Globální sítě veřejné politiky - Global public policy networks
Globální sítě veřejné politiky (GPPN) jsou tím, co lze považovat za nového aktéra ve fázi světového dění. Nestátní subjekt v tom smyslu, že nejsou státy a nemusí být nutně začleněn v právním smyslu, může převzít mezinárodní roli, a to i bez formálního statutu mezinárodní nebo mnohostranné organizace / instituce. Tyto sítě tvoří různí aktéři z občanské společnosti, vlád, vládních agentur, průmyslu, průmyslových skupin a možná multilaterálních organizací / institucí. Jejich aktivity pokrývají řadu kroků v politickém procesu, od politických návrhů nebo lobbování, včetně stanovení agendy, formulace politiky, vyjednávání, tvorby pravidel, koordinace, implementace a hodnocení. Jejich odbornost může často hrát důležitou roli v globálních debatách a norma zřízení.
Je zřejmé, že základ pro stipendium na GPPN stanoví Robert Keohane a Joseph Nye, stejně jako Anne-Marie Slaughter ve Spojených státech. Zatímco jejich postavení a role ve vývoji normy v nadnárodní sféře lze chápat prostřednictvím práce na „tvrdém“ a „měkkém“ právu včetně Kenneth W. Abbott, a Jon Birger Skjærseth. Další stipendium na jejich roli v globální správě zahrnuje práci od Diane Stone.[1]
Příklad
Mezi příklady GPPN patří: Světová komise pro přehrady, Mezinárodní soutěžní síť, Globální vodní partnerství, Léky na malárii (který se od té doby stal nadací), Síť zásad pro internet a jurisdikci, a REN21.
Viz také
- Vydejte síť
- Síť zásad (v němčině)
Reference
- ^ Kámen, Diane. Znalostní aktéři a nadnárodní správa: Nexus soukromých a veřejných politik v globální agoře. Palgrave Macmillan, 2013.
- Dobner, Petra. „O ústavnosti globálních sítí veřejné politiky“. Indiana Journal of Global Legal Studies, Svazek 16, číslo 2, léto 2009, s. 605–619
- Brenner, Thorsten a kol. „Globální veřejná politika: Chancen und Herausforderungen des vernetzten Regierens, 48 Zeitschrift für Politik 361, 364-66 (2001)
- Kámen, Diane. „Globální veřejná politika, nadnárodní politická společenství a jejich sítě,“ Deník politických studií, 2008: 36 (10): 19-38.