Giovanni di Vico - Giovanni di Vico

Giovanni di Vico (zemřel 1366) byl Ital Ghibellin vůdce, pán Viterbo, Vetralla, Orvieto, Narni a mnoho dalších zemí na severu Lazio a Umbrie. Je nejznámějším členem Prefetti di Vico rodina.

Životopis

Giovanni je poprvé zmíněn v roce 1322. V roce 1337 zdědil starostu římského prefekta po svém otci Manfredim. Následující rok vstoupil do Viterba a zabil svého bratra Faziola, který zůstal loajální papeži. Giovanni byl císařem jmenován císařským vikářem Latium Louis IV Bavorska, potvrzený v roce 1342 Papež Klement VI.

Rostoucí kontrasty s ním ho však v roce 1344 přivedly k otevřené vzpouře, v níž rozšířil své panství. Po krátkém usmíření v roce 1347 Cola di Rienzo, římský senátor, prohlásil Giovanniho za rebela a vedl proti němu válku. V zajetí 7 000 mužů byl nucen žádat o kapitulaci a vzdát se svého titulu prefekta. Giovanni byl opět dvakrát zatčen v Římě, ale byl osvobozen pádem Cola di Rienzo.

Od nynějška pokračoval ve své bezohledné politice pustošení proti papežským územím a odmítal se vždy prezentovat Avignon reagovat za jeho skutky. V roce 1352 zaútočila papežská armáda na Viterbo; Giovanni úspěšně odolával obléhání sedmi měsíců, ale byl exkomunikován. On byl také původně vítězný proti Gil de Albornoz, obratný kardinál vyslaný papežem Nevinný VI dobýt zpět uzurpovaná území Papežské státy, ale v roce 1354 byl rozhodně poražen poblíž Orvieto. Po krátkém odporu ve Viterbu se vzdal a přísahal věrnost Albornozovi a církvi.

V březnu 1355 doprovázel Karel IV do Říma za jeho korunovaci za císaře Svaté říše římské. Využil Charlesovy ochrany a pokusil se podnítit nové vzpoury na papežských územích, ale vždy mu čelil Albornoz. Nadále běžel sporadicky v Toskánsku, Laziu a Umbrii a zemřel v dubnu 1366, exkomunikován církví.