Habitat I - Habitat I

Termín Habitat I odkazuje na první konferenci OSN o lidských sídlech ve Vancouveru v Britské Kolumbii v Kanadě 31. května - 11. června 1976, kterou svolala OSN, když vlády začaly uznávat rozsah a důsledky rychlé urbanizace.

Dne 16. prosince 1976 přijalo Valné shromáždění rezoluci 31/109.[1] Vzala na vědomí zprávu z konference,[2] Vancouverská deklarace o lidských sídlech,[3] který provedl akční plán se 64 doporučeními pro národní akci. Dalším výsledkem konference bylo v roce 1977 rezoluce Valného shromáždění 36/162[4] založilo Centrum OSN pro lidská osídlení - UNCHS (Habitat). Stanovila Komisi pro lidská osídlení, funkční komisi Hospodářské a sociální rady (ECOSOC ), jako řídící orgán.

Habitat II setkali se v tureckém Istanbulu ve dnech 3. – 14. června 1996.

Habitat III setkali se v ekvádorském Quitu od 17. do 20. října 2016.

Vancouverská deklarace

Vancouverská deklarace začíná preambulí, ve kterém se uvádí, že „nepřijatelné okolnosti lidských sídel se pravděpodobně zhorší nespravedlivým hospodářským růstem a nekontrolovanou urbanizací, pokud nebudou přijata pozitivní a konkrétní opatření na národní a mezinárodní úrovni“.

První akcí je „přijmout odvážné, smysluplné a účinné politiky lidských sídel a strategie územního plánování (...) s ohledem na lidské sídla jako nástroj a objekt rozvoje“.

Mezi hlavními zásadami konference byla obhajoba zlepšení kvality života prostřednictvím spravedlivějšího rozdělování výhod rozvoje, plánování a regulace využívání půdy, ochrana životního prostředí, integrace žen a mládeže a rehabilitace lidí vysídlených přírodními katastrofami a katastrofami způsobenými člověkem. V pokynech k akci jsou definovány různé prvky politiky lidských sídel. Důraz je kladen na harmonickou integraci, snižování rozdílů mezi venkovskými a městskými oblastmi, řádnou urbanizaci, progresivní minimální standardy a účast komunity.

Deklarace uvádí, že „odpovídající přístřeší a služby jsou základním lidským právem“ a že „vlády by měly pomáhat místním orgánům ve větší míře se podílet na národním rozvoji“. Deklarace důrazně zdůrazňuje, že „využívání a držba půdy by měla podléhat veřejné kontrole“.

Vancouverský akční plán

Podstatnými výstupy první konference o ochraně přírodních stanovišť je řada 64 doporučení pro národní akci a 44stránkový „akční plán“.[5] Tato doporučení jsou rozdělena do šesti sekcí. Sekce A (Zásady a strategie vypořádání), Sekce B (Plán vypořádání), Sekce C (Úkryt, infrastruktura a služby), Sekce D (Země) a Sekce E (Účast veřejnosti). (Další informace najdete na stránce UN-Habitat Feature / Backgrounder, kterou připravil UN-Habitat v roce 2006[6]).

Účastníci

Viz také

externí odkazy

Reference

  1. ^ Valné shromáždění OSN. „A / RES / 31/109 - Stanoviště: Konference OSN o lidských sídlech - Dokumenty OSN: Shromáždění souboru globálních dohod“. Dokumenty OSN. Citováno 18. října 2013.
  2. ^ Konference OSN o lidských sídlech (11. června 1976). „Vancouverská deklarace o lidských sídlech - A / CONF.70 / 15 Kapitola I - Dokumenty OSN: Shromáždění souboru globálních dohod“. Dokumenty OSN. Citováno 18. října 2013.
  3. ^ „Archivovaná kopie“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 9. května 2013. Citováno 8. srpna 2013.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  4. ^ Valné shromáždění OSN. „A / RES / 32/162 - Institucionální opatření pro mezinárodní spolupráci v oblasti lidských sídel - Dokumenty OSN: Shromáždění souboru globálních dohod“. Dokumenty OSN. Citováno 18. října 2013.
  5. ^ „Akční plán z Vancouveru“. Habitat.igc.org. 11. června 1976. Archivovány od originál dne 1. července 2016. Citováno 18. října 2013.
  6. ^ „Archivovaná kopie“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 18. října 2013. Citováno 8. srpna 2013.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  7. ^ Summary and Observations on Proceedings of Habitat, U.N. Conference on Human Settlements, Vancouver, 1976.
  8. ^ Summary and Observations on Proceedings of Habitat, U.N. Conference on Human Settlements, Vancouver, 1976.