Gottfrid Björck - Gottfrid Björck
Gottfrid Björck | |
---|---|
Rodné jméno | Karl Gottfrid Björck |
narozený | Bäckseda, Švédsko | 31. května 1893
Zemřel | 8. července 1981 | (ve věku 88)
Věrnost | Švédsko |
Servis/ | Švédská armáda |
Roky služby | 1915–1949 |
Hodnost | Generálmajor |
Zadržené příkazy | Göta Train Corps Vojenská vojska švédské armády |
Generálmajor Karl Gottfrid Björck (31. května 1893 - 8. července 1981) byl a Švédská armáda důstojník. Působil jako inspektor Vojenská vojska švédské armády od roku 1946 do roku 1949, a jako takový, byl vedoucím přepravy v Bílé autobusy operace na záchranu vězňů koncentračních táborů v oblastech pod nacistickou kontrolou a jejich transport do Švédska.
Kariéra
Björck se narodil 31. května 1893 v Bäckseda, Jönköping County, Švédsko, syn obchodníka Karla Björcka a jeho manželky Anny (rozené Jonssonové). Prošel studentexamen v roce 1913 a byl uveden do provozu do Vojenská vojska švédské armády tak jako fänrik v roce 1915. Björck se zúčastnil Vysoká škola královské švédské armády od roku 1922 do roku 1924 sloužil jako kapitán v Generální štáb od roku 1928 do roku 1934.[1] V roce 1936 byl jmenován Björck pobočník na Jeho Veličenstvo král V roce 1941 byl jmenován náčelníkem pobočník (överadjutant) Jeho Veličenstvu králi, kterou zastával až do smrti krále v roce 1950.[2]
Byl povýšen na podplukovníka ve službách švédské armády a byl jmenován velícím důstojníkem Göta Train Corps (T 2) v roce 1939. O dva roky později byl Björck povýšen na plukovníka služebních vojsk švédské armády a nastoupil na pozici vedoucího informačního a tiskového oddělení Štáb obrany. V roce 1942 byl jmenován vedoucím oddělení vojsk v kanceláři armádního inspektora.[1] Ve stejném roce se Björck stal členem Folkberedskapsnämnden („Národní komise pro připravenost“).[3] Byl také vojenským členem Statens informationstyrelse („Národní informační rada“) od roku 1942 do 30. června 1944[4][5] a předseda představenstva Kungafonden („Královský fond“) od roku 1943 do roku 1958.[6]
Björck sloužil jako inspektor Vojenská vojska švédské armády od roku 1946 do roku 1949, kdy byl povýšen na generálmajora.[7] Zatímco sloužil jako inspektor služebních vojsk švédské armády, Björck byl jmenován vedoucím přepravy Bílé autobusy operace na záchranu vězňů koncentračních táborů v oblastech pod nacistickou kontrolou a jejich transport do Švédska.[8] V roce 1949 se Björck stal členem Statens organisationsnämnd („Národní organizační rada“), kterým byl až do roku 1961.[7] Björck pracoval jako konzultant ve Švédské agentuře pro správní rozvoj (Statskontoret) od roku 1961 do roku 1965.[9]
Osobní život
V roce 1918 se oženil Hovsångerska Irma Krook (1898–1993), dcera Nilse Krooka a Anny Jacobssonové.[10] Björck byl otcem Floryho (nar. 1919) a Svena (nar. 1923).[6]
Data hodnosti
- 1915 – Fänrik
- 19?? – Poručík
- 1928 – Kapitán
- 19?? – Hlavní, důležitý
- 1939 – podplukovník
- 1941 – Plukovník
- 1949 – Generálmajor
Ocenění a vyznamenání
švédský
- Jubilejní pamětní medaile krále Gustafa V. (1948)[6]
- Jubilejní pamětní medaile krále Gustafa V. (1928)[6]
- Pamětní medaile krále Gustafa V. (1951)[6]
- Velitel první třídy Řád meče[6]
- Velitel první třídy Řád Vasy[6]
- Rytíř Řád polární hvězdy[6]
- Medaile Za zásluhy o první třídu Dobrovolného sboru motorové dopravy (Frivilliga Automobilkårens förtjänstmedalj av 1: a klass)[1]
- Střelecká medaile[1]
Zahraniční, cizí
- Velitel druhé třídy Řád Dannebrog[6]
- Velitel Řád svatého Olava[6]
- Rytíř první třídy Řád bílé růže Finska[6]
- Velitel první třídy Řád lva finského[6]
Vyznamenání
- Člen Královská švédská akademie válečných věd (1939)[5]
Reference
- ^ A b C d Harnesk, Paul, ed. (1945). Vem är vem ?. D. 1, Stockholmsdelen [Kdo je kdo?. D. 1, Stockholmská část] (ve švédštině). Stockholm: Vem är vem bokförlag. p. 88. SELIBR 8198269.
- ^ Burling, Ingeborg, ed. (1956). Vem är det: svensk biografisk handbok. 1957 [Kdo to je: Švédská biografická příručka. 1957] (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. p. 107.
- ^ Vem är det: svensk biografisk handbok. 1943 [Kdo to je: Švédská biografická příručka. 1943] (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. 1940. str. 90. SELIBR 10335454.
- ^ Svensson, Stina; Ekstedt, Tage, eds. (1955). Vem är det: svensk biografisk handbok. 1955 [Kdo to je: Švédská biografická příručka. 1955] (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. p. 103. SELIBR 3681511.
- ^ A b Vem är det: svensk biografisk handbok. 1945 [Kdo to je: Švédská biografická příručka. 1945] (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. 1945. str. 123. SELIBR 8261511.
- ^ A b C d E F G h i j k l Harnesk, Paul, ed. (1962). Vem är vem? 1, Stor-Stockholm [Kdo je kdo? 1, Velký Stockholm] (ve švédštině) (2. vydání). Stockholm: Vem är vem. p. 151. SELIBR 53509.
- ^ A b Vem är det: svensk biografisk handbok. 1981 [Kdo to je: Švédská biografická příručka. 1981] (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. 1980. s. 112. ISBN 91-1-805012-3. SELIBR 3681525.
- ^ Hadenius, Stig (2007). Vem var Folke Bernadotte? [Kdo byl Folke Bernadotte?] (ve švédštině). Lund: Historiska media. ISBN 978-91-85377-72-5. SELIBR 10266192.
- ^ Lagerström, Sten, ed. (1966). Vem är det: svensk biografisk handbok. 1967 [Kdo to je: Švédská biografická příručka. 1967] (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. p. 100. SELIBR 3681518.
- ^ Vem är det: svensk biografisk handbok. 1939 [Kdo to je: Švédská biografická příručka. 1939] (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. 1939. str. 93. SELIBR 3681516.
Vojenské úřady | ||
---|---|---|
Předcházet Ivar Gewert | Inspektor Vojenská vojska švédské armády 1946–1949 | Uspěl Knut Hagberg |