Guðrún pro Lundi - Guðrún frá Lundi

Guðrún Baldvina Árnadóttir, 1952

Guðrún Baldvina Árnadóttir (3. Června 1887 - 22. Srpna 1975), známý jako Guðrún pro Lundi, byl islandský spisovatel.[1]

Narodila se v Lundur, čtvrté z devíti dětí Árny Magnússonar a jeho manželky Baldvinu Ásgrímsdóttur,[2] a začal psát jako teenager, žijící na farmě. Poté, co se oženil s tesařem, měl děti a přestěhoval se do Sauðárkrók před Druhá světová válka, pokračovala v psaní a její první kniha byla nakonec vydána v roce 1946.[1] V šedesátých letech se stala plodnou a v průměru každoročně vydala knihu, včetně básnických sbírek.[3]

Její nejznámější dílo je epický román Dalalíf, publikovaná v několika svazcích a dokončená v roce 1952. Její příběhy mají většinou venkovské prostředí a pojednávají o životech takové farmářské komunity, kde vyrůstala. Její knihy byly nesmírně populární až do šedesátých let, kdy islandská kultura a Islandský jazyk se stal nemoderním,[4] ale užívala si oživení v posledním desetiletí svého života.[2]

Funguje

  • Dalalíf, 1946–1951, 5 svazků (1: Æskuleikir og ástir; 2: Alvara og sorgir; 3: Tæpar leiðir; 4: Spusťte syndarinnar; 5: Přihlaste se a kvöldi).
  • Afdalabarn, 1950.
  • Tengdadóttirin, 1952–1954, 3 svazky (1: Á krossgötum; 2: Hrundar vörður; 3: Sæla sveitarinnar).
  • Semar sem brimaldan brotnar, 1955.
  • Römm er sú taug, 1956.
  • Ölduföll, 1957.
  • Svíður sárt brenndum, 1958.
  • Á ókunnum slóðum, 1959.
  • Í heimahögum, 1960.
  • Stýfðar fjaðrir (3 svazky), 1961–1963.
  • Hvikul er konuást, 1964.
  • Sólmánaðardagar í Sellandi, 1965.
  • Dregur ský fyrir sól, 1966.
  • Náttmálaskin, 1967.
  • Gulnuð blöð, 1968.
  • Utan frá sjó (4 svazky), 1970–1973.

Reference

  1. ^ A b ""Ég er hluti af öllu sem ég hef lesið"". Forlagid (v islandštině). Citováno 5. listopadu 2017.
  2. ^ A b „Vísindavefurinn: Hver var rithöfundurinn Guðrún frá Lundi?“ (v islandštině). Citováno 5. listopadu 2017.
  3. ^ „Sýning um ævi og störf Guðrúnar frá Lundi“. Hunahornio (v islandštině). 31. května 2017. Citováno 5. listopadu 2017.
  4. ^ Dagný Kristjánsdóttir, „Čest kávové scény“, Undirstraumar, Háskólaútgáfan, 1999.