Německo v Eurovision Young Musicians - Germany in the Eurovision Young Musicians

Německo
Německo
Členská staniceWDR (ARD ) (2008–)
Shrnutí účasti
Vystoupení17 (12 finále)
První dojem1982
Nejlepší výsledek1. místo: 1982,[Č. 1] 1996
Nejhorší výsledekNepodařilo se kvalifikovat: 1986, 1992, 1994, 2000, 2008
externí odkazy
Stránka Německa na adrese Eurovision.tv

Německo se oficiálně účastnil Eurovision Young Musicians 14krát od svého debutu v 1982, který vyhrál zahajovací soutěž v tomto roce. Před Znovusjednocení Německa v roce 1990 byla uvedena jako západní Německo, představující Spolková republika Německo. Východní Německo (Německá demokratická republika) nekonkurovala. Německo opět zvítězilo v 1996 a hostili soutěž dvakrát v roce 2002 a 2014.[1]

Soutěžící

Klíč tabulky
  Vítěz
  Druhé místo
  Třetí místo
Rok[1]ÚčastníkNástrojFináleSemi
1982Markus PawlikKlavír1Žádné semifinále
1984Andreas BachKlavír-
1986Martin MenkingCelloNeměl nárok-
1988Nikolai SchneiderCello--
1990Koh Gabriel KamedaHousle2-
1992Florence SitrukHarfaNeměl nárok-
1994Luise WiedemannFagot-
1996Julia FischerHousle1-
Nezúčastnil se 1998
2000Martin HelmchenKlavírNeměl nárok-
2002Alina PogostkinHousle--
2004Koryun AsatryanSaxofon2-
Nezúčastnil se 2006
2008Kathy KangHousleNeměl nárok-
2010Hayrapet ArakelyanSaxofon--
2012Dominic ChamotKlavír--
2014Judith StapfHousle-Žádné semifinále
2016Raul Maria DignolaRoh-
2018Mira ForonHousle--

Hosting

RokUmístěníMísta konáníModerátor
2002BerlínKonzerthausJulia Fischer
2014Kolín nad RýnemKolínská katedrálaSabine Heinrich[2]
2016[3]Daniel Hope a Tamina Kallert [de ]

Viz také

Poznámky a odkazy

Poznámky pod čarou

  1. ^ Tak jako západní Německo před sjednocením Německa.

Reference

  1. ^ A b „Country profile: Germany“. youngmusicians.tv. Evropská vysílací unie. Citováno 17. října 2014.
  2. ^ „Seznamte se s naším moderátorem… Sabine Heinrich“. youngmusicians.tv. Evropská vysílací unie. Citováno 17. října 2014.
  3. ^ „WDR a Kolín nad Rýnem se rozhodli uspořádat soutěž v roce 2016“. Youngmusicians.tv. 9. prosince 2014. Citováno 9. prosince 2014.

externí odkazy