Gustav Heyer - Gustav Heyer - Wikipedia

Gustav Richard Heyer (29. dubna 1890-19. Listopadu 1967) byl a Jungian psycholog, „první významná osoba v Německu, která byla přitahována k Jungově psychologii“.[1]

Život

Heyer byl a Mnichov lékař. V roce 1918 se oženil Lucie Grote, masérka, tanečnice a studentka Elsa Gindlerová. Heyer a jeho manželka společně propagovali kombinovanou fyzickou a psychologickou terapii.[2] Oba podstoupili výcvik s Carl Jung v polovině 20. let se Heyer stal Jungovým blízkým přítelem. Byl Jungovým zástupcem po dobu jednoho roku, kdy se Jung kontroverzně ujal předsednictví Všeobecná lékařská společnost pro psychoterapii a Jung napsal úvod pro Heyera Organismus mysli. V roce 1936 se však s Jungem hádali na výročním zasedání společnosti.[1]

Lucie Grote se s Heyerem rozvedla v polovině 30. let, částečně proto, že miloval jinou ženu. Později se připojil k nacistické straně v roce 1937 a v roce 1939 odešel do Berlína učit a vidět pacienty na Göringův institut. Ačkoli zjevně nebyl osobně antisemitský - například v září 1938 napsal vřelý doporučující dopis pro Žida Maxe Zellera, který s ním byl ten rok analyzován, než byl internován v táboře - Heyer zůstal členem Nacistická strana do roku 1944. V roce 1944 Heyer kritizoval německé vydání Jungových spisů a kritizoval Jungovo „západně demokratické publikum“ a jeho útok na totalita. Po válce Jung odsoudil Heyera za jeho nacistickou minulost a odmítl se s ním už někdy setkat. Heyer se přestěhoval do praxe a psal na venkově Bavorsko až do své smrti. Heyerova dcera spálila všechny otcovy papíry.[1]

Funguje

  • Seelenführung: Möglichkeiten, Wege, Grenzen, Postupim: Müller & Kiepenheuer, 1929.
  • Der Organismus der Seele: Eine Einführung in die analytische Seelenheilkunde, München: J. F. Lehmann, 1932. Přeložil ráj a Cedar Paul tak jako Organismus mysli; úvod do analytické psychoterapie, Londýn: K. Paul, Trench, Trubner & Co., 1933.
  • Praktische Seelenheilkunde; eine Einführung in die Psychotherapie für Ärzte und Studierende, München: J.F. Lehmann, 1935.

Reference

  1. ^ A b C Thomas Kirsch, Jungians: komparativní a historická perspektiva, str. 124-6
  2. ^ Don Johnson, Kosti, dech a gesto: praktická provedení, str.55