Gerhard Haenzel - Gerhard Haenzel

Gerhard Karl Theodor Haenzel (5. března 1898, Wolin, Pomořansko (Německá říše ) - 6. března 1944, Lesneven, Bretaň (okupovaná Francie )) byl německý matematik.

Vzdělání a kariéra

Haenzel, jehož otec byl učitelem a členem školské rady, dokončil svůj Abitur po studiích v letech 1907 až 1915 na Peter Gröning-Gymnasium v Stargard. Krátce po jeho Abitur, byl povolán v červenci 1915 na aktivní vojenskou službu. Jeho vojenská služba trvala do 30. září 1920 a dosáhl hodnosti poručíka. Byl na východní a západní frontě a v německém boji proti Polské povstání. Utrpěl vážnou ránu a byl vyznamenán Železným křížem 1. a 2. třídy.[1] V letech 1920 až 1925 studoval matematiku a fyziku na VŠE Technische Hochschule Berlin (TH Berlín) a poté tam pracoval postupně jako asistent matematika Georg Hamel, pak na Stanislaus Jolles [de ]a nakonec Erich Salkowski [de ].[2] V roce 1926 Haenzel získal inženýrský doktorát s disertační prací Zur synthetischen Theorie der Mechanik starrer Körper[3] (O syntetické teorii mechaniky tuhých těles) pod dohledem Stanislause Jollese v TH Berlin. Tam Haenzel dokončil v roce 1929 své habilitace[4] pod dohledem Ericha Salkowského. V letech 1929 až 1933 pracoval Haenzel jako Privatdozent v TH Berlín.[2]

V roce 1933 byl jmenován profesorem geometrie (jako nástupce Richard Baldus ) na Technische Hochschule Karlsruhe (TH Karlsruhe). V roce 1936 byl pozvaným řečníkem na Mezinárodní kongres matematiků v Oslu.[5] Haenzel provedl výzkum algebraická geometrie a vztahy mezi geometrií a fyzikou. V roce 1937 byl jmenován profesorem na katedře matematiky a matematické technologie v TH Karlsruhe. Zvláště zajímavý je jeho výzkum, který odhaluje ekvivalenci struktury operátorů Diracových vlnových rovnic s různými konfiguracemi projektivní geometrie a geometrie čar, stejně jako ikosahedrální skupina. V roce 1940 získal postgraduální titul Dr. rer. nat. z Univerzita ve Freiburgu s prací o geometrii a vlnová mechanika[2] pod dohledem Wilhelm Süss.[1] V roce 1943 Haenzel rezignoval na TH Karlsruhe a přijal profesorskou židli matematiky na University of Münster.[2] Brzy poté byl povolán do vojenské služby. V Bretani spáchal sebevraždu. Podle Maxe Pinla byla jeho smrt v okupované Francii pod tlakem politické intriky vojenského soudu v Lesnevenu.[6]

Vybrané publikace

  • Ein neuer Satz über die Nullstellen ganzer rationaler Funktionen, Sitzungsberichte Berliner Mathematische Gesellschaft, sv. 27, 1928, s. 17–19
  • Über die charakteristischen Involutionen der nicht-euklidischen Bewegungen, Monatshefte für Mathematik, roč. 37, 1930, s. 209–214
  • Über eine Klasse von Abelschen Gleichungen, Jahresberichte DMV, roč. 41, 1931, s. 39–47
  • Über die zeitlich veränderliche Metrik, Monatshefte f. Matematika. und Physik, roč. 39, 1932, s. 267–278
  • Über Lösungen der Gravitationsgleichungen Einsteins, Zeitschrift für Physik, sv. 72, 1931, str. 798–802 doi:10.1007 / BF01342001
  • Euklidische Geometrie, nichteuklidische Geometrie und Raum-Zeit-Struktur im System Spinozas, Sitzungsberichte Berliner Mathem. Gesellschaft, sv. 31, 1932, s. 55–67
  • Eine geometrische Konstruktion der transfiniten Zahlen Cantors, Deník f. Math., Sv. 170, 1934, s. 123–128 doi:10.1515 / crll.1934.170.123
  • Nichteuklidische Geometrie und ihre Verwendung in der Physik, Tohoku Math. Journal, roč. 43, 1937, s. 169–181
  • Geometrie und Wellenmechanik, Díly 1,2,3, Jahresbericht DMV, Část I., sv. 49, 1939, s. 215–242; Část II, sv. 50, 1940, s. 121–129; Část III, sv. 52, 1942, s. 103–117
  • Die Diracsche Wellengleichung und das Ikosaeder, Deník f. Math., Sv. 183, 1941, s. 232–242 doi:10.1515 / crll.1941.183.232
  • Die Brogliesche Theorie des Photons v geometrischer Darstellung, Zeitschrift für technische Physik, roč. 24, 1943, s. 87–90

Zdroje

Reference

  1. ^ A b „Prof. Dr. Ing. Dr. rer. Nat. Gerhard Haenzel (1898 - 1944)“ (PDF). Ehemhalige Profeesoren (uni-muenster.de). str. 96–99.
  2. ^ A b C d Reutter, Fritz (1966). „Haenzel, Gerhard“. Neue Deutsche Biographie (NDB). Berlin: Duncker & Humblot. 7: 447. ISBN  3-428-00188-5.
  3. ^ Haenzel, Gerhard (1927). „Zur synthetischen Theorie der Mechanik starrer Körper“. Sitzungsberichte der Berliner Mathematischen Gesellschaft. 26: 126–162.
  4. ^ Haenkel, Gerhard (1929). „Theorie und Klassifikation der Kollineationen vermöge der Involutionen auf der linearen Strahlenkongruenz“. Matematický deník Tohoku. První série. 31: 388–419. (Teorie a klasifikace kolineací involucí na lineární kongruenci paprsků; habilitační práce)
  5. ^ Haenzel, Gerhard. „Neue Eigenschaften der linearen Strahlenkongruenz“. Comptes rendus du Congrès international des mathématiciens, Oslo 1936. Tome II. str. 51–52.
  6. ^ Max Pinl Kollegen v einer dunklen Zeit, Část 3, Jahresbericht DMV, roč. 73, 1972, str. 204

externí odkazy