Girolamo Tartarotti - Girolamo Tartarotti

Girolamo Tartarotti (latinský: Hieronymní Tartarotti;[1] 1706–1761) byl italština opat, Neoplatonista,[2] a spisovatel, proslavený především svými pracemi na čarodějnictví.

Život

Tartarotti se narodil v Rovereto u Trent a studoval na Univerzita z Padova.[3] Na nějaký čas tvořil součást doprovodu Marco Foscarini, který později sloužil jako dóže z Benátky.[3]

Po popravě starší jeptišky Maria Renata Singer na základě obvinění z čarodějnictví,[1] zúčastnil se akademické debaty o EU čarodějnické zkoušky své doby,[3] pokouší se udeřit na střední cestu, která - proti Martin Delrio a Benedetto Bonelli[1]—Zavrhl nejvíce domnělé tvrzení o čarodějnictví, zatímco na základě jeho vzhledu v bible,[4] obhájit existenci čarodějnictví[3] proti skepticismu Scipione Maffei[1] a Hrabě Carli. Nejednoznačnost, kterou tato pozice obnášela, poprvé vyvrátil Bonelli v roce 1751.[5]

Funguje

Opat Tartarotti Tři knihy o nočním kongresu Lamia —Zloženo v roce 1748, ale zpožděno od zveřejnění Benátská inkvizice až do roku 1750[1]—Předložil, že čarodějnictví je organizované náboženství pocházející z Římané ' kulty z Diana a Erodiade. To byl nepopulární a heterodoxní nápad,[A] a o dva roky později byl nucen omluvit některé body omluvně.[7] Měl kázání jezuita Georg Gaar, jeden z duchovních odpovědných za popravu sestry Marie, přeložen do italštiny, aby zveřejnil své vlastní útoky proti mužovým bodům.[8] Obhajoval existenci čarodějnictví a na svou stranu debaty získal drtivou většinu italských akademiků.

  • Ragionamento intorno alla poesia lirica toscana (1728)
  • Idea della logica degli scolastici e dei moderni (1731)
  • Delle disfide letterarie, o sia pubbliche difese di záveri (1735)
  • De origine Ecclesiae tridentinae et primis eius episcopis (1743)
  • Memoria istoriche intorno alla vita e morte de 'santi Sisinio, Martirio ed Alessandro (1745)
  • De versione Rufiniana Historiae ecclesiasticae Eusebii Caesariensis dissertatio, in qua Valesianae interpretois dignitas et praestantia vindicatur (1748)
  • Del Congresso Notturno delle Lammie Libri Tre, Benátky: Giambatista Pasquali, 1749. (v italštině)
  • De auctoribus ab Andrea Dandulo laudatis in Chronico Veneto (1751)
  • Apologia del Congresso Notturno delle Lammie, o Sia Riposta all'Arte Magica Dileguata di S. Maffei ed all'Opposizione di B. Melchiori, Benátky, 1751. (v italštině)
  • Lettera di un giornalista d'Italia ad un giornalista oltramontano sopra il libro intitolato: Vindiciae Romani Martyrologii uscito in Verona (1751)
  • Memoria antiche di Rovereto e dei luoghi circonvicini (1754)
  • Apologia delle Memorie antiche di Rovereto (1758)
  • Dell'origine della Chiesa di Aquileia (1759)
  • Lettera seconda di un giornalista d'Italia ad un giornalista oltramontano sopra il libro intitolato: Notizie istorico-critiche intorno al b.m. Adalpreto Vescovo di Trento (1760)

Publikoval v Raccolta d'opuscoli scientifici e filologici editoval Angelo Calogerà:

  • Relazione d'un manoscritto dell'Istoria manoscritta di Giovanni Diacono veronese (1738)
  • Dissertazione intorno all'arte critica (1740)
  • Lettera intorno all'Eloquenza italiana di mons. Fontanini (1741)
  • Lettera al sig. N.N. intorno alla sua tragedia intitolata il Costantino (1741)
  • Lettera intorno a detty o sentenze attribuite ad autori di cui non sono (1741)
  • Lettera intorno alla differenza delle voci nella lingua italiana (1745)
  • Lettera intorno ad una particolare meaningzione degli avverbi fere e quasi nelle lingue italiana e latina (1748)

Publikováno posmrtně:

  • Osservazioni sopra la Sofonisba del Trissino con prefazione del cav. Clementino Vannetti (1784)
  • Rime scelte dall'abate Girolamo Tartarotti (1785)
  • La Závěr dei frati francescani riformati (1785)
  • Dialoghi della lingua latina
  • Annotazioni al Dialogo delle false esercitazioni delle scuole d'Aonio Paleario (1795)

Dědictví

Leo Martello oživil koncept čarodějnictví (konkrétně italský Stregheria ) jako přežití kult z Diana v 70. letech.

Poznámky

  1. ^ Církevní nauka v té době učila, že čarodějnice jsou ctitelkami ďábel spíše než jakákoli bohyně.[6]

Reference

Citace

  1. ^ A b C d E Behringer (1987), str.358.
  2. ^ Gijswijt-Hofstra, Marijke (1999), Čarodějnictví a magie v Evropě, Sv. PROTI, Londýn: Athlone Press, s.71.
  3. ^ A b C d Seitz (2011), str.256
  4. ^ Lea, Henry Charles (1939), Materiály k historii čarodějnictví, Sv. Já, AMS Press, str. 1447.
  5. ^ Summers, Montague (1946), Čarodějnictví a černá magie, Londýn: Rider, str.115.
  6. ^ Grimassi (2011), str.50.
  7. ^ „Girolamo Tartarotti“, Evropské čarodějnické procesy, Knihovna University of Sydney, 2016.
  8. ^ Behringer (1987), str.359.

Bibliografie

externí odkazy