Zvonění gongu - Gong chime

indonéština tradiční hudební nástroje s gongovým zvonkem.

A zvonění gongu je obecný termín pro sadu malých, vysokých bossů hrnec gongy. Gongy jsou obvykle umístěny v pořadí podle výšky tónu, přičemž šéf je na šňůrách držených v nízkém dřevěném rámu. Rámečky mohou být obdélníkové nebo kruhové (ty se někdy nazývají „kruhy gongu“) a mohou mít jednu nebo dvě řady gongů. Hraje je jeden až čtyři hudebníci, přičemž každý z nich udeří dvěma polstrovanými tyčemi. V mnoha případech jsou důležitým nástrojem Jihovýchodní Asiat hudební soubory, jako např indonéština Gamelan, kulintang nebo thajština pi phat. Z tohoto důvodu se takovým souborům někdy říká „gong chime ansámble“ nebo „gong chime orchestry“ a široká paleta hudby „gong chime music“.

Gongové zvonkohry se obvykle hrají buď v sólovém stylu, poskytují virtuózní ozdobnou roli, nebo poskytují rytmickou roli, například v kolotomická struktura.^[1]

Termín lze také použít k označení ručních laděných gongů hraných s vysokou rytmickou hustotou, jako je například starší indonéskýBalijské reyong, a gangsa, a také některé soubory menšin v hornatém nitru města Vietnam.^[1]

Seznam zvonkohry gongu

Zdroj: Sibyl Marcuse. Hudební nástroje: komplexní slovník. New York: Doubleday, 1964: 213.

Indonéské gongové zvonkohry

Gamelan degung, Muzeum hudebních nástrojů, Phoenix, Arizona

Thajské gongové zvonkohry khong wong lek

Thajské gongové zvonkohry, khong wong yai

Kambodža (kong mon គង មន) a Thajsko (khong mon ฆ้อง มอญ), Muzeum hudebních nástrojů ve Phoenixu v Arizoně.

Kambodžské zvonění Kong von Thom

Kambodžské zvonění Kong Toch

Gongové zvonkohry a perkuse, sekce Indonésie v Muzeu hudebních nástrojů, Phoenix, Arizona

Indonéština nebo jávština Bonang gongové zvonkohry (v popředí)

Jávský nebo indonéský Bonang gongové zvonkohry (v popředí)

Filipíny kulintang gongové zvonky

Zvonkohra a zvonkohry

korejština pyeongyeong kamenné zvonkohry, typ lithophone, Muzeum hudebních nástrojů, Phoenix, Arizona

korejština pyeonjong zvonkohry, Muzeum hudebních nástrojů, Phoenix, Arizona

čínština bianqing kamenné zvonkohry, druh lithophone, Muzeum hudebních nástrojů, Phoenix, Arizona

čínština bianzhong zvonkohry, Muzeum hudebních nástrojů, Phoenix, Arizona

Pomocí kamene nebo zvonů se tyto nastavují stejným způsobem jako zvonkohry gongu.

Babarangan (Bali, Indonésie)
Bonang (Jáva, Indonésie)
Cồng chiêng (Vietnam)
Cang-chen (Tibet)
Degung (Západní Jáva, Indonésie)
Gong hui (Thajsko)
Jengglong (Západní Jáva, Indonésie)
Kenong (Jáva, Indonésie)
Khong mon (Pondělí Barmy a Thajska)^[2]
Khong ñai (Laos)
Khong noï (Laos)
Khong wong lek (Thajsko)
Khong wong yai (Thajsko)
Kong von thom (Kambodža)
Kong toch (Kambodža)
Kong mon (Kambodža)
Gangsa (Bali, Indonésie)
Kulintang (Indonésie)
Kromo (Dayakové Borneo, Indonésie)
Kye čeká (Barma)
Maung zaing (Barma)
Mong (Shan State)
Reyong (Bali, Indonésie)
Talempong (Minangkabau Sumatra, Indonésie)
Tatabuan (Moluky, Indonésie)
Yunluo (Čína)

Viz také

Reference

^ ^A ^b Heins, Ernst (2001). „Gong-zvonkohra“. V Root, Deane L. (ed.). The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Oxford University Press.‎
^ Clark, Mitchell (2005). „Sounds of the Silk Road: Musical Instruments of Asia.“ Boston: Museum of Fine Arts Publications.

[Grove-1] A ^b Heins, Ernst (2001). „Gong-zvonkohra“. V Root, Deane L. (ed.). The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Oxford University Press.‎

[2] Clark, Mitchell (2005). „Sounds of the Silk Road: Musical Instruments of Asia.“ Boston: Museum of Fine Arts Publications.

[1]

[2]