Gratien Candace - Gratien Candace

Gratien Candace (18. prosince 1873 v Baillif, Guadeloupe - 11. dubna 1953 v Lormaye, Francie ) byl politikem z Guadeloupe který sloužil v Francouzská sněmovna od roku 1912 do roku 1942 působil jako viceprezident Francouzská sněmovna od roku 1938 do roku 1940. [1][2] V roce 1940 odešel z francouzské politiky a odmítl se stát součástí Vichyho režim.[2]
Candace se zúčastnila První panafrický kongres, Paříž, 19. – 22. Února 1919.[1]
Afro-Američan historik a Panafričan W. E. B. Du Bois tvrdě vyčítal Candace za vnímaný nedostatek oddanosti zájmům africké diaspory, když napsal: „Candace je jedovatě francouzská. Nemá žádnou koncepci černošského pozvednutí, na rozdíl od francouzského vývoje.“[3][4]
Získal titul v oboru vědy na University of Toulouse a později učil jako profesor a byl zakladatelem École nationale de la France d'Outre-Mer (ENFOM) a Académie des Sciences Coloniales .[2]
Další čtení
- 1996–2001: Dominique Chathuant, «L’assimilationnisme, une structure mentale», Cyril Serva (dir), Études guadeloupéennes, Jazor, Pointe-à-Pitre, ISBN 2-912594-13-8, 2001, s. 111–122 (verze remaniée d’une communication au colloque „50 ans de départementalisation“, Université Antilles-Guyane (UAG), Fouillole, Pointe-à-Pitre, březen 1996).
- 2003: Dominique Chathuant, «Gratien Candace: francouzská politická postava. 1. část: la Troisième République (1900–1940) », Bulletin de la Société d’histoire de la Guadeloupe, číslo 134, janvier-avril 2003, ISSN 0583-8266, str. 27–103
- 2004: Béatrice De Pastre, „Cinéma éducateur et propagande coloniale à Paris au début des années 1930“, Revue d'histoire moderne et contemporaine 2004-4 (čísla 51-4), ISSN 0048-8003, digitální ISSN čeká na vyřízení, ISBN 2-7011-3737-3, str. 135–151.
- 2008: Dominique Chathuant, «Gratien Candace: francouzská politická postava. 2. část: un vestige de la Troisième République (1940–1953) », Bulletin de la Société d’histoire de la Guadeloupe, číslo 148, ISSN 0583-8266, leden 2008, s. 3–131.
- 2009: Dominique Chathuant, «Une élite politique noire dans la France du premier Vingtième siècle», Vingtième siècle. Revue d’histoire, číslo 101, Janvier-Mars 2009, Presses de Sciences Po, ISSN 0294-1759, ISBN 978-2-7246-3132-6, str. 133–148.
- 2009: Melvyn Stokes, „Kojo Touvalou Houénou: An Assessment“, Transatlantica.
- 2010: Dominique Chathuant, «Gratien Candace, kandidát (1914–1945)», L. Jalabert, B. Joly, J. Weber (dir), Les élections législatives et sénatoriales outre-mer (1848–1981), Actes du colloque 2006 de l’université de Nantes, CRHIA, Les Indes savantes, ISBN 978-2-84654-208-1, 2010, s. 103–115.
- 2010: Dominique Chathuant, «Français de couleur contre métèques: les députés coloniaux contre le préjugé rasový (1919–1939)», Obyvatelé. Revue d’histoire (např. RFHOM), Sv. 98, čísla 366–367, ISSN 1631-0438, 1. sem. 2010, s. 239–253.
- 2011: Dominique Chathuant, «Entre gauches et droites, entre Paris et Guadeloupe: polémiques autour du conflit italo-éthiopien (1935)», Bulletin de la Société d’histoire de la Guadeloupe, číslo 160, září-dek. 2011, s. 40–56.
Galerie Obrázků
1913, Versailles, prezidentské volby
1914, Gratien Candace u stolu v Poslanecké sněmovně
Le Clos du Moulin, dům Candace v Lormaye
1921, Blaise Diagne et Gratien Candace
Charles Daniélou a Gratien Candace, 11. dubna 1925
1929, Gratien Candace
Reference
- ^ A b "Gratien Candace" (francouzsky). národní shromáždění. Archivovány od originál 9. srpna 2012.
- ^ A b C McCloy, Shelby Thomas (1961). „Ve velké politice“. Černoch ve Francii. University of Kentucky Press. str. 260–261. hdl:2027 / mdp. 39015012101344. LCCN 61006554. OCLC 186669268.
Francouzi si byli vědomi své potřeby koloniální spolupráce a v mezidobí mezi dvěma světovými válkami pokračovali v udělování různých politických poct černošským poslancům. O tom svědčí volba Gratien Candace v roce 1938 za viceprezidenta Komory. Zdvořilost nebyla ignorována; v roce 1940 odešel z francouzské politiky do důchodu a odmítl účastnit se Vichyho režimu. Candace byl důležitým mužem nejen v politice, ale také v kultuře. Absolvent vědy na univerzitě v Toulouse a poté profesor technologie a novinář se stal jedním ze zakladatelů Colonial Institute, nyní označeného jako Ecole Nationale de la France d'Outre-Mer, a také Académie des Sciences Coloniales.
- ^ Du Bois, W. E. Burghardt (1. dubna 1925). "Worlds of Color". Zahraniční styky. Sv. 3 č. 3. ISSN 0015-7120.
- ^ DuBois, W. E. B. (1925). "Negro Mind Reaches Out". v Locke, Alain LeRoy (vyd.). The New Negro: An Interpretation (1927 ed.). Albert a Charles Boni. str. 385. LCCN 25025228. OCLC 639696145. Shrnutí ležel.
externí odkazy
![]() ![]() | Tento článek o a Guadeloupe politik je pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. |