Groupe Figaro - Groupe Figaro
Groupe Figaro je francouzský mediální konglomerát vlastněný Dassault Group.[1] Společnost obsahuje některá klíčová aktiva nyní zaniklých Socpresse kterou společnost Dassault zakoupila v roce 2006. Společnost Dassault v roce 2011 přejmenovala své tiskové podniky na „Groupe Figaro“.[2]
Holdings
Groupe Figaro vlastní Le Figaro, Madame Figaro, TV Magazine, Le Figaro Histoire, Časopis Le Figaro, Golf Figaro, Figaro Santé, Figaro enchères, Figaro nautisme a Figaro Bourse. Od roku 2016 činily tržby 520 milionů EUR a zaměstnávalo 1 500 zaměstnanců.[1]

Groupe Figaro také vlastní CCM Benchmark Group, která vlastní L'Internaute, Le Journal des Femmes a několik dalších publikací. V Brazílii vlastní portugalštinu Revista da Mulher. V Itálii vlastní Časopis Delle Hotovo.[3]
Vlastnictví
Jeho vlastnictví Serge Dassault byl dlouho zdrojem kontroverzí, pokud jde o střet zájmů, protože Dassault také vlastnil významného vojenského dodavatele a sloužil na politických pozicích ze strany Unie pro lidové hnutí. Jeho syn Olivier Dassault je 18 let členem francouzského Národního shromáždění a současně zastává několik funkcí v Dassault Group a její dceřiné společnosti, včetně jejích mediálních dceřiných společností.[4][5][6][7] Serge Dassault poznamenal v rozhovoru v roce 2004 pro veřejnoprávní rozhlasovou stanici France Inter že „noviny musí propagovat zdravé myšlenky“ a že „levicové myšlenky nejsou zdravé myšlenky“.[8]
Reference
- ^ A b „Groupe Dassault - Groupe Figaro“. www.dassault.fr.
- ^ Joux Alexandre (2017). „Stratégies de marques et strategies éditoriales du Groupe Figaro“. Réseaux (francouzsky). 2017/5 (č. 205): 117–143. doi:10.3917 / res.205.0117. Citováno 5. října 2020.
le choix en 2011 du nom Groupe Figaro, pour remplacer celui, historique, de la Socpresse, est symbolique de l’investissement strategique du groupe dans sa marque phare
- ^ „CCM Benchmark Group“. www.ccmbenchmark.com.
- ^ „Socpresse: Une restructuration en bonne voie“. Stratégie. 24. května 2002..
- ^ „Organigramme“. Dassault.fr..
- ^ Marie Bordet (23. prosince 2011). „Ça plane pour Olivier Dassault - Succession. Le fils aîné de Serge Dassault prend la tête du holding familial. Rencontre avec l'héritier“. Le Point. Citováno 26. října 2018..
- ^ „Serge Dassault donne la préférence à son fils Olivier pour lui succéder l'heure dějiště“. Les Échos. 23. listopadu 2011..
- ^ „M. Dassault veut une presse aux« idées saines »", Le Monde, 12. prosince 2004. Citováno 27. ledna 2007.