Geersův zákon - Geers law - Wikipedia

Geersův zákon je fonologický pravidlo pro Akkadský jazyk podle kterého dva různé důrazné souhlásky (ṭ, ṣ, ḳ) se nemůže vyskytnout v jednom akkadském slově. Je pojmenován po Frederick Geers kdo to objevil v roce 1945.[1]

Zákon se obvykle vztahuje na zděděné Proto-semitské kořeny jejichž důraz byl obvykle disimilovaný. Porovnat:[2]

  • Proto-semitský * ṣ̂bṭ> akkadský ṣabātu "chytit"
  • Proto-semitský * ḳṭn> akkadský ḳatānu „být hubený“
  • Proto-semitský * ḳṣr> akkadský kaṣāru "přivázat"
  • Proto-semitský * ṣ̂yḳ> akkadský siāḳu "být úzký"

Taková disimilace je pravděpodobnější, pokud budou důrazní hlasovaní.

Ovlivnilo to také výpůjční slova, jako např Amorite * qṭl> akkadština ḳtl. Ve vzácných případech to neplatilo, jako např ḳaṣû namísto kaṣû.[3]

Kdyby proto-semitská empatie byla ejektivy, pak je Geersův zákon vysvětlen jako projev rozšířeného omezení v jazycích majících vyhazovače, který zakazuje souběžný výskyt dvou vyhazovačů v kořenu.[4]

Poznámky

  1. ^ Geers (1945)
  2. ^ Citováno po Kogan (2011:60)
  3. ^ Streck (2011:367)
  4. ^ Bomhard & Kerns (1994:92)

Reference

  • Geers, Frederick W. (1945), „Zacházení s důrazem v akkadštině“, Journal of Near Eastern Studies, 4 (2): 65–67, doi:10.1086/370740.
  • Kogan, Leonid (2011), „Proto-semitská fonetika a fonologie“, Weninger, Stefan (ed.), Semitské jazyky: Mezinárodní příručka, Walter de Gruyter, str. 54–151
  • Streck, Michael P (2011), „Babylonian and Assyrian“, Weninger, Stefan (ed.), Semitské jazyky: Mezinárodní příručka, Walter de Gruyter, str. 359–396
  • Bomhard, Allan R .; Kerns, John C. (1994), Nostratic Macrofamily: A Study in Distant Linguistic Relationship, Walter de Gruyter