Gornje Vodičevo - Gornje Vodičevo

Gornje Vodičevo
Vesnice
Gornje Vodičevo leží v oblasti Bosna a Hercegovina
Gornje Vodičevo
Gornje Vodičevo
Souřadnice: 45 ° 07'32 ″ severní šířky 16 ° 29'06 ″ východní délky / 45,12556 ° N 16,48500 ° E / 45.12556; 16.48500
Země Bosna a Hercegovina
Subjekt Republika srbská
ObecNovi Grad
Plocha
• Celkem10 čtverečních mil (25 km)2)
Časové pásmoUTC + 1 (SEČ )
• Léto (DST )UTC + 2 (SELČ )

Gornje Vodičevo (srbština: Горње Водичево) je vesnice v obec z Novi Grad, Republika srbská, Bosna a Hercegovina.[1] Skládá se z dvaceti vesniček; mezi nimi jsou Kukavice, Vukovići, Kestenova Dolina, Bundale, Rekići, Potok, Žljeba, Šurlani (Stanići), Kolundžije a Đurđevići-Zecovi.

Dějiny

Okres Vodice a obec Vodičevo byly poprvé zmíněny v roce 1197 a poté v roce 1200. Tento kraj patřil knížatům Babonici.[2]

Hrabě Štěpán z Gorice z rodu Babonici, kterému bylo uděleno panství Vodičevo v Bosně za úspěšnou obranu hranic v r. Bílá Kraňsko, postoupil část tohoto panství templářům před rokem 1210.[3]

Během turecké vlády bylo Gornje Vodičevo zmíněno jako vesnice v Kostajnica nahija (podoblast) v roce 1604.[4] Znakem turecké vlády nad tímto regionem jsou zříceniny pevnosti, která byla 4 m dlouhá, 2 m široká (vnitřní rozměry) a 7 m vysoká z kamene. Zdi pevnosti byly silné 65–70 cm.[5] Pevnost se nacházela na severní straně vesniček Bundale a Rekići a na pravém břehu vodního toku zvaného řeka Vodičevo.

V době povstání v Bosně 1875-1877 byla hlášena velká represi Turků proti vesničanům. Dva vodičevští vesničané, Jovan Gligić a Simo Kolundžija, byli zabiti Turky a velký počet Srbů z Vodičeva a dalších vesnic uprchl do Rakouska-Uherska.[6]

Během druhé světové války byla tato vesnice známá svým organizovaným odporem vůči cizí okupaci.[7][8][9]

Sčítání lidu z 20. století

Podle jugoslávského federálního sčítání lidu z roku 1948 měla tato vesnice 142 domů a 750 obyvatel.[10] V roce 1953 ve vesnici žilo 725 obyvatel, v letech 1961 - 705, v letech 1971 - 646 a v letech 1981 - 499. Ze 499 obyvatel v roce 1981 žil jeden Chorvat, žádný muslim, 414 Srbů, 82 Jugoslávců a 2 neznámého etnika .[11]

Zeměpis

Geologická studie Gornje Vodičevo[12] byla zadána rakousko-uherskou vládou v roce 1902. Bylo zjištěno, že obec má velké zásoby uhlí.

Zvyky a víry

Srbové Bosenské krajiny tomu věřte líska chrání muže před Blesk stávka a že tento strom patří Perun, bůh hromu a blesku. V této vesnici z důvodu této víry lidé po přijetí Společenství, jíst lískové ořechy, které musí být popraskané pouze kamenem.[13]

Reference

  1. ^ Oficiální výsledky z knihy: Etnické složení obyvatelstva Bosny a Hercegoviny podle obcí a osad, 1991. sčítání lidu, Zavod za statistiku Bosne i Hercegovine - Bilten č. 234, Sarajevo 1991.
  2. ^ Dragomir Vukičić, Asim Peco, Nevenka Gošić; Zbornik referata i materijala V jugoslovenske onomastičke konferencije, Akademija nauka i umjetnosti Bosne i Hercegovine, 1985 strana 79
  3. ^ Křížové výpravy a vojenské řády: Rozšiřování hranic středověkého latinského křesťanství od Zsolta Hunyadiho, József Laszlovszky, Central European University Press, 2001 strana 136
  4. ^ Mirela Slukan Altić: Državni arhiv Bjelovar, strana 56
  5. ^ Ljubo Mihić: Kozara: priroda, čovjek, istorija, Dnevnik, 1987, strana 289
  6. ^ Građa, svazky 6-10, Akademija nauka i umjetnosti Bosne i Hercegovine. Odjeljenje istorijsko-filoloških nauka 1960 - Bosna a Hercegovina str. 192-193
    Zovem se Trifun Mačak, iz Prusaca, kod Novoga, Kostajničkog kajmakamata, 55 godina star, grč. izt. vjere, oženit, otac 7 djece, poljodjelac, turski podanik, bjegunac. Mi smo Pruščani bili sve ovo posliednje vrieme mirni, te nismo mislili na nikakovu bunu ili izselenie, niti smo znali sto o kakovom ustanku. Bihaćki panduri došli su doduše i u naší občinu te su nas po volji plačkali, i zlostavljali, te su poslie toga sa našim otetim nam blagom u Knežpolje otišli, a Turci razglasiše naokolo, da su ih Kršćani poubijali. Njekoliko dana zatim nahrupiše na našu obližnja sela turske čete, te ih počeše harati i paliti, a naročito Dobrljin i Vodičevo, te smo se radi toga i mi za náš život i imetak ustrašili, te počesmo na ovu stranu bježati. Turci nas u bjegu našeho proganjahu, te nam tom prigodom mnogo blaga pootimaše, a dvojicu od naših Kršćana i ubiše naime: Jovana Gligića i Simu Kolundjića, koji su svoje blago branili. Kao svi Kršćani u Bosni, tako moradosmo i mi uz prevelike zakonom odredjene terete, jošte svakojake druge samovoljne namete koli desetarah toli naših spahijah podnosili. Ovi nam oduzimahu mnohe više, negoli je zakonito odredjeno, a postupahu kod toga pobiranja poreza tolikom okrutnosti, koja se samo u Turskaj jošte dogoditi mogu. Kad nemogosmo naše daće odmah naplatiti svakako nas zlostavljahu, u svinjce nas zatvarahu, dimom, zimom i gladju nas moriše, da smo morali višeput i posliednju nam kravu prodati, da se samo tih muka spasimo
  7. ^ Ratno djetinjstvo: zbornik dokumenata i sjećanja o postanku, razvoju i radu saveza pionira u Bosni i Hercegovini, Svjetlost Sarajevo, 1961 strana 62
    Najveći pionirski odred bio je u selu Gornje Vodičevo. U njemu je bilo sto pionira. Prvi rukovodioci toga odreda bili su najaktívniji pioniri (Ljuban M. Kolundžija i Rade M. Zec). Pioniri okupljeni u své organizace učili su da čístaju i pišu, pomagali su članovima narodnih odbora u selu u prikupljanju hrane za NOV
  8. ^ Kozara: priroda, čovjek, istorija od Ljuba Mihiće Dnevnik, 1981, strana 778
    4. brigada krenula je pravcem selo Svodna-Agino polje-Pošta brdo-selo Lješljani-selo Gornje Vodičevo, gdje se razmjestila u rezervy divizije
  9. ^ Milorad Vignjević: Kozara u narodnooslobodilačkom ratu: Zapisi i sjećanja. Sjećanja prikupio Milorad Vignjević, svazek 1, Vojnoizdavački zavod, 1971, strana 502
    Ош у току фронталних борби, почетком августа 1941, створен је и први народноослободилачки одбор сд Он се бринуо о исхрани одреда и избјеглог становништва.
  10. ^ Konačni rezultati popisa stanovništva od 15 marta 1948 godine, Kniha 1, Savezni zavod za statistiku (Jugoslávie) SZS, 1951 strana 305
  11. ^ Marinko Grizelj, Anđelko Akrap: Stanovništvo Bosne i Hercegovine: narodnosni sastav po naseljima, Državni Zavod za Statistiku, 1995 - Bosna a Hercegovina, str. 66
  12. ^ Wissenschaftliche Mitteilungen aus Bosnien und der Herzegowina, svazek 8, muzeum Das, 1902, 27. Das kohlevorkommen von Vodicevo, III Naturwissenschaft kapitola, strany 372-373
  13. ^ Пиро Кулишић: О светковању четвртка (De la oslava du jeudi)„Glasnik: Bulletin, svazek 14, Etnografski muzej u Beogradu, 1939 strana 95

Zdroje

  • Borislav P. Đukić, Milivoj Rodić: Vodičevo: vijekovima na granici imperija; Viktorija, 2007

Souřadnice: 45 ° 07'32 ″ severní šířky 16 ° 29'06 ″ východní délky / 45,12556 ° N 16,48500 ° E / 45.12556; 16.48500

externí odkazy