Georges dAubusson de La Feuillade - Georges dAubusson de La Feuillade - Wikipedia

Jeho Milosti

Georges d'Aubusson de la Feuillade, biskup z Metz
Biskup z Metz 1669 až 1697
Georges d'Aubusson de La Feuillade, biskup metské hrobky v katedrále Saint-Etienne.JPG
Hrob Georges d'Aubusson de la Feuillade, metská katedrála
Kostelřímský katolík
DiecézeDiecéze v Metz
Zvolený1669
PředchůdceWilhelm von Fürstenberg
NástupceHenri Charles du Cambout de Coislin
Další příspěvkyCírkevní kanceláře
Embrunský arcibiskup 1649-1668;
Prezident, Shromáždění francouzského duchovenstva 1651;
Abbott, Saint-Barthélemy de Joyenval 1668-1697;
Saint Loup de Troyes
Velvyslanec Francie
Benátská republika 1659 až 1661
Španělsko, 1661 až 1667
jiný
Řád Ducha svatého 1661
Objednávky
Zasvěcení12. září 1649
Osobní údaje
narozený1609
Aubusson, Creuse
Zemřel(1697-05-12)12. května 1697
Metz
PohřbenMetzská katedrála
Označenířímský katolík
RodičeFrançois, hrabě d'Aubusson
Isabeau Brachet de Pérusse
ProfeseŘímskokatolický biskup
Alma materSorbonna, Paříž, 1639

Georges d'Aubusson de La Feuillade (1609 až 1697) byl francouzský římskokatolický kněz pod Louis XIV, který sloužil jako Embrunský arcibiskup (1649-1668) Biskup z Metz (1669-1697). Zastával také řadu diplomatických funkcí a aktivně podporoval opatření proti francouzštině Hugenoti; zemřel v květnu 1697 a byl pohřben v Metzská katedrála.

Časný život

Georges d'Aubusson de la Feuillade se narodil v roce 1609 poblíž Aubusson, Creuse, druhý z pěti synů Françoise, Comte d'Aubusson (asi 1590 až 1632) a Isabeau Brachet de Pérusse.[1] Jeho otec i starší bratr Leon (od roku 1648) byli staršími pomocníky Gaston, vévoda z Orléans (1608-1660), dědic francouzského trůnu až do narození Louis XIV v roce 1638. Měl tři mladší bratry, Gabriel-Bratchet (? až 1638), Paul (1622-1646) a François d'Aubusson de La Feuillade (1631 - 1691). Z jeho pěti sester se stala Elizabeth (1624-1704) Abatyše kláštera Sainte-Marie de la Règle v roce 1679, ale málo se ví o ostatních, z nichž všichni vypadají, že se stali jeptiškami.[2]

Kariéra

Solignac s Abbey v pozadí; Georges se zde připojil k řádu v roce 1639

První polovina 17. století ve Francii byla obdobím intenzivních občanských sporů; 1590 Edikt z Nantes ukončil Francouzské války náboženství ale pokračující pronásledování státu způsobilo řadu Hugenotské povstání ve 20. letech 20. století. Toto bylo následováno 1635-1659 francouzsko-španělská válka, doprovázený vnitřním mocenským bojem během menšiny Ludvíka XIV., který vedl k občanským válkám v letech 1648-1653 nebo Politická strana. Jejich dopad se odráží v historii Georgesovy nejbližší rodiny; jeho otec byl zabit v roce 1632 v Castelnaudary, zatímco tři z jeho čtyř bratrů také zahynuli v bitvě, Leon v Objektiv v roce 1648, Gabriel-Brachet ve společnosti Saint-Omer v roce 1638 a Paul v Mardyck v roce 1646.[3]

La Feuillade vystudovala Sorbonna univerzity v dubnu 1639 a připojil se k opatství Solignac; v roce 1645 byl nominován jako jeden z delegátů z Diecéze Limoges do Shromáždění francouzského duchovenstva v Paříži.[4] Kontrola nad shromážděním byla důležitým politickým postem, protože konflikt mezi protestanty a katolíky se zrcadlil vnitřními rozpory mezi francouzskými katolíky. Některé byly teologické, jako spor Jansenismus, jiní političtí, například vzdorování požadavkům regionů Parlementy že církev platí daně nebo zpětné přijetí členů shromáždění vyloučených Kardinál Richelieu v roce 1641.[5]

Metzská katedrála; Georges byl Biskup z Metz 1669-1697

Na znamení jeho rostoucí postavy byl v září 1649 vyroben Embrunský arcibiskup, a Římskokatolická arcidiecéze v oblasti historicky dominované hugenoty. Během Fronde des nobles (1650–1653), bratři La Feuillade podpořili soudní večírek vedený matkou Ludvíka XIV., Anne Rakouska a Kardinál Mazarin. Georges byl jmenován předsedou shromáždění duchovenstva v březnu 1651 a zveřejnil útok na Charlese de Fiesque, vedoucího Condé, jeden z vůdců Fronde.[6] Svou podporu Koruně využil po říjnu 1652, kdy Fronde skončila drtivou porážkou svých vůdců.[7]

Působil jako velvyslanec v Benátská republika (1659-1661), následovaný Španělsko (1661-1669), poté byl jmenován Biskup z Metz Pozici, kterou si udržel až do své smrti v roce 1697. Jednalo se o důležitou a citlivou pozici; Metz byl obsazen francouzskými jednotkami od roku 1552, ale oficiálně zůstal součástí Svatá říše římská až do roku 1648 postoupil do Francie Vestfálský mír. Publikoval také řadu traktátů podporujících politiku Ludvíka XIV., Včetně opatření proti francouzským protestantům, která vyvrcholila v roce 1685 Edikt z Fontainebleau a francouzský nárok na španělský trůn.

Údajně senilní v posledních letech jeho života finanční audit diecéze po jeho smrti v roce 1697 ukázal, že chybí velká částka peněz. Zpráva dospěla k závěru, že to byl ukraden jeho synovcem Louis d'Aubusson de La Feuillade; Louis XIV ho chtěl propustit z armády, ale rodinné spojení, Louis de Pontchartrain, ho přesvědčil, aby tak neučinil.[8]

V jeho Mémoires napsáno ve 20. letech 20. století, Saint-Simon (1675-1755) popisuje biskupa jako příliš známého a chlípného, ​​ačkoli přesnost těchto komentářů je těžké posoudit. Stejně štiplavě hodnotil Françoise de La Feuillade, který zemřel v roce 1691, kdy bylo sv. Šimonu 16 let, a obecně se k Ludvíku XIV. A jeho příznivcům, nepřátelům, které většinou odmítl jako prosté občany, choval jednotně.[9]

Heraldické paže de la Feuillade

Reference

  1. ^ Homs, George J. „François III d'Aubusson, duc de La Feuillade“. Geni.com. Citováno 15. prosince 2018.
  2. ^ Anselme, Augustin Dechauffé, Du Forny (1750). Histoire de la Maison Royale de France, et des grands officiers de la Couronne Volume V. Compagnie des Libraires. str. 349.
  3. ^ Anselme & Du Forny, str. 347
  4. ^ Anselme & Du Forny, str. 348
  5. ^ Bergin, Joseph (2014). Politika náboženství v raně novověké Francii. Yale University Press. str. 151–153. ISBN  978-0300207699.
  6. ^ De la Feuliade, Georges d'Aubusson (1651). Response de Mgr l'archevesque et prince d'Ambrun [George d'Aubusson de La Feuillade], prezident de l'assemblée du clergé, faite à M. le comte de Fiesque, et autres gentils-hommes, envoyez à ladite assemblée, de la part de Messieurs de la noblesse, le mercredy 15. března 1651. Paříž: G le Rond.
  7. ^ Tucker, Spencer C (2009). Global Chronology of Conflict: From the Ancient World to the Modern Middle East 6V: A Global Chronology of Conflict [6 svazků]. ABC-CLIO. str. 654. ISBN  978-1851096671.
  8. ^ Chapman, Sara (2004). Soukromé ambice a politické aliance ve vládě Ludvíka XIV. University of Rochester Press. str. 29. ISBN  1-58046-153-0.
  9. ^ Fallon, Brian (20. listopadu 1999). „Review of Duc de Saint-Simon: Memoirs, Vol.1: 1691-1709 edited and translation by Lucy Norton“. Irish Times. Citováno 20. prosince 2018.

Zdroje

  • Anselme, Augustin Dechauffé & Du Forny; Histoire de la Maison Royale de France, et des grands officiers de la Couronne, svazek V; (Compagnie des Libraires, 1750);
  • Bergin, Joseph; Politika náboženství v raně novověké Francii (Yale University Press, 2014);
  • Chapman, Sara (2004). Soukromé ambice a politické spojenectví ve vládě Ludvíka XIV. (University of Rochester Press, 2004);
  • De la Feuliade, Georges d'Aubusson; Response de Mgr l'archevesque et prince d'Ambrun [George d'Aubusson de La Feuillade], prezident de l'assemblée du clergé, faite à M. le comte de Fiesque, et autres gentils-hommes, envoyez à ladite assemblée, de la part de Messieurs de la noblesse, le mercredy 15. března 1651; (G le Rond, 1651);
  • Tucker, Spencer C; Globální chronologie konfliktů: Od starověku po moderní Střední východ: Globální chronologie konfliktů v 6 svazcích; (ABC-CLIO, 2009);

externí odkazy

Tituly katolické církve
Předcházet
Wilhelm von Fürstenberg		 Biskup z Metz
1669–1697		Uspěl
Henri Charles du Cambout de Coislin
Předcházet
Guillaume d'Hugues		 Embrunský arcibiskup
1649–1669		Uspěl
Charles Brûlart de Genlis