Guido Boggiani - Guido Boggiani

Guido Boggiani
Guido Boggiani portrait.jpg
narozený20. září 1861
Omegna, Itálie
Zemřel7. května 1902
La Victoria, Paraguay
Alma materBrera Academy, Milan
Vědecká kariéra
PoleEtnologie
InstituceChaco, Paraguay

Guido Boggiani (1861–1902) byl italský malíř, navrhovatel, fotograf a etnolog který v roce 1887 cestoval vnitřkem Brazílie, Bolívie a Paraguay dokumentovat život Indů v regionu. Nyní oslavován jako „průkopník terénních prací“[1] v italské etnologii byl rituálně zabit domorodci v roce 1902.

Raná léta, Itálie

Guido Boggiani se narodil 20. září 1861 v Omegna (Provincie Verbano-Cusio-Ossola ) Giuseppe Boggiani a Clelia Gené. Po svém otci zdědil Giuseppe vášeň pro umění, zejména pro malbu. Když mu bylo 17 a poté, co studoval obecnou kulturu, šel Boggiani do Brera Academy (Milán ) studovat malbu. Učil ho Filippo Carcano se stal významným malířem krajiny. V roce 1883 Boggiani poprvé v roce vystavoval šest obrazů Palazzo delle Belle Arti (Řím). Mezi nimi byli La raccolta delle castagne (Shromáždění Chesnuts) a Scogli di Sant'Anna.[2] Jeho obraz La raccolta delle castagne byl získán Národní muzeum moderního umění v Římě za zhruba 6 000 liber, což byla v té době cena považovaná za vysokou.[3] Na výstavě v Benátkách v roce 1887 vystavoval Gli ulivi a Francavilla al Mare; Sentiero a Lago Maggiore, Villaggio sul Lago Maggiore, a Ortensie.

V roce 1887, když mu bylo 26 let, podnikl Boggiani cestu do Argentina ukázat jeho obrazy.[Citace je zapotřebí ] v Buenos Aires setkal se s několika Italy, kteří žili v Paraguayi, a prostřednictvím komentářů, zejména v oblastech Chaco a domorodé národy, začala jeho fascinace Paraguayem.

Pozdější roky, Paraguay

V roce 1888 Boggiani šel do Asunción zamýšlející obchodovat s dobytkem a kůžími, poté zahájil svou první expedici v Gran Chaco. S úsilím Dona Juana De Cominges dosáhl Puerto Casado. Zde navázal první kontakt s indiány z Chamacoco. V roce 1893 se vrátil do Itálie a přinesl sbírku artefaktů velké antropologické hodnoty a na základě svých zkušeností začal psát knihy.

V roce 1896 se vrátil do Asunciónu. Tentokrát vybaven fotoaparátem, stativem a všemi prvky pro vývoj skleněných desek byl přesvědčen, že fotografie je jediný způsob, jak studovat tyto národy žijící v jejich malých chatrčích. Nakonec, kromě jeho mnoha knih, jeho fotografie (více než 500 byly vytvořeny v letech 1896 až 1901) vynesly jemu i předmětům jeho umění zájem a obdiv širšího publika; část jeho sbírky následně získala Etnologické muzeum v Berlíně.

Boggiani byl naposledy viděn městskou společností dne 24. října 1901, spolu se svým asistentem Félixem Gavilanem, když opustil Asunción směrem k Gran Chaco. V říjnu 1902 Boggiani naposledy napsal svému bratrovi Oliveirovi a napsal podrobnosti o expedici. Až v roce 1904 uspořádala italská komunita Asunción expedici vedenou španělským průzkumníkem Josém Fernandezem Canciom a dne 20. října 1904 našla ostatky Boggianiho se zničenou lebkou. Předpokládá se, že Chamacoco si rozdělil hlavu, aby zabránil Boggiani a jeho kameře působit větší újmu na jejich duše; v roce 1902 Americký antropolog hlásil, že byl zabit "pravděpodobně rukama" Indiáni Tobase."[4] Jeho kamera byla nalezena pohřbená a předpokládá se, že je pohřbeno také mnoho negativů. Skutečné pozůstatky Boggianiho jsou v hrobce na italském hřbitově v Asunciónu.

Boggianiho dílo bylo možné zachránit díky českému průzkumníkovi a botanikovi Alberto Vojtěch Frič (1882–1944), který o několik let odešel do Paraguaye a díky dobrým vztahům s domorodci dokázal získat zpět všechny své věci. Jeho vnuk Pavel Frič se později podařilo vyvinout všechny fotografie a kolekce je reprodukována v Guido Boggiani, fotograf (1997).

Ocenění, vyznamenání

V Itálii byla Boggiani oceněna mimo jiné zlatou medailí „Monaco di Bavaria“. Muzeum ve městě San Lorenzo (Paraguay) nese jeho jméno, Muzeum archeologie a etnografie Guido Boggiani. Ulice v Asunción, Paraguay je také pojmenoval podle něj.

Bibliografie

Díla Boggiani

  • Notizie etnografiche sulla tribù dei Ciamacoco atd. Atti della Società Romana di Antropologia. sv. 2. Řím: Società Romana per l'Antropologia, 1894.
  • I Ciamacoco. Řím: Società Romana per l'Antropologia, 1894.
  • S Vittoriem Bottègem. Viaggi di scoperta nel cuore dell'Africa: Il Giuba esplorata. Řím: Loescher, 1895.
  • I Caduvei (Mbayá o Guaicurú). Viaggio d'un artista nell'America Meridionale. Romer: Ermanno Loescher, 1895.
    • Os Caduveo. Přeloženo a anotováno. Biblioteca histórica brasileira 14. São Paulo: Livraria Martins Editôra, 1945.
  • Tatuaggio o pittura? Studio intorno ad una curiosa usanza delle popolazioni indigene dell'antico Peru. Řím: Stabilimento Tipografico G. Civelli, 1895. (Výňatek z Atti del IIo Congresso Geografico Italiano, Roma, 22–27 settembre 1895.)
  • Vocabolario dell'idioma ciamacoco. Výňatek z Atti della Società Romana per l'Antropologia; 2: 1. Řím: 1894.
    • Vocabolario dell'idioma ciamacoco. Rev. Čestmír Loukotka. Buenos Aires, „Coni“, 1929.
  • Vocabolario dell'idioma guaná. (È comune anche alle tribù Ciapuchi, ́ Sanapana, ́ Angaite ́e Lengua o Petegmeḱ, e forse anche alla Pilaga ́o Pitipaga) ́. Memoria di Guido Boggiani. Atti della R. Accademia dei Lincei. Řím, 1895.
  • Apuntes sueltos de la lengua de los indios caduveos del Chaco paraguayo. Buenos Aires: Zobr. y Papeleria La Buenos Aires, 1897.
  • Nei dintorni di Corumbà (Brazílie). Roma, Presso la Società geografica italiana, 1897.
  • La Questione dei confini tra le repubbliche del Paraguay e della Bolivia. Roma, Presso la Società geografica italiana, 1897.
  • „Etnografía del Alto Paraguay“ 1898.
  • „Guaicurú. Su nombre, posición geográfica, reportér étnico y lingüístico en la América Meridional“. 1898.
  • „En favor de los indios Chamacocos“ 1898.
  • "Los chamacocos"
  • „Vocabulario del idioma chamacoco“
  • „Los indios caigua del Alto Paraná (Misiones)“
  • Discusiones sobre filología etnográfica y geografía histórica. Asunción: Guido Boggiani, 1899.
  • Sobre ortografía de nombres geográficos guaraníes. Buenos Aires, Imprenta y litografía „La Buenos Aires“, 1899.
  • Compendio de etnografia Paraguaya moderna. Asunción, 1900.

Práce na Boggiani

  • Bertelli, Antonio de Padua. Os indios cavaleiros Guaycurus: fatos e acontecidos entre 1526 - 1986 no Pantanal do Mato Grosso. São Paulo: Uyara, 1987. V portugalštině.
  • Boggiani y el Chaco: una aventura del siglo XIX: fotografias de la colección Frič. Buenos Aires: Museo de Arte Hispanoamericano Isaac Fernández Blanco, 2002.
  • Bonati, Isabella. Guido Boggiani: Orme nell'ignoto. Turín: Il Tucano, 2006. ISBN  88-88473-10-6. V italštině.
  • Comitato Pro-Boggiani (Asunción). Alla ricerca di Guido Boggiani. Spedizione Cancio nel Ciaco Boreale, Alto Paraguay. Relazione e documenti. Milano: Bontempelli, 1903.
  • Diaz-Perez, Viriato a Raúl Amarai. Coronario di Guido Boggiani. Palma de Mallorca: Luis Ropoli, 1977. ISBN  84-85048-35-0.
  • Frič, Pavel a Yvonna Fričová, vyd. Guido Boggiani: Fotograf / Fotografo / Fotógrafo / Fotograf. Praha: Titanic, 1997. ISBN  80-85909-25-1. Velkoformátová kniha s tisky a také textem v češtině, italštině, španělštině, portugalštině a angličtině.
  • Frič, Pavel a Yvonna Fričová, vyd. Guido Boggiani Fotografo. Lisabon: Museo Nacional de Etnologia, 2001. ISBN  972-776-089-9. V portugalštině.
  • Lehmann-Nitsche, Robert, ed. La Colección Boggiani de Tipos Indigenas de Sudamérica Central / Die Sammlung Boggiani von Indianentypen ause dem zentralen Südamerika. Buenos Aires: R. Rosauer, 1904. Série 100 pohlednic pocházejících z Paraguayanů, která obsahovala doplněk 12 nahých speciálů vyhrazených pro vědce.
  • Leigheb, Maurizio. Lo sguardo del viaggiatore: vita e opere di Guido Boggiani. Novara: Interlinea, 1997. ISBN  88-8212-135-6.
  • Leigheb, Maurizio, ed. Guido Boggiani: Pittore, esplatore, etnografo. Novara, 1986. Torino: Regione Piemonte, 1986.
  • Leigheb, Maurizio a Lino Cerutti, vyd. Guido Boggiani - la vita i viaggio le opere: atti del Convegno internazionale, Novara, 8. – 9. Března 1985 Novara: Banca Popolare di Novara, 1992.
  • Pettazzoni, Raffaele. V Memoria di Guido Boggiani. Řím: Centro italiano di studi americani, 1941.
  • Scotti, Pietro. Přispívám americanistici di Guido Boggiani. Genova, Libreria degli studi, 1955.
  • Scotti, Pietro. La seconda spedizione di Guido Boggiani fra i Caduvèi (1897). Genova: Libreria degli studi, 1963.
  • Viviani, Alberto. Guido Boggiani: alla scoperta del Gran Chaco. Turín: Paravia, 1951.
  • Vangelista, Chiara. „Un pittore etnografo e mercante: Scambi commerciali e osservazioni etnografiche di Guido Boggiani durante un viaggio tra i Cadiueu.“ Ve Fedoře Giordano a Alberto Guaraldo (ed. A introd.), Gli indiani d'America e l'Italia, II. Alessandria, Itálie: Orso, 2002. 61–77.

Reference

  1. ^ Vinigi Grottanelli a kol. „Etnologie a / nebo kulturní antropologie v Itálii: Tradice a rozvoj. Současná antropologie 18.4 (1977): 593–614, s. 595
  2. ^ Dizionario degli Artisti Italiani Viventi: pittori, sochaři, e Architetti., autor: Angelo de Gubernatis. Tipe dei Successori Le Monnier, 1889, strana 62.
  3. ^ De Gubernatis uvádí, že dílo bylo prodáno na výstavě.
  4. ^ "Guido Boggiani", Americký antropolog n.s. 4 (1902): 568

externí odkazy