Giampaolo Vettolani - Giampaolo Vettolani

Giampaolo Vettolani
narozený(1950-12-27)27. prosince 1950
Státní občanstvíitalština
Alma materBoloňská univerzita
obsazeníastrofyzik

Giampaolo Vettolani (narozen 27. prosince 1950) je Ital astrofyzik kdo je vědeckým ředitelem Národní ústav pro astrofyziku v Římě (INAF) od roku 2012.[1]

Životopis

V roce 1973 absolvoval s vyznamenáním z fyziky Boloňská univerzita na práci Moment hybnosti galaxií (Il momento angolare delle Galassie), pod dohledem Giancarla Settiho.

V letech 1974–1976 působil jako asistent na Astronomickém ústavu Univerzity v Bologni. Později, v letech 1979–1980, byl mimořádným profesorem a vystudoval astronomii.

Od roku 1976 do roku 1988 pracoval jako vědecký pracovník v Institutu radioastronomie (Istituto di Radioastronomia, IRA) Consiglio Nazionale delle Ricerche (CNR). Tam v letech 1988–1991 působil jako hlavní výzkumný pracovník a od roku 1991 do roku 2011 působil jako vedoucí výzkumu. V roce 1984 působil jako hostující vědec na Evropská jižní observatoř.

Od roku 1994 do roku 1999 byl Vettolani členem Národního výboru pro fyzikální vědy Consiglio Nazionale delle Ricerche. Výboru bylo přiděleno přibližně 30 výzkumných zařízení s přibližně 1 500 výzkumnými pracovníky a techniky v oblastech vědy o materiálech, fyziky vesmíru, planetologie, radioastronomie a fyziky atmosféry.[1]

V roce 2005 byl jeho zaměstnavatel, Ústav radioastronomie, začleněn do Národní ústav pro astrofyziku (Istituto Nazionale di Astrofisica, INAF).[1] Od roku 2002 byl Vettolani ředitelem odboru projektů Národního ústavu pro astrofyziku. Z funkce odešel v roce 2010, protože vyčerpal druhé funkční období a nebyl obnovitelný. Od roku 2012 zastává pozici vědeckého ředitele Národního ústavu pro astrofyziku.[1]

Hlavní oblastí výzkumu společnosti Vettolani je pozorovací kosmologie, počítaje v to fotometrické a spektroskopické průzkumy shluky galaxií a nadkupy pro studium rozsáhlá struktura vesmíru a průzkum slabých rádiové zdroje. Publikoval 128 výzkumné práce v mezinárodním měřítku peer review deníky a přispíval do knih Wide-Field Spectroscopy (jako spolueditor, Springer 1997) a Katalog radiálních rychlostí (jako spoluautor, Routledge 2001). Také přispěl 137 příspěvky do vědecké konference.[1]

Byl členem komise ESO Ministerstvo zahraničních věcí ČR Itálie (1992–1998), člen pracovní skupiny Ministerstvo hospodářského rozvoje k provádění dohody o spolupráci mezi Itálií a Austrálií pro „SKA - Pole čtvercového kilometru Project “(od roku 2009), italský zástupce ve Výboru pro pozorovací program Evropské jižní observatoře (1992–1999), člen skupiny odborníků OECD - Globální vědecké fórum pro „rozsáhlé programy a projekty v astronomii a astrofyzice“ (2003–2004), člen Mezinárodního výboru pro astronomii na Kanárských ostrovech (2003–2006), člen představenstva Velký binokulární dalekohled (LBT) Corporation, Tucson, AZ (2003–2011), člen představenstva a výkonného výboru I3 Opticon v Evropská komise pro koordinaci optické astronomie v Evropě (od roku 2003), člen řídícího výboru pro Extrémně velký dalekohled projekt Evropské jižní observatoře (designové studie FP6 a FP7, financovaný Evropskou komisí, od roku 2005), člen rady evropské studie Prep SKA (FP7 Preparation Study) pro RadiotelescopeSquare KilometerArray (2008–2011), a člen expertní skupiny globálního vědeckého fóra OECD „Zřizování velkých mezinárodních výzkumných infrastruktur“ (2009), člen finanční rady Evropské komise Pole dalekohledu Čerenkov Project (since 2011), and a expert of the Agence de la mutation de la recherche et de l'enseignement superieur (AERES, 2011).[1]

Byl také členem poradních výborů a vědeckých výborů pro výrobu teleskopů a přístrojové techniky, jako je například spektrograf FUEGOS pro Velmi velký dalekohled (1991–1993, ESO), VST dalekohled (Předseda SC 1996–1997, ESO-INAF) a spektrograf MODS Ohio State University pro Velký binokulární dalekohled (2005).

Byl také členem vědeckých organizačních výborů národních a mezinárodních konferencí a recenzentem pro časopisy jako např Astronomie a astrofyzika, Astronomický deník a Měsíční oznámení Královské astronomické společnosti.[1]

Kromě italštiny, která je jeho mateřským jazykem, mluví také anglicky, francouzsky a španělsky.[1]

Vettolani je vzdálený příbuzný polské rodiny Vetulani.[2][3]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h „Giampaolo Vettolani CV“ (PDF) (v italštině). Istituto Nazionale di Astrofisica. Citováno 14. února 2018.
  2. ^ Vetulani, Zygmunt (2014). „Z ziemi włoskiej do Sanoka. Esej o rodzinie Vetulanich“. Sanok - nasza tożsamość. Historia, kultura, środowisko. Sanok: Miejska Biblioteka Publiczna im. Grzegorza z Sanoka. p. 93.
  3. ^ Rotkiewicz, Marcin (2015). Mózg i błazen. Rozmowa z Jerzym Vetulanim. Wołowiec: Wydawnictwo Czarne. p. 7. ISBN  978-83-8049-092-5.