Giacomo Boni (archeolog) - Giacomo Boni (archaeologist)

Giacomo Boni
Giacomo Boni.jpg
Giacomo Boni u Titův oblouk v Římě
narozený(1859-04-25)25. dubna 1859
Benátky, Itálie
Zemřel(1925-07-10)10. července 1925
Řím, Itálie
Národnostitalština
Alma materAccademia di Belle Arti
Vědecká kariéra
PoleArcheologie

Giacomo Boni (25. dubna 1859 - 10. července 1925) byl italština archeolog specializující se v Římská architektura. On je nejvíce slavný pro jeho práci v Forum Romanum.[1]

Život

Narozen v Benátky, Boni studovala architektura na Accademia di Belle Arti ve svém rodném městě a později se přestěhoval do Říma. V době první světová válka Boni se účastnil jako voják a byl zvolen senátorem v roce 1923, kdy se objal fašismus.

Boni zemřel v Římě a je pohřben v Římě Orti Farnesiani na Palatine Hill.

Práce

Benátky

Jeho rané dílo jako architekta ho zapojilo do restaurování Dóžecí palác. Během této doby prokázal své technické schopnosti.[2] V 80. letech 19. století se Boni setkal Horatio Brown, který se stal jeho kolegou ve sdílené vášni pro starožitnosti.[3]

Řím

V roce 1888 odešel Boni do Říma, kde ho v roce 1898 jmenoval Ministro della Pubblica Istruzione G. Baccelli ředitelem vykopávek v Forum Romanum. Boni řídil tento důležitý projekt od roku 1898 až do své smrti v roce 1925. Zajímal se o stratigrafie fóra, důležitý pokrok v římské vědě archeologie.

Jeho vykopávky vedly k mnoha důležitým objevům, včetně Doba železná pohřebiště blízko Chrám Antonina a Faustiny, Lapis Niger, Regia,[4] Galleria Cesaree, Horrea Agrippiana, svatyně Vesta,[5] a další památky. V roce 1907 Boni pracoval také na svahu řeky Palatine Hill kde objevil Mundus (tholos-cisterna), komplex tunelů vedoucích k Casa dei Grifi, takzvaný Aula Isiaca, takzvaný Tiberiovy lázně a základna chýše pod peristylem Domus Flavia.

Vykopávky byly přerušeny vypuknutím první světová válka a obnovena v roce 1916.

Giacomo Boni ve své studii

Římské náboženství a fašismus

Boni vyvinul silný zájem o starověké římské náboženství a přál si, aby byl oživen a některé jeho rituály obnoveny a přijaty italským státem. Když Národní fašistická strana se dostal k moci, viděl to jako šanci na pohanské obrození. Považoval fašismus za spojený se starověkým Římem a souhlasil s ním Benito Mussolini Tvrzení, že fašismus byl jakýmsi pokračováním římská říše. Mussolini zase podporoval Boniho a jmenoval jej jako senátor. Boniho role ve fašismu by však netrvala dlouho, protože zemřel v roce 1925 a prožil jen několik let fašistického státu. Byl pohřben na Palatine kopec při mimořádném ceremoniálu organizovaném režimem. Je považován za ranou postavu v tom, co vědci později označili jako „posvátný fašismus“.[6]

Další čtení

Reference

  • ROMA - I FORI IMPERIALI. Dokumentace a šíření nedávných archeologických výzkumů a souvisejících studií římských císařských fór (1995 - 2008). na F ... na www.flickr.com Prof. Giacomo Boni, „Veřejná knihovna Muzea fóra“. THE TIMES (Londýn), 14. července 1905, s. 4. Z: Předmluva: Řím, císařská fóra a archeologie - „Náročná a obtížná práce archeologů: Vykopávat, interpretovat, klasifikovat a informovat“, srov. Martin G. Conde, ROMA - I FORI IMPERIALI. Dokumentace a šíření nedávných archeologických výzkumů a souvisejících studií římských císařských fór (1995 - 2007).
  • P. Romanelli, s.v. „Boni Giacomo“, v Dizionario Biografico degli Italiani (Istituto dell’Enciclopedia Italiana fondata da Giovanni Treccani), Roma 1970, s. 75–77
  • A. Capodiferro, P. Fortini (a cura di), Gli scavi di Giacomo Boni al foro Romano, Documenti dall’Archivio Disegni della Soprintendenza Archeologica di Roma I.1 (Planimetrie del Foro Romano, Gallerie Cesaree, Comizio, Niger Lapis, Pozzi repubblicani e medievali), Roma 2003.
  • Paola S. Salvatori, L’adozione del fascio littorio nella monetazione dell’Italia fascista, in «Rivista italiana di numismatica e scienze affini», CIX, 2008, s. 333–352.
  • Paola S. Salvatori, Liturgie imaginate: Giacomo Boni e la romanità fascista, in „Studi Storici“, LIII, 2012, 2, str. 421–438.
  • „Trajánův sloup.“ Sborník Britské akademie, Londýn (1912). sv. 3 str. 93-98.
  • Santa Maria dei Miracoli ve Venezii. Benátky: Stabilimento tipografico dei fratelli Vicentini, 1887.
  • La torre de S. Marco: komunikace. s.l. : s.n., 1903.
  • Římští marmorarii. Řím: s.n., 1893.
  • „Il duomo di Parenzo ed i suoi mosaici.“ Archivio storico dell'Arte 7 (1894) [nečíslováno, 28 stran]

externí odkazy

Poznámky

  1. ^ Becker, Jeffrey A. (2014). „Boni, Giacomo“. V Smith, C. (ed.). Encyclopedia of Global Archaeology. 989–990. doi:10.1007/978-1-4419-0465-2_1453. ISBN  978-1-4419-0426-3.
  2. ^ Giacomo Boni (1887). Santa Maria dei Miracoli ve Venezii. Fratelli Visentini.
  3. ^ Sandro Consolato, „Giacomo Boni, l'archeologo-vate della Terza Roma“, „Gianfranco De Turris, Esoterismo e Fascismo (2006)
  4. ^ Elisabetta Carnabuci (2013). Regia. Nuovi dati archeologici dagli appunti inediti di Giacomo Boni. Edizioni Quasar. ISBN  978-88-7140-499-8.
  5. ^ Giacomo Boni (1900). Le recenti esplorazioni nel Sacrario di Vesta. Tipografia della R. Accademia dei Lincei.
  6. ^ Francesco Buscemi (2019). „The Sin of Eating Meat: Fascism, Nazism and the Construction of Sacred Vegetarianism“. David Gentilcore; Matthew Smith (eds.). Proteiny, patologie a politika: Dietní inovace a nemoci z devatenáctého století. Londýn: Bloomsbury Publishing. str. 144. ISBN  978-1-3500-5686-2