Haagská úmluva o důkazech - Hague Evidence Convention

Haagská úmluva o důkazech
Konvence o důkazech.png
Státy, které jsou stranami úmluvy, podle roku ratifikace: zelená: '70, světle modrá: '80, modrá '90, růžová '00, červená '10
Podepsaný18. března 1970
UmístěníNizozemí
Efektivní7. října 1972
Stavratifikace 3 státy[1]
Strany63
DepozitářMinisterstvo zahraničních věcí (Nizozemsko)
JazykyFrancouzsky a anglicky
Úmluva o provádění důkazů v zahraničí ve věcech občanských nebo obchodních na Wikisource

The Úmluva o provádění důkazů v zahraničí ve věcech občanských nebo obchodních—Více běžně označované jako Haagská úmluva o důkazech-je mnohostranná smlouva který byl vypracován pod záštitou Haagská konference o mezinárodním právu soukromém (HCPIL). Smlouva byla sjednána v letech 1967 a 1968 a podepsána Haag dne 18. března 1970. Vstupuje v platnost v roce 1972. Umožňuje předávání žádostí (dožádání ) z jednoho signatářského státu (kde se hledají důkazy) do jiného signatářského státu (kde se důkazy nacházejí) bez použití konzulární a diplomatické kanály.[2] Uvnitř USA lze srovnávat získávání důkazů podle Úmluvy o důkazech zdvořilost.[3]

Haagská úmluva o důkazech nebyla první úmluvou, která se zabývala předáváním důkazů z jednoho státu do druhého. Úmluva o občanském soudním řízení z roku 1905 - rovněž podepsaná v Haagu - obsahovala ustanovení týkající se předávání důkazů. Tato dřívější úmluva však nevyžadovala širokou podporu a byla ratifikována pouze 22 zeměmi.

Věcná ustanovení

Ústřední orgány a postupy

Úmluva stanoví postup, kterým každý smluvní stát určí „ústřední orgán“, který bude přijímat a přezkoumávat příchozí „žádosti“ o dokazování v této zemi.

Ústřední orgán žádost přezkoumá, aby zjistil, zda splňuje požadavky úmluvy. Pokud žádost splňuje, ústřední orgán poté „předá“ žádost o souhlas „orgánu příslušnému k jeho provedení“ (článek 2), což v zásadě znamená soud.

Podle článku 9 použije justiční orgán, který provádí žádost, své vlastní právo, pokud jde o metody a postupy pro provádění žádosti.

Podle článku 13: a) dokumenty zakládající výkon žádosti jsou zasílány dožádaným orgánem (příjemcem žádosti) dožadujícímu orgánu stejným kanálem, jaký použil dožadující orgán, a b) kdykoli není žádost o vyřízení (zcela nebo zčásti) vyřízena, musí být dožadující orgán neprodleně informován a informován o důvodech.

Objev před zkouškou

Úmluva se vztahuje také na objev před zkouškou: získávání důkazů před soudem bez předchozího souhlasu soudce. I když je to u mnoha běžná praxe zvykové právo zemích se mnoho dalších cítilo nepřijatelné. Země však mohou vznést námitky proti žádosti o zjištění v přípravném řízení prostřednictvím námitky podle článku 23. Od dubna 2019 se úmluva vztahuje na zjištění v přípravném řízení v 15 zemích. 26 států vzneslo námitku proti úplnému vyloučení objevu před vyšetřením, zatímco 17 dalších omezilo jeho použitelnost.

Příkladem částečné námitky proti zjištění v přípravném řízení je Mexiko, které vyžaduje zahájení soudního řízení, identifikovatelnost dokumentů a jasný vztah mezi požadovanými dokumenty a probíhajícím řízením:

C) FORMULACE OBJEDNÁVÁNÍ DOKUMENTŮ V PŘÍPRAVĚ

4. S odkazem na článek 23 úmluvy Spojené státy mexické prohlašují, že podle mexického práva mohou vyhovět žádostem zaslaným za účelem získání předložení a přepisu dokumentů, pouze pokud jsou splněny následující požadavky splněno: a) zahájení soudního řízení; b) že dokumenty jsou přiměřeně identifikovatelné k datu, předmětu a dalším relevantním informacím a že žádost specifikuje ty skutečnosti a okolnosti, které vedou dožadující stranu k domněnce, že požadované dokumenty jsou známy osobě, od níž jsou požadovány, nebo že jsou v jeho držení nebo pod jeho kontrolou či úschovou;

c) aby byla identifikována přímá souvislost mezi hledanými důkazy nebo informacemi a probíhajícím řízení.

Strany Haagské úmluvy o důkazech

Země, které ratifikovaly
(kumulativně podle roku)

Od roku 2019 je stranami Haagské úmluvy o důkazech 62 států. Padesát šest členských států HCPIL je smluvní stranou Haagské úmluvy o důkazech. K Haagské úmluvě o důkazech se navíc připojilo šest států, které nejsou členy HCPIL (Barbados, Kolumbie, Kuvajt, Lichtenštejnsko, Nikaragua a Seychely). Článek 39 Haagské úmluvy o důkazech výslovně umožňuje státům, které v době uzavření smlouvy nebyly členy HCPIL, přistoupit k úmluvě.

Praktické fungování v členských státech

Nejméně dva členské státy povolují zapojit do procesu shromažďování důkazů soukromé právníky. Podle práva Britských Panenských ostrovů může být přísaha svědkovi svolána, pokud je předvolán svědek k vypovězení podle žádosti.[4]

Možnost přímého zapojení soukromého právníka je podle izraelského práva ještě širší. Jak je uvedeno výše, Izrael nevydal prohlášení podle článku 23. Izraelské právo stanoví podle zákona o právní pomoci mezi státy z roku 1998[5] o možnosti jmenování soukromého právníka, který by dohlížel na proces dokazování podle úmluvy. Tento statut rovněž upravuje postup shromažďování důkazů v Izraeli na pomoc zahraničním vyšetřováním trestných činů. Výsledkem je, že izraelský soudní systém i v občanských věcech (včetně žádostí Haagské úmluvy o důkazech) obvykle přiděluje žádosti soudcům v trestním oddělení. Kvůli tomuto rozdělení je většina izraelských rozhodnutí vydaných v souvislosti s mezinárodním shromažďováním důkazů označena jako „zavřené dveře“, což v podstatě znamená, že je nezákonné toto rozhodnutí zveřejňovat.

The Americká advokátní komora provedla průzkum, jehož cílem bylo získat zpětnou vazbu od amerických právníků ohledně jejich zkušeností s postupy při podávání žádostí podle Haagské úmluvy o důkazech. ABA zveřejnila výsledky průzkumu v říjnu 2003 a její část Závěry začíná následovně:

Haagská úmluva o důkazech byla pozoruhodně úspěšná při překonávání rozdílů mezi přístupem k získávání důkazů podle zvykového práva a občanského práva a významně zefektivnila postupy pro nucení důkazů ze zahraničí.[6]

Získávání důkazů mimo úmluvu

Pokud jde o žádosti na Jedná se o soudy Spojených států, strany mohou také použít jednodušší ustanovení o zjišťování kodifikované na 28 USA § 1782 (viz Oddíl 1782 Objev ).

Mezi státy Evropské unie byla úmluva do značné míry nahrazena Nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 o spolupráci mezi soudy členských států při dokazování v občanských a obchodních věcech.

Reference

  1. ^ „20: Úmluva ze dne 18. března 1970 o provádění důkazů v zahraničí ve věcech občanských nebo obchodních“. Haagská konference o mezinárodním právu soukromém. Citováno 13. ledna 2012.
  2. ^ https://scholarship.law.unc.edu/ncilj/vol40/iss3/4/ Vyvolány 15 February 2015.
  3. ^ https://ssrn.com/abstract=2564797
  4. ^ Vidět http://www.mondaq.com/x/187532/trials+appeals+compensation/Guiding+You+Through+Letters+Of+Request+In+The+BVI
  5. ^ Vidět http://www.justice.gov.il/En/Units/StateAttorney/DepartmentInternational/Pages/LegalAssistance.aspx
  6. ^ https://static.lettersblogatory.com/wp-content/uploads/2011/05/2003-us-response.pdf

externí odkazy