Gnaeus Manlius Cincinnatus - Gnaeus Manlius Cincinnatus
Gnaeus Manlius Cincinnatus | |
---|---|
Konzul z Římská republika | |
V kanceláři 15. března 480 př. N. L. - 480 př. N. L | |
Předcházet | Caeso Fabius Vibulanus (konzul), Spurius Furius Medullinus Fusus (konzul 481 př. N. L.) |
Uspěl | Caeso Fabius Vibulanus (konzul), Titus Verginius Tricostus Rutilus |
Osobní údaje | |
narozený | Neznámý Starověký Řím |
Zemřel | 480 př Starověký Řím |
Gnaeus Manlius Cincinnatus byl první z patricij geny Manlia získat konzulát, kterou držel v roce 480 př. n.l. společně s Marcus Fabius Vibulanus. Jeho otec se jmenoval Publius.[1][2]
Ten rok, Řím bylo nájemné od vnitřní neshoda, který povzbudil Veientes na vzít pole v naději na zlomení římské moci. Podporovali je vojáci z jiných Etruské města.
Konzulové, vědomi si nedisciplinovaného chování vojáků v nedávné minulosti, zadržovali své muže v boji, dokud opakované provokace etruské kavalérie nezačaly nevyhnutelný začátek boje.[3] Konzul Fabius donutil vojáky, kteří nejvíce toužili zaútočit na nepřítele, aby přísahali, že se vrátí vítězně, než vydá rozkaz k boji. Jakmile začal boj, římští velitelé bojovali s velkou vervou, zvláště poté Quintus Fabius, bratr konzula, byl zabit. Manlius, vedoucí protějšího křídla armády, byl nebezpečně zraněn a byl nucen z linie odejít. Když jeho muži začali v nepořádku ustupovat, dorazil Manliův kolega Fabius, aby zabránil jejich vraždění a ujistil je, že jejich vůdce není mrtvý. Manlius se mohl sám objevit a uklidnit vojáky.[4]
Etruskové využili klidu v bojích k útoku na římský tábor, čímž porušili obranu rezerv. Zpráva o útoku se však dostala až ke konzulům a Manlius umístil své muže kolem východů do tábora a obklopil Etrusky. V zoufalé snaze o útěk útočníci zaútočili na pozici konzula a poté, co byla odpálena salva raket, přemohl poslední útok Manliuse, který padl smrtelně zraněný. Římská vojska znovu začala panikařit, ale jeden z důstojníků padlého konzula pohnul jeho tělem a uvolnil způsob, jak Etruskové uniknout, což Fabiovi umožnilo rozdrtit je při útěku.[5]
Ačkoli byla bitva pro Fabius velkým vítězstvím, ztráta jeho bratra a kolegy byla těžkou ranou a on odmítl čest triumf které nabídla Senát.[5][6][7]
Fabius přednesl velebení na pohřbech svého bratra a Manliuse.[5]
Viz také
Reference
- ^ Titus Livius, Ab Urbe Condita ii. 43.
- ^ Slovník řecké a římské biografie a mytologie, William Smith, Editor
- ^ Titus Livius, Ab Urbe Condita ii. 45, 46.
- ^ Titus Livius, Ab Urbe Condita ii. 46, 47.
- ^ A b C Titus Livius, Ab Urbe Condita ii. 47.
- ^ Dionysius z Halikarnasu, Romaike Archaiologia, ix. 5, 6, 11, 12.
- ^ Paulus Orosius, Historiarum Adversum Paganos Libri VII ii. 5.
Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Smith, William, vyd. (1870). „Manlius“. Slovník řecké a římské biografie a mytologie. 2. str. 920.
Politické kanceláře | ||
---|---|---|
Předcházet Kaeso Fabius Vibulanus a Spurius Furius Medullinus Fusus (konzul 481 př. N. L.) | Konzul z Římská republika s Marcus Fabius Vibulanus (konzul 483 př. N. L.) 480 př | Uspěl Caeso Fabius Vibulanus a Titus Verginius Tricostus Rutilus |