Německý klub Globetrotter - German Globetrotter Club
Formace | 1974 |
---|---|
Účel | Sdružení cestujících |
Hlavní sídlo | Postfach 22, 66284 Quierschied Berlín[1] |
Umístění |
|
Obsluhovaný region | Členové ve 23 zemích s důrazem na Německo |
Členství | 800 (2900 od založení) |
Předseda | Norbert Lüdtke |
webová stránka | globetrotter.org |
The Deutsche Zentrale für Globetrotter (DZG, v angličtině the Německý klub Globetrotter) je největší nekomerční komunitou v cestující za dobrodružstvím s přibližně 800 členy ve 23 zemích v Evropě. Je to nejstarší klub Globetrotters po britském „Globetrotters Club“.
Dějiny
V roce 1974 byl klub založen Ludmilla Tüting, Friedemann von Engel, Lutz Fehling, Norbert Denninghaus, Erich Drönner, Peter Fritze, Werner Göcke, Wolfgang Köhler, Reinhold Korte a Hannelore Vasel. Jako model sloužil „Globetrotters Club“ založený v roce 1948 v Anglii. Myšlenka a název pocházela od Ludmilly Tütingové, která se věnovala klasické příručce pro světoběžníky z roku 1972 Von Alaska bis Feuerland („Od Aljašky po Tierra del Fuego“) po „první německý klub pro světoběžníky“. Tento alternativní cestovní průvodce se prodal 70 000 výtisků. Na schůzce v roce 1974 Hagen sdružení bylo založeno.
Celkové členství od založení je kolem 2900 osob.
V 90. letech zpronevěřil tehdejší předseda část peněz klubu. Sám tuto skutečnost otevřeně prohlásil před Valným shromážděním, odstoupil z Klubu a celou částku splatil.
Deutsche Globetrotter-Zentrale
Podobně pojmenovaný „Deutsche Globetrotter-Zentrale„- později Internationale Globetrotter-Zentrale - Takže Interglo Globetrott-Zentrale - neměl žádné spojení Deutsche Zentrale für Globetrotter. Bernd Tesch používal název v roce 1975 původně jako svou značku průvodce a později založil obchod s vybavením pro světoběžníky v Kornelimünsteru v Cáchách.[2]
Cíle
Cíle klubu jsou shromažďování a sdílení informací, hledání cestovních partnerů, pomoc při přípravě cestování po světě, opětovné začlenění do společnosti pro dlouhodobé cestování, sjednocující myšlenky a práce sdružení. Klub slouží jako útočiště pro podobně smýšlející mezi výlety.
Mezi členy jsou batůžkáři Saharští cestovatelé, rekreační vozidlo cestující, venkovní rekreace nadšenci, batůžkáři na dlouhé vzdálenosti a zpět, táborníci, cestovní cyklisté, stopaři, jezdci motocyklů na dlouhé vzdálenosti, a Unimog operátory.
Protože takové cestování může být neslučitelné s profesionálním životem, mnoho Globetrotters spojuje profese a vášeň a pracuje cestovní ruch, cestovní kniha psaní, žurnalistika, práce jako piloti, prodej cestovních potřeb nebo práce jako průvodci.
Činnosti DZG jsou prováděny dobrovolně, nejsou sledovány obchodní zájmy. Služba pro nečleny je poskytována za cenu nákladů. Seznam členů, přístupný pouze členům, poskytuje registr cílů a kontaktní informace pro ostatní členy.
Publikace
Časopis Der Trotter vychází od roku 1975. Tempo vydávání je od roku 2007 každé dva měsíce. Dosud se objevilo asi 14 000 redakčních stránek. Tématy jsou asi 50% cestovní zprávy, recenze cestopisů, plány, pozvánky a zprávy z Globetrottertreffen setkání, podklady k jednotlivým cestám a vydání asociace.
DZG provozuje webovou stránku od roku 1996. Obsahuje veřejné fórum pro vyhledávání partnerů v cestovním ruchu globetrotter, základní informace o účelu sdružení, informace o přípravě na cestování, recenze knih a oblast členů. Obsahuje informace o zemi, cestovní zprávy a soubory ke stažení pro členské časopisy.
Globetrottertreffen
Od roku 1974 organizuje DZG Globetrottertreffen v Německu. Každoroční letní setkání se koná poslední červnový víkend v roce Hachenburg, Westerwald les. Kromě ohně a rozhovorů, prezentací a blešího trhu se konají workshopy a čtení autorů cestopisů.
Dále se zde koná asi 12 regionálních setkání, podzimní setkání v EU Eifel hory a zimní setkání v Weser Uplands.
Průvodce
The Selbstreise-Handbuch (zhruba v překladu „Cestovní průvodce pro kutily“) vznikl po dotazech od založení klubu. Na společné zájmy nejprve odpověděly volné stránky, jako například „seznam levných letů“, Udo Schwark, poté etnolog Peter Meyer svázal rok 1984 do „informační složky“, po devátém vydání v roce 1998 jej nahradil Selbstreise-Handbuch ve dvou svazcích, které vytvořil Norbert Lüdtke jménem DZG, vydané nakladatelstvím Peter Meyer Verlag, Frankfurt nad Mohanem.
Pozoruhodné členy
- Heinz Rox-Schulz, zakladatel společnosti Abenteuermuseum dohromady s Oskar Lafontaine
- Werner Freund zakladatel expedičního muzea Werner Freund a Wolf Park v Merzig
- Jochen Bludau
- Gerhard Lenser
- Gunther von Hagens
- Heinz Scheidhauer
- Claus von Carnap-Bornheim
- Gerhard Klingenberg
- Rudolf Chimelli
Klub a jeho členové převzali roli „průkopníka“.
Mnoho členů psalo o svých cestovatelských zkušenostech nejen v Der Trotter, ale také v publikovaných turistických průvodcích. Jejich knihy zásadním způsobem ovlivnily trh cestovní literatury s řadami a vydavateli dodnes známými.
Nejdříve individuální cestovní průvodci byli spojeni v sérii Globetrotter schreiben für Globetrotter („Globetrotters write for Globetrotters“), autor: Brigitte Blume, Friedemann von Engel, Rainer Lössl, Jens Peters, Rolf Schettler, Heribert Seul a Ludmilla Tüting. Autoři a vydavatelé této skupiny se spojili v letech 1984/1985 a vytvořili the Verlegergemeinschaft Individuelles Reisen e. PROTI. (VIR) („individuální vydavatelská komunitní cestovní společnost“) s Helmutem Hermannem, Edgarem Hoffem, Peterem Rumpem, Sigridem a Willem Tondokem a v roce 1976 založili Peter Meyer Verlag.
Z toho vyplynulo Verlagsgruppe Získat know-how („vydavatelská skupina cestovního know-how“). Peter Meyer Verlag působí opět samostatně od roku 1991 a jako první poskytl svým cestovatelským knihám značky rukojetí po celém světě. Členové Udo Schwark a Gisela Walther byli první, kdo přeložili Osamělá planeta cestovní průvodce z angličtiny a přesunut do Gisela Walther Verlag v roce 1981. Zakladatelé Stefan Loose, Michael Müller, Conrad Stein byli také členy DZG.
Řada dalších členů se stala známou poté, co začali prodávat cestovní vybavení a nyní dominují v tomto odvětví ekonomiky. V roce 1975 otevřeli Klaus a Erika Därroví první maloobchodní prodejny na scéně světoběžníků v Mnichově s expedičním vybavením. Wolfgang Maas a Gerhardt Lauche založili v roce 1976 v Mnichově expediční zařízení Lauche a Maas. Klaus Denart založen Globetrotter Ausrüstung („Zařízení Globetrotter“) v Hamburku v roce 1979 jako první severoněmecký dodavatel a dnes je největším dodavatelem cestování v Evropě.
Reference
Poznámky
- ^ Berlin-Charlottenburg VR 5011 Nz
- ^ Vermarktetes Abenteuer. V: Die Zeit. Č. 15/1978.
Bibliografie
- Der Trotter. Časopis Globetrotters. Deutsche Zentrale für Globetrotter ISSN 1860-9031.
- Das Selbstreise-Handbuch. Erstellt von Norbert Lüdtke im Auftrag der Deutschen Zentrale für Globetrotter (Hrsg.). Peter Meyer Verlag, Frankfurt nad Mohanem.
- Outdoor - Tipy, triky a Kniffe für Abenteurer auf Weltreise. Erstellt von Norbert Lüdtke im Auftrag der Deutschen Zentrale für Globetrotter (Herausgeber). Peter Meyer Verlag, Frankfurt nad Mohanem 2010, ISBN 978-3-89859-506-3.
- Edith Kresta, Günter Ermlich: Welterprobte Althippie. V: die tageszeitung. Magazin Dossier 11. března - 12. března 2000, über Ludmilla Tüting.
- Der Trotter. Sonderausgabe zum Trotter 100: Geschichte der Globetrotter. Herausgegeben von Norbert Lüdtke im Auftrag der Deutschen Zentrale für Globetrotter. Düsseldorf 1999. Bezug über www.globetrotter.org
- Norbert Lüdtke: Die Vielfalt droht zu kippen. V: die tageszeitung. 15. července 2006.
- Reiner Leinen: Gibt es ein Leben nach der Reise? Globetrotter entdecken neben der Welt vor allem sich selbst. V: Frankfurter Rundschau. 17. července 1999.
- Christiane Grefe: Reisen. Reihe Kleine Philosophie der Passionen. dtv, 1998, ISBN 3-423-20163-0.
- Willy Bremkes: Einen auf Globi machen. V: turistická zpráva. 1. března 1985.
- Brigitte Zander: Der Traum vom anderen Reisen. V: záď. 8/1984
- Ariane Barth: Die Globetrotter: Aus allen Zwängen fliehen. V: Der Spiegel. 14/1983.
- Maria Zimmermann: Die Welteroberer mit dem Schlafsack. Globetrotter, die Einzelgänger in der Reisegesellschaft. V: Saarbrücker Zeitung. 7. - 8. července 1979.
- „Aufbruch in die Todeszone“, Der Spiegel (28), 1979, vyvoláno 2013-11-04
- Klaus Betz: Sie treffen sich v Bombaji a helfen sich v Riu. Globetrotter haben Freunde auf der ganzen Welt. Ihre Clubs, ihre Literatur, ihre Ausrüstung. V: Süddeutsche Zeitung. 9. listopadu 1978.
- „Ein Sarg schwimmt auf dem Blauen Nil“, Der Spiegel (50), 1978, vyvoláno 2013-11-04
- Barbara von Ihering: Die Welt in der Tasche. Globetrotter schreiben ihre Reisebücher selbst. V: Die Zeit. Č. 36/1976.
- Christiane Grefe: Weg und hin. V: Die Zeit. Č. 35/1999.
- Christel Burghoff, Edith Kresta: Znovu na cestě. Über Hippies, Backpacker und Wanderer. Und über die Lust, den Flow beim alternativní Reisen zu entdecken. Ein Rückblick mit Ausblick. V: die tageszeitung. 25. ledna 2003.