Gordon Muortat Mayen - Gordon Muortat Mayen

Gordon Muortat Mayen
Gordon Muortat v policejní uniformě
Osobní údaje
narozený1922
Karagok (blízko Rumbek ), Anglo-egyptský Súdán, (Nyní jižní Súdán )
Zemřel12. dubna 2008 (ve věku 85–86)
Rumbek, Súdán
NárodnostJižní Súdán
obsazeníPolitik a bojovník za svobodu

Gordon Muortat Mayen Maborjok (1922–2008) byl a Jižní Súdán zkušený politik a obhájce práv a svobod jihosúdánského lidu. Byl prezidentem nilské prozatímní vlády (NPG), která vedla Anyanya Já; První ozbrojený odpor jižního Súdánu vůči Chartúmu, který začal v roce 1955. Muortat také působil jako viceprezident jižní fronty (SF) a ministr zahraničí prozatímní vlády jižního Súdánu (SSPG).[1]

Časný život

Gordon Muortat Mayen se narodil v roce 1922 ve vesnici Karagok 10 mil jihovýchodně od Rumbek. Jeho otec byl místním náčelníkem agaru Patiop Clan Dinka. Muortat byl vzděláván na základní škole Akot od roku 1936 do roku 1942. Poté navštěvoval střední školu Loka Nugent pro střední školy v Západní rovník od roku 1942 do roku 1945. V roce 1951 byl jedním z prvních jižanských Súdánů, kteří vystudovali súdánskou policejní školu, a byl pověřen policejním inspektorem, kde prošel řadou hlavních policejních inspektorů.[2]

Politická kariéra

Gordon Muortat v policejní uniformě

V roce 1957 byl Muortatovi odepřen převod do Jižního Súdánu, a tak rezignoval na svou pozici a připojil se k súdánské civilní správě. Byl jmenován asistentem okresního komisaře a sloužil na mnoha místech v Bahr el-Ghazal a Horní Nil provincie. V roce 1965, za přechodné vlády předsedy vlády Sirr Al-Khatim Al-Khalifa, Muortat byl jmenován ministrem prací a nerostných zdrojů ve svém kabinetu. Nicméně, když předseda vlády Muhammad Ahmad Mahjub přišel do úřadu, Muortat byl propuštěn.[1]

V roce 1964 se Gordon Muortat stal jedním ze zakladatelů jižní fronty (SF), politické strany, která by zastupovala práva obyvatel jižního Súdánu. Vedl delegaci jižní fronty na konferenci u kulatého stolu mezi jihem a severem v roce 1965 a je připomínán tím, že požadoval, aby jih dostal právo na sebeurčení.[3] Tento názor zastával kvůli skutečnosti, že jižní Súdánci nebyli zapojeni do politiky, která vedla k takzvané nezávislosti Súdánu od koloniální moci v roce 1956. Tvrdil proto, že jihosúdáncům musí být dáno právo určit jejich politickou budoucnost v referendu, které se má uskutečnit na jihu, nad nímž by měl být mezinárodní dohled a dohled.[4][5] Tento názor sdíleli i další členové jižní fronty, jmenovitě Clement Mboro, Bona Malwal a Hilary Paul Logali. Velké masakry Juba, Wau a na celém jihu, které provedla súdánská armáda v červenci 1965, přesvědčil Gordona Muortata, že se severoarabští vládci nezajímají o mírové řešení „otázky jižního Súdánu“. V srpnu 1965 tedy na zasedání výkonného výboru jižní fronty navrhl, aby byla strana rozpuštěna a celý výbor by měl odejít do exilu s cílem sloučení s Anyanya politické a vojenské křídla.[2]

Vůdce rebelů

Anyanya One

Prezident NPG Gordon Muortat při vyhlášení a vztyčení vlajky státu Nil (republika), 1969

Muortat se připojil k Anyanya 1 povstání, boj v První súdánská občanská válka osvobodit území jižního Súdánu v roce 1967 a byl jmenován ministrem zahraničí prozatímní vlády jižního Súdánu (SSPG) Aggrey Jaden. Po rozpadu SSPG v důsledku vnitřních politických hádek[6] druhá vláda Anya-Nya One byla vytvořena prozatímní vláda Nilu (NPG). Gordon Muortat Mayen byl jednomyslně zvolen prezidentem, přičemž jeho armáda bojovala s plnohodnotnou válkou proti severu a prosazovala úplnou nezávislost Jihu. Během této doby byl Jižní Súdán přejmenován na Nilskou republiku a její občané byli označováni jako Nileans. Jméno Jižní Súdán bylo Muortatem a jeho vládou odmítnuto, protože to byl jen odkaz na geografickou zónu, která má pro obyvatele jižního Súdánu malý význam. Je to také jméno, které koloniální mocnosti používaly k neadekvátnímu popisu nilotských a nilohamitských kmenů žijících v horní části řeky Nil, nejprve Egypťany a později Brity. Dr. John Garang de Mabior, budoucí vůdce SPLA, byl mezi várkami Muortatových vojáků vyslaných do Izraele na vojenský výcvik v rámci NPG.[4][7]

NPG byla rozpuštěna v roce 1970, poté, co se nepodařilo obnovit dodávky izraelských zbraní jejich silám. Zbraně byly místo toho odkloněny Joseph Lagu který v lednu 1971 vytvořil Hnutí za osvobození jižního Súdánu (SSLM) poté, co uskutečnil úspěšný státní převrat proti Muortatovi a jeho povstalecké vládě. V té době byl Andrew Makur Thou, velitel sil Anyanya pod NPG, ochoten pokračovat v boji pod Muortatovým vedením a potlačit pokus o převrat, avšak Gordon Muortat odmítl. V rozhovoru z roku 1999 Muortat, který hovořil o rozpuštění NPG, uvedl: „Šel jsem do křoví, abych bojoval za osvobození Jižního Súdánu. A protože Lagu se podařilo zajistit zbraně pro osvobození našeho lidu, Neviděl jsem důvod pokračovat v souběžném boji. Rozhodl jsem se tedy odstoupit. Protože věřím, že Jižní Súdán nemůže být osvobozen od Arabů, pokud se všichni Jihoafričané nespojí a nebudou bojovat jako jeden lid, za jednoho. cíl, nezávislost Jižního Súdánu “.[4][5] Vyzval všechny věrné síly, aby se připojily k Lagu a pokračovaly v boji proti arabské vládě na severu. Zatímco Muortat byl vůdcem jižního hnutí, odmítl nabídky příměří s Chartúmem, protože nebyl ochoten přijmout podmínky Gaafar Nimeiry nabízel; místní autonomie pro region jižního Súdánu. Byl ochoten vstoupit do mírových rozhovorů pouze v případě, že na pořadu jednání bude nástupnictví jižního Súdánu. Krátce poté, co Joseph Lagu převzal moc jako vůdce hnutí, SSLM pod Lagu, zahájil mírová jednání s Chartúmem za účelem vytvoření Dohoda z Addis Abeby který přijal regionální autonomii pro jih.

V roce 1971 byl Gordon Muortat zvolen prezidentem Africké národní fronty, která byla jednou z jižních frakcí, které byly proti jednáním v Addis Abebě a aktivně se jich neúčastnily, nicméně vyjednavačům vyslaly jasný signál, jak se může postupovat. To zahrnovalo; že by se měly vést rozhovory mezi severními a jižními skutečnými zástupci, tj. těmi, kteří jsou pověřeni, a nikoli oportunisty jednajícími na základě spoluúčasti s Araby a jejich agenty. Rozhovory by měly probíhat bez jakýchkoli předběžných podmínek, jako je zavedení místní autonomie ze strany Arabů. Jednání by měla probíhat pod záštitou nestranných organizací, jako je OSN nebo OAU. Arabové musí vědět, že to, čeho se nyní dopouštějí v Addis Abebě, nikdy nepomůže při porážce jižního Súdánu.[8] Navzdory tomu však byla mírová dohoda z Addis Abeby podepsána v roce 1972. Gordon Muortat nesouhlasil s obsahem a podmínkami dohody a označil ji za vyprodanou a podvodnou.[9] Věřil, že jižanský lid nedostal šanci na sebeurčení a bude zapotřebí návratu k občanské válce, aby jihosúdánci dosáhli svých skutečných nezcizitelných práv. Pokračoval v protestu proti dohodě a zůstal v exilu a přestěhoval se do Velké Británie.

Vlastenecká fronta Anyanya

Během období míru po dohodě z roku 1972 byli bývalí rebelové Ayna-nya absorbováni do súdánské armády, nicméně mnoho z nich bylo nespokojeno a někteří se rozhodli v roce 1975 vrátit do buše a zamířili do Etiopie.[10] V roce 1975 vytvořil Gordon Muortat spolu s dalšími jihosúdánskými exilovými politiky exilovou Vlasteneckou frontu Anyanya, osvobozenecké hnutí se stejnými cíli jako SSPG, NPG a první Anyanya; osvobodit jih jako samostatnou zemi od severu.[11] Muortat byl zvolen prezidentem hnutí, další významní jižní politici, kteří vytvořili APF, byli Elia Duang Arop; generální tajemník hnutí a bývalý ministr NPG, Francis Mayar Akoon, Agolong Chol a mnoho dalších, kteří nesouhlasili s dohodou z Addis Abeby. Etiopská vláda souhlasila s umístěním vzbouřenců, kteří tvořili vojenské křídlo APF, v táboře zvaném Bilpam, který se později stal prvním plnohodnotným SPLA prapor v roce 1984.[12] Gordon Muortat a jeho skupina pokračovali v pomoci organizovat několik tisíc silných, většinových jednotek Nuer v Bilpamu, mezi nimiž byli pozdní Vincent Kuany Latjor, Pagan Amum a Deng Alor. Později se ke vzpouře připojil také Samuel Gai Tut. A BBC reportér mylně označil Vlasteneckou frontu Anya-nya za Anyanya dva s vědomím, že toto hnutí bylo pokračováním prvního hnutí Anya-nya,[13] Muortat však odsoudil třískovou skupinu, která pokračovala v boji s SPLA, která se také stala známou jako Anyanya II protože se odchýlili od původních ideálů APF. Nové hnutí, APF, bylo konfrontováno s mnoha obtížemi, zahájeno jako skutečné separatistické hnutí za osvobození Jižního Súdánu a vytvoření nezávislého afrického státu, Muortat a politici, kteří jej vedou, nebyli připraveni přijímat nejednoznačné pokyny od svých hostitelů a nechat se zatáhnout do komunistické demagogie. V důsledku toho je etiopská vláda propustila, protože odmítli poskytnout finanční a logistickou podporu. Nedostatek finanční a logistické podpory, protože k němu nedošlo odkudkoli, nakonec vedl k jejich rozpuštění.[14] Gordon Muortat však otevřel linii požadující zbraně od plk. Muammar Ghaddafi Libye. Kvůli roztříštěným vztahům Libye s chartúmskou vládou byli ochotni pomoci. Paže byly přislíbeny hnutí v jižním Súdánu a Muortat dal své požehnání pro SPLA, který se později chopil zbraní proti Chartúmu, aby tuto nabídku napravil.

Jak Muortat předpověděl, dohoda z Addis Abeby dlouho nežila. Porušení zdrojů a marginalizace jihu severem vedly ke zvýšeným nepokojům na jihu. V roce 1983 prezident Gaafar Nimeiry prohlásil celý Súdán za islámský stát na základě práva šaría, včetně jižního regionu neislámské většiny, a přinutil jižní obyvatele, aby se znovu vydali do křoví pro druhý boj za osvobození Súdánu, tentokrát pod pozdní Dr. John Garang.[15]

Vedení a odhodlání Gordona Muortata byly hnací silou, která pokračovala v obnově ozbrojeného osvobození v jižním Súdánu. Inspiruje také mnoho dalších jihosúdánských politiků a studentských organizací zapojených do osvobozeneckého boje, zejména SOSSA a NAM.[16] Přes své dlouhé období exilu v Evropě zůstal Gordon Muortat vlivnou osobností jihosúdánské politiky. Jako uctívaná postava sloužila jeho rezidence v Londýně jako Mekka pro mnoho jihosúdánských politických vůdců s různými politickými pruhy a hledisky v 80. a 90. letech.

V roce 1994 byl Gordon Muortat jmenován osobním poradcem předsedy SPLM / SPLA Dr. Johna Garang de Mabiora a členem Rady národního osvobození.[2] Zúčastnil se mírových rozhovorů Machakos v Keni v roce 2004 s vládou Súdánu. Na jednáních naléhavě varoval delegáty SPLM, aby se poučili ze zkušeností z dohody z Addis Abeby v roce 1972.[16]

Později život a smrt

Prezident Kiir na pohřbu Hon. Gordon Muortat

Od roku 2006 a dále se Muortat stal poslancem v legislativní radě pro jižní Súdán zastupující svůj volební obvod v roce Rumbek. Ve svém inauguračním projevu k SSLA zopakoval své obavy ohledně délky CPA a tribalismu. Dne 12. dubna 2008 Muortat zemřel přirozenou smrtí, zatímco byl v přestávce v parlamentu, když toho v životě dosáhl tolik. Byl velmi pyšný na SPLA / M úspěchy, zejména to, že cesta k realizaci svobody Jižanů byla na dohled.[2] Gordon Muortat dostal státní pohřeb a byl položen k odpočinku na náměstí Rumbek Freedom Square, kterého se zúčastnili tisíce občanů, kteří přišli vzdát poslední úctu muži, kterého si mnozí pamatovali jako bojovníka za svobodu a obránce práv lidí z jižní Súdán. Pozoruhodnými řečníky při této příležitosti byli prezident Salva Kiir Mayardit, Abel Alier; bývalý viceprezident Súdánské republiky a předseda zaniklé vysoké výkonné rady pro jižní Súdán Isaiah Kulang Mabor, paní Rebecca Nyandeng De Mabior, Pan Andrew Makur Thou, pan Bona Malual, pan Clement Wani Konga a pan Daniel Awet Akot, pak guvernér státu Lakes. Prezident republiky Jižní Súdán generál Salva Kiir Mayardit ve svém projevu k truchlícím občanům jihosúdánského města Rumbek připomněl lidem obětavého vůdce, který celý svůj život bojoval za věc lidí Jižního Súdánu. „Nyní je na nás, současné generaci, abychom přeměnili Hon. Gordonovy sny po dosažení Komplexní mírová dohoda kde je pro obyvatele Jižního Súdánu zakotveno právo na sebeurčení, “uvedl prezident. Prezident Kiir vyhlásil 3denní státní smutek a všechny vlajky v Stav jezer letět na půl stožáru.[17]

Dědictví

Muortat je jižanským Súdánem ze všech kmenů široce chválen kvůli jeho nestrannosti, jeho silnému postoji proti tribalismu a jeho vizi vidět jižany sjednocenými jako rovnocenní. Je také velmi respektován za svůj neustálý a důsledný postoj proti chartúmským režimům a za nedostatek kompromisu bez ohledu na to, co mu nabídly súdánské vlády. Zejména v období po dohodě z Addis Abeby, kde byl v exilu, který si sám uložil kvůli jeho odmítnutí účastnit se jihosúdánské autonomní vlády za vlády Nimeiriho, což považoval za nespravedlivé a výprodej. Podpořil myšlenku pokračujícího boje, zatímco mnoho dalších jižních vůdců a politiků přijalo mír a viděl vojenský boj jako ukončený. Jeho postoj dal naději mnoha jižanům, kteří byli stále více rozčarováni dohodou z Addis Abeby a vládou. Během této doby byl vyloučen z mnoha afrických zemí vládami, jako je Zair a Uganda, kvůli jejich neochotě být považován za národy, které hostují tak významného rebela proti chartúmské vládě. Muortatovi bylo po těchto vyhoštění nakonec Spojenému království udělen azyl.

Zůstal po něm jeho manželka Sarah Piath Ahoc, 10 dětí a 27 vnoučat a jedno velké vnouče.[Citace je zapotřebí ]Na jeho památku byla zřízena Nadace Gordona Muortata Mayena, která se snaží pomáhat obyvatelům Jižního Súdánu prostřednictvím různých programů a projektů.

Reference

  1. ^ A b Robert S. Kramer; Richard A. Lobban ml .; Carolyn Fluehr-Lobban (2013). Historický slovník Súdánu. Strašák Press.
  2. ^ A b C d Lokosang, L. B. (2010). Jižní Súdán: důvod pro nezávislost a poučení se z chyb. Xlibris Corporation.[samostatně publikovaný zdroj ]
  3. ^ Anders Breidlid; Avelino Androga řekl; Astrid Kristine Breidlid (2010). Stručná historie Jižního Súdánu.
  4. ^ A b C Arop, Arop-Madut (2006). Súdánova bolestivá cesta k míru. BookSurge.
  5. ^ A b O. Collins, Robert (2008). Historie moderního Súdánu. Cambridge University Press.
  6. ^ Wel, PaanLuel. „South Sudan News Agency“.
  7. ^ Mayom, Manyang. „Památník Súdánského tribuna Gordona Muortata“.
  8. ^ Anders Breidlid (2010). Stručná historie Jižního Súdánu. Kolektivní africké knihy.
  9. ^ James Omunson, Lukano. „Zpráva, pocta a biografie Late Hon. Gordon Muortat“.
  10. ^ Gatkuoth Gatluak, Lul. „South Agency, Tribute to Vincent Kuany“.
  11. ^ "Článek univerzity v San Diegu o Súdánu".
  12. ^ Súdánská lidová osvobozenecká armáda
  13. ^ „South Agency, Tribute to Vincent Kuany“.
  14. ^ Arop, Arop Madut (2006). Súdánova bolestivá cesta k míru. BookSurge. str. 61.
  15. ^ Dohoda z Addis Abeby (1972)
  16. ^ A b Kuyok, Kuyok Abol (2015). Jižní Súdán: Pozoruhodné prvenství. London: AuthorHouse[samostatně publikovaný zdroj ]
  17. ^ „Veteránský politik Gordon Muortat, klidný v Rumbeku“. GOSS.