Hodně štěstí, Kekec - Good Luck, Kekec - Wikipedia

Hodně štěstí, Kekec (slovinština: Srečno, Kekec!) je jugoslávský / slovinský dobrodružný film z roku 1963, který režíroval Jože Gale. Film byl založen na Kekec na vlčí stezce (Kekec na volčji sledi), horský příběh od Josip Vandot, druhý ze tří příběhů o Kekec, který vyšel ve slovinském mládežnickém časopise Zvonček v roce 1922. Film byl produkován a distribuován v Viba film.

Toto je druhé z filmové série Jože Gale o Kekcovi a ostatní jsou: Kekec od roku 1951 a Kekcovy triky (Kekčeve Ukane) z roku 1968.

Shrnutí spiknutí

Kekec (Velimir Gjurin) a Rožle (Martin Mele) jsou pastýři farmáře, který má v jejich věku slepou dceru Mojca (Blanka Florjanc). Když se venku setmí, zahájí rozhovor o tetě Pehtě (Ruša Bojc), zlé ženě z hor, která údajně krade děti. Kekec, Mojca a Rožle jdou ráno na alpskou chatu. Druh Kekec slibuje Mojce, že najde lék na její oči.

Mojca jde sbírat květiny. Objeví se teta Pehta z hor, unese ji a vezme ji k její alpské chatě. Pehta si chce Mojca udržet, protože zpívá tak krásně. Pehta je také velmi dobrá bylinkářka a najde vzácnou květinu, která dokáže vyléčit slepé oči Mojca.

Kekec a Rožle pátrají po Mojci a přicházejí k alpské chatě Pehty, kde Kekec hrdinsky vylezl na střechu chaty a zachránil Mojca. Mean Pehta pošle za sebou svého nebezpečného psa (Vlka), ale podaří se jim uprchnout. Utekli přes dřevěnou lávku přes potok. Plachý a vyděšený Rožle přichází vystrašený domů a říká, že Pehta pes Vlk pravděpodobně jedl Kekec a Mojca.

Všichni lidé z vesnice a Mojcův otec hledají pochodněmi pro Kekce a Mojca, kteří přenocují v nějaké horské jeskyni. Pehta si všimne lidí a spálí chatrč. Když Kekec přivede Mojca domů, řekne matce, že Pehta zná lék na její oči, a okamžitě vyběhne z domu. Pehta zajme Kekec a táhne ho do její tajné horské jeskyně. Kekec zpochybňuje a provokuje Pehtu, že mezi všemi svými kúrami nemá ani jednu pro oči.

Pehta se chlubí, že to má, a kdyby nevzal Mojca s sebou, byla by vyléčena. Kekec se s ní, s Vlkem, snaží spřátelit a tajně hledá kouzelnický lék. Pehta ho chytila ​​a krutě bila svého psa. Řekla Kekcovi, že lék se skrývá v mini lahvičce na náhrdelníku, který má na sobě. Na konci se Pehta stane sentimentální a dá láhev s náhrdelníkem Kekcovi. Jde domů k Mojce, dal jí pár kapek do očí a ona zase viděla.

Obsazení

FOTOGALERIE

Velimir Gjurin (1980)

Velimir Gjurin (2011)

Místa fotografování

Fotografie	Umístění	Obec	Poznámka
	Trenta	Bovec	Kekčeva domačija
	pod Mangart	Bovec	většina filmu byla natočena

Po premiéře filmu

• 

  formulář zleva doprava:
  Velimir Gjurin (Kekec)
  Ruša Bojc (Pehta)
  Martin Mele (Rožle)
  Blanka Florjanc (Mojca)
  po premiéře

• 

  3. zleva:Gjurin (Kekec)
  4. zleva: Mele (Rožle)
  po premiéře

• 

  Ruša Bojc (Pehta)
  po premiéře

• 

  Blanka Florjanc (Mojca)
  po premiéře

• 

  scéna z filmu

Ocenění

Toto je druhý Galeův film o Kekci s mezinárodním oceněním. Na 25. mezinárodní filmový festival v Benátkách v roce 1964 získal tento film třetí místo, bronzovou Osellu, pro většinu vzdělávacích filmů v kategorii mládeže.^[1]

Hudba

Celou hudbu včetně tématu složil slovinský skladatel Marjan Vodopivec. Texty pro ústřední melodii s názvem „Kekčeva pesem"napsal Kajetan Kovič a hrál Martin Lumbar spolu s Slovinský filharmonický orchestr

Reference

externí odkazy

• Hodně štěstí, Kekec na IMDb