směr Bimal Roy je vynikajícím začátkem jeho nové profese“. Patel pokračoval ve své pozitivní kritice slovy: „Neexistuje o tom žádná pseudoruská technika ani žádné hollywoodské glamour záběry. A přesto nebyl na snímku špatně pořízen ani jeden snímek.“ Jeho negativní komentáře k filmu byly takové, že „se táhl v prvních třech kotoučích“ a že „„ Hamrahi “krásně propaguje své téma“, ale učinil tak tím, že se zaměřil na hrstku lidí, aby tak upozornil na situaci chudých a bohatých. ztrácí „svou univerzální přitažlivost“.^[5]

Podle autorů Vasudev a Lenglet ve své knize „Indian Cinema Superbazaar“ Hamrahi byl „Technicky, inovativní a tematicky odvážný, přičemž film dával každý náznak toho, jaké stopy jeho tvůrce měl zanechat v indickém kině“.^[6]

Hamrahi a jeho bengálská verze Udayer Pathey obdržel kladnou odezvu od diváků, díky čemuž byli oba u pokladny úspěšní. Nasreen Munni Kabir ve své knize uvádí důvod popularity filmu, Dialogy Devdas, kde cituje režiséra Ritwik Ghatak z kina-mag, Filmfare „(4. března 1966),„ Lidé v nich poprvé viděli svůj každodenní život - revoluce v pojetí filmu jako sociálního dokumentu současné reality. “^[2]

Hudba

Hudební směr byl hotový Raichand Boral a texty napsal Zakir Husain. Film zahrnoval Rabíndranáthův film „Jana Gana Mana “, která se stala národní hymnou Indie Nezávislost. Většinu písní zpíval Binota Bose, jeden duet Hemant Kumar a dvě písničky zpívané jako sbor.

Soundtrack

Seznam skladeb:^[7]

Reference

externí odkazy