Geertruida Carelsen - Geertruida Carelsen - Wikipedia

Geertruida Carelsen
GeertruidaCarelsen.jpg
ca. 1899
narozený
Amy Geertruida de Leeuw

10. dubna 1843
Haarlem, Holandsko
Zemřel4. června 1938
Haarlem, Holandsko
obsazeníAutor
novinář
Manžel (y)žádný
Rodiče)Johan Carel de Leeuw (1816–1880)
Maria Cornelia Elisabeth Penninck Hoofd (1815 / 1816–1876)

Amy Geertruida de Leeuw (10. dubna 1843 - 4. června 1938), známý pod pseudonymem Geertruida Carelsen, byl nizozemský autor a novinář.[1][2]

Život a práce

Provenience a raná léta

Amy Geertruida de Leeuw se narodil v rodinném domě po boku Nieuwe Gracht v Haarlem, nejstarší ze čtyř dětí jejích rodičů. Její matkou byla Maria Cornelia Elisabeth Penninck Hoofdová (1815 / 1816–1876), nevlastní neteř (po opětovném sňatku s ovdovělou babičkou Geertruidy) zahradního architekta Louis Paul Zocher a profesionální překladatel anglické provenience. Johan Carel de Leeuw (1816–1880), její otec, byl a vodní inženýr který měl na starosti odvodnění Anna Paulownapolder severně od Alkmaar. V roce 1848 podala společnost, která byla založena na odliv Anny Paulownapolderové, bankrot a její otec přišel o velkou část svých úspor a hezkého platu, který dosud vydělával. Okolnosti rodiny se najednou výrazně snížily a pozadí této části Geertruidina dětství tvořil pocit šoku. V roce 1855 její otec přijal zaměstnání jako "Dijkgraaf", se stal vyšším administrativním úředníkem u vodárenské společnosti. To znamenalo přestěhovat se do nově dostupných vyschlých zemí Anna Paulownapolder. Amy Geertruida, nyní již ve věku 12 let, již nebylo možné navštěvovat školu v Haarlem kde získala rané vzdělání. Místo toho ji a její mladší sestru Albertinu Carolinu po večerech vzdělávala její matka. Jejich dva bratři byli posláni pryč do internátní školy kvůli jejich vzdělání. Díky anglickému pozadí své matky dokázala Amy Geertruida de Leeuw zvládnout anglický jazyk relativně mladá.[1]

Ona sama by zůstala svobodná.[1]

Jako dítě si de Leeuw vytvořila vášeň pro zahradničení, která ji nikdy neopustí. To povzbudil její nevlastní dědeček (druhý manžel její babičky), zahradní architekt, který žil poblíž a umožnil jí přístup na pozemek, kde mohla vytvořit a vyvinout vlastní malou zahradu. Poté, co se rodina přestěhovala, v roce 1855, často doprovázela svého otce na procházkách, které podnikl při své práci, aby zkontrolovala podmínky hrází, které odvodňovaly a chránily Anna Paulownapolder. Jako teenager také stále častěji pomáhala svému otci s prací doma, organizovala jeho pracovní deník a vyřizovala část jeho kancelářské korespondence.[1]

Spisovatel

Když jí bylo 20, de Leeuw se rozhodla stát se spisovatelkou, „ne proto, že bych zvláště chtěla [psát]. Ale protože jsem měla co říct“.[3][A] Spolu s Henriëtte van der Meij, de Leeuw pocházela z první generace žen, z nichž několik se obrátilo na žurnalistiku jako na způsob, jak si vydělat na živobytí: byla si vědoma toho, že je ženou v mužském světě. Zpočátku se její příspěvky objevovaly jednoduše pod podle řádku „„ od venkovské dívky “(„... een landmeisje“), ale bylo jí řečeno, že by měla používat jméno, a tak si zvolila pseudonym George Zeemeeuw. To bylo generováno s námitkami, že žena by neměla psát pod jménem, ​​z čehož vyplývá, že je muž. Po diskusi o této záležitosti se svým otcem přešla k psaní pod jménem Geertruida Carelsen. „Geertruida“ byla již jejím druhým pravým jménem, ​​které dostala, protože to bylo druhé jméno její babičky z otcovy strany: jméno „Carel“ bylo druhé jméno jejího otce.[2]

Začala v roce 1863 psaním dopisů o přírodě, s úmyslem přinést „městským dívkám“ hlubší poznání přírody. V roce 1874 byla tato písmena spojena do jediné kompilace a publikována pod názvem „In 't vrije veld. Brieven van een Landmeisje aan jonge dames“ (volně: "Na otevřeném poli. Dopisy od venkovské dívky po mladé dámy").[1] Oslavila narození Princezna Wilhelmina v roce 1880 básní "O narození princezny", která vyšla v roce 2006 Nieuws van den Dag, an Amsterdam - denní tisk s hromadným oběhem.[1] Během příštích dvaceti let na to navázala řadou dalších novin, básní a krátkých „dojmů“, které byly publikovány v různých novinách a časopisech.[2] Stala se pravidelným přispěvatelem do Nieuws van den Dag v roce 1881, kdy článek publikoval první v její sérii deseti zdlouhavých, čitelných a vědeckých prací o „botanických procházkách městem“,[4] ve kterém prokázala literární talent a botanické znalosti, které byly široké i hluboké, očividně získané od příbuzného její matky, krajinářské architektky Louis Paul Zocher.[5] Právě jako novinářka - novinářka - se později stala známou.

Zdravotní sestřička

Carelsenova matka zemřela v roce 1876 a její otec v roce 1880. Její sourozenci již odešli z domova a ocitla se poprvé sama v práci Amsterdam nemocnice jako praktikantka. Neexistoval žádný předběžný požadavek na studium jakéhokoli druhu diplomu, ale evidentně vnesla odhodlání a energii do svého nemocničního výcviku a povinností, možná podpořená zkušenostmi získanými při péči o vlastní rodiče během posledních let.[2][6]

Londýn

V nemocnici pracovala do roku 1888, kdy ji „rodinné okolnosti“ zavolaly do Londýna, kde necelé tři roky žila s příbuznými na straně matky.[2] Zdá se, že její angličtí příbuzní se pohybovali v politicky levicových kruzích: život v Londýně udělal hluboký dojem na její stále mladistvě vnímavou duši.[2][7] Zarazilo ji, že v Anglii lze vedle sebe nacházet velké blahobyt a strhující chudobu. Skvělý průmysl přinesl velké výhody i velkou destrukci. Byla bezpochyby ovlivněna intenzivně duchovními a hluboce intelektuálními kruhy, do nichž byla prostřednictvím sítě svých bratranců vítána. Zjistila, že byla nucena hluboce přemýšlet: při pohledu zpět si později vzpomněla, že žurnalistce se naučila hlavně během svého pobytu v Anglii.[2]

Navštěvovala řadu divadelních představení v hlavním městě Anglie, přihlašovala se na různé kurzy a účastnila se přednášek.[1] V roce 1890, krátce před návratem z Londýna, vydala průvodce po městě.[1]

Novinář

Než opustila Londýn, byla v pravidelném kontaktu s řadou důležitých nizozemských novin. to bylo Nieuws van den Dag a Utrechts Dagblad, kteří ji poslali Berlín na konci roku 1890 tam pracoval jako jejich korespondent.[1] Jednou z prvních písemných prací, které po příjezdu do Berlína vytvořila, byl cestovní průvodce po městě, který byl vydán v roce 1891.[1] Strávila sedmnáct let v Berlíně a soudě podle podílu jejích memoárů věnovaných těmto letům považovala Carelsen svůj pobyt v Berlíně za zdaleka nejdůležitější část své profesionální kariéry.[2] J. P. Thijsse později napsal, že Carelsen byl jedním z nejlepších nizozemských novinářů bez ohledu na pohlaví.[5][8] v roce 1893 přijala členství v Leidene -na základě Holandská literární společnost („Maatschappij der Nederlandse Letterkunde“/ MNL) která až do tohoto bodu byla výhradně mužskou asociací.[1][9]

Poslední roky

Geertruida Carelsen, kterou stále více trápila slepota, prožila posledních čtrnáct let Haarlem, město jejího narození. Jeho veřejný profil byl nyní snížen, ale ona pokračovala v psaní pro řadu časopisů až do svého stáří. Její témata byla často zahradnická nebo se jinak zabývala přírodou. Po mnoho let byla také trvalou obhájkyní zdokonaleného povolání pro ženy a prosazovala potřebu otevírat zahradnické školy pro dívky. Rovněž pokračovala v účasti na zasedáních Holandská literární společnost. Většinu času věnovala péči a rozvoji své zahrady. Publikovala své memoáry v roce 1928 a poté druhý svazek memoárů, který se objevil v roce 1933. Napsala o tom v roce 1932 v dopise svému příteli, dramatikovi-podnikateli Frans Mijnssen „Může to být moje poslední kniha, ale moje duše je v ní stoprocentně“.[1][b].

Spisovatelka A. G. de Leeuw, známá pod svým pseudonymem jako Geertruida Carelsen, zemřela ve věku 95 let Haarlem dne 4. června 1938.[6]

Výstup (výběr)

  • In 't vrije veld. Brieven van een landmeisje aan jongedames. Amsterdam, 1866.
  • „Bloemen en tuinen“, v: Volks-almanak van de Maatschappij tot Nut van 't Algemeen (1879), s. 42–49.
  • Natuurfantazieën. Haarlem, 1881.
  • Balíček Een bonte. Haarlem, [1882].
  • „In het park te Muskau“, v: De Gids 50 (1886), str. 259–285.
  • Vertellingen en schetsen. Haarlem, 1886.
  • V Londenu. Haarlem, [1890].
  • Berlijn. Amsterdam, 1891.
  • Eerbied voor het levend materiaal in de tuinkunst. Haarlem, 1902.
  • Noord-Hollandsche vertellingen. Rotterdam, [1903].
  • „Het werk der Zochers“, v: De Tijdspiegel 74 (1917), str. 205–220.
  • Herinneringen (Memoires). Haarlem, 1928.
  • Herinneringen. Tweede svazek (Memoires, druhý svazek). Haarlem, 1933.
  • Vertellingen en scehtsen. Haarlem, [z.j.].

Podrobnější verzi tohoto seznamu umístil online Digitale Bibliotheek voor de Nederlandse Letteren (DBNL).[10]

Poznámky

  1. ^ „... niet omdat ik dat zo graag wou worden. Maar omdat ik iets te zeggen had.“[3]
  2. ^ „Het zal wel het laatste boek zijn, dat ik uitgeef, maar mijn ziel ligt er helemaal in“.[1]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m Anne-Marie Mreijen (14. listopadu 2017). „Leeuw, Amy Geertruida de (1843–1938)“. Digitaal Vrouwenlexicon van Nederland: 1001 Vrouwen. Huygens Institute for the History of the Netherlands, Amsterdam. Citováno 1. května 2020.
  2. ^ A b C d E F G h Marie C. van Zeggelen (1942). „Amy Geertruida de Leeuw [Geertruida Carelsen]: Haarlem, 10. dubna 1843 - Haarlem, 4. června 1938“. Jaarboek van de Maatschappij der Nederlandse Letterkunde. Digitale Bibliotheek voor de Nederlandse Letteren (DBNL), den Haag. str. 104–107. Citováno 1. května 2020.
  3. ^ A b Geertruida Carelsen (1928). Herinneringen. Tjeenk Willink, Haarlem.
  4. ^ Leen Dresen (2013). „De 'botanische stadswandelingen' van Geertruida Carelsen in Amsterdam“. Universitaire Pers Leuven. ISBN  978 90 5867 969 7. Citováno 2. května 2020.
  5. ^ A b Leen Dresen (autorka sekce Geertruida Carelsen); Inge Bertels (editor překladačů); Jan Hein Furnée (překladač-editor); Tom Sintobin (překladač-editor); Rob van de Schoor (překladač-editor); Hans Vandevoorde (editor překladačů) (11. prosince 2013). De botanische Stadswandelingen van Geertruida Carelsen v Amsterdamu. Tussen beleving en verbeelding: De stad in de negentiende-eeuwse literatuur. Universitaire Pers Leuven. str. 157–179. ISBN  978-90-5867-969-7.
  6. ^ A b „De Haarlemsche schrijfster Geertruida Carelsen overleden“. Tento novinový nekrolog se objevuje v horní části druhého sloupce stránky 2. Oválný portrét Geertruidy Carelsenové v horní části zprávy umožňuje relativně snadné vybrat. Haarlemův Dagblad. 7. června 1938. str. 2. Citováno 2. května 2020.
  7. ^ Anne van Buul (2014). Ruskin v perspektivě een nieuw. In vreemde grond geworteld: Prerafaëlitisme in Nederlandse literatuur en beeldende kunst (1855–1910). Uitgeverij Verloren. str. 88–90. ISBN  978-90-8704-414-5.
  8. ^ JP Thijsse (7. dubna 1928). „Uit de Natuur: Geertruida Carelsen“. De Groene Amsterdammer. Algemeen Handelsblad, Amsterdam.
  9. ^ J. Poelstra, „De eerste vrouwelijke leden van de Maatschappij“, in: Nieuw Letterkundig Magazijn, 18, 2000, s. 16–23.
  10. ^ „Geertruida Carelsen, geboren, 10. dubna 1843 te Haarlem, overleden 4. června 1938 te Haarlem, naamsvarianten Amy Geertruida de Leeuw .... Primaire teksten van Geertruida Carelsen starší v de dbnl“. Literatuur & Taal: Auteur. Digitale Bibliotheek voor de Nederlandse Letteren (DBNL), den Haag. Citováno 3. května 2020.