Guillaume Alexis - Guillaume Alexis
Guillaume Alexis (přesná data narození a úmrtí neznámá) byl francouzský benediktinský mnich a básník z konce 15. a počátku 16. století, přezdívaný „dobrý mnich“. Jeho opatství bylo, že v Lire (La Vieille-Lyre ), v diecéze Évreux, Stal se před zaneprázdněný, v Perche. V roce 1486 se vydal na pouť do Jeruzaléma[1] a zemřel tam, oběť osmanského pronásledování.
Funguje
Guillaume Alexis byl básník velmi živého stylu, který se literární kritici řadí mezi jeho nástupce François Villon.
- Le Passe-temps de tout homme et de toute femme avec l'A, B, С des zdvojnásobí (Paříž, Antoine Vérard ), ve verši, latinský překlad textu připisovaného papež Inocent III,[1] popisující historii lidského života od narození do smrti.
- Le Grant Blason des faulces amours, (z toho vydání z roku 1529 vydané v Lyonu v domě Clauda Nourryho[2]). Tato báseň, 126 slok ve dvanácti verších, je dialogem mezi gentlemanem a mnichem (který má být autorem), první bránící lásku, druhý proti ní.[1] Argumenty mnicha spočívají hlavně v útocích na ženy, v tradici misogynistických prací, které byly odsouzeny Christine de Pizan v úvodu Kniha města dam. Jeho argumenty jsou tak přesvědčivé, že gentleman nakonec souhlasí s mnichem. Práce byla natolik populární, že ji bylo možné citovat v jiné slavné misogynistické práci té doby, Les Quinze Joies de mariage a podněcovat jiného autora k úpravě a Contre blason, kde tentýž argument obhajují tentokrát dvě ženy, žena soudu a jeptiška. Poslední má poslední slovo.[1]
- Le Dialogue du Crucifix et du Pèlerin, podle názvu napsaného na pouti do Jeruzaléma v roce 1486 a vytištěného v Paříži.
- Le Loyer des folles amours, et le Triomphe des Muses contre l'amour, po „Quinze joies du mariage“
- Le Passe-temps du prieur de Bussy et de son frère le cordelier
- Le Miroir des Moines
- Le Martyrologe des fausses langues et le chapitre général d'icelles tenu au chrám de Danger
- Quatre zpívá royaux qui se trouvent parmi les Palinodies
- Le Débat de l'homme et de la femme, napsaný kolem roku 1461, prošel mezi lety 1490 a 1530 nejméně sedmi samostatnými vydáními[3]
Jean de La Fontaine obdivoval jeho poezii.[1]
Zdroje
- Bibliothèque françoise, ou Histoire de la littérature françoise, Claude-Pierre Goujet, 1754, 1755, v domě P. J. Mariette a H.-L. Guerin
externí odkazy
- Bibliographie partielle en ligne: Pouvres poétiques de Guillaume Alexis, prieur de Bucy, 1889, 1908, Firmin Didot.
- Texty en ligne: Oraison très dévote
Bibliografie
Michel-André Bossy, Woman's Plain Talk in Le Débat de l'omme et de la femme od Guillaume Alexis. (Le franc-parler féminin dans "Le Débat de l'homme et de la femme" de Guillaume Alexis), Fifteenth-Century Studies 16 (1990): 23-41.
