Gaston Wiet - Gaston Wiet

Gaston Wiet (18. prosince 1887, Paříž[1] - 20. dubna 1971, Neuilly-sur-Seine) byl Francouz 20. století orientalista.

Životopis

Wiet vystudoval Institut national des langues et civilizations orientales, a s právnickým diplomem, strávil v Institut Français d'Archéologie Orientale Káhiry v letech 1909–1911. Jako odborný asistent v Lyonu, kde učil arabštinu a turečtinu, poté profesor v Káhiře, byl v roce 1914 povolán na brigádu Armée d'Orient jako podporučík. Válku ukončil v hodnosti kapitána zdobenou srbskou vládou.

Muzeum islámského umění, Káhira dnes.

V roce 1919 pokračoval ve své pedagogické činnosti v Lyonu a Paříži. V roce 1926 byl jmenován ředitelem Muzeum islámského umění, kterou zastával do roku 1951.[2] Napsal 14 z 35 svazků katalogu muzea, čímž přispěl k obohacení sbírek, zejména v oblasti nábytku a epigrafie.

V roce 1940 se Wiet stal v Káhiře jedním z nejhorlivějších stoupenců Svobodná Francie a generální de Gaulle.

Po svém návratu do Francie v roce 1951 byl Wiet jmenován profesorem na Collège de France (předseda arabského jazyka a literatury), kterou zastával do roku 1959. V roce 1957 byl zvolen členem Académie des Inscriptions et Belles-Lettres.

Vybraná bibliografie

Káhira. Muhammad Ali z Egypta mešita.
  • Maspero, J.; Wiet, G. (1919). MIFAO 36 1e série fasc.2 - Matériaux pour servir à la géographie de l'Égypte (francouzsky). Káhira: Zobr. de l'Institut français d'archéologie orientale.
  • Wiet, G. (1930). MIFAO 52 - Matériaux pour un Corpus Inscriptionum Arabicarum Part 1 Égypte. T. 2 (francouzsky). Káhira: Zobr. de l'Institut français d'archéologie orientale.
  • 1931: Répertoire chronologique d'épigraphie arabe, kterou založili Étienne Combe, Jean Sauvaget a Gaston Wiet v Káhiře, Institut français d'archéologie orientale.
  • 1932: Les mosquées du Caire, s Louis Hautecoeur, Paříž, E. Leroux, 2 sv. (Dotisk Hachette, 1966).
  • L'Égypte arabe, de la conquête arabe à la conquête ottomane (642–1517), Paříž, Société d'histoire nationale, 1937.
  • 1937: Le livre des platí (Kitâb al-Bouldân) od Ya'qûbî, prezentace a překlad, Gaston Wiet, Káhira, Institut français d'archéologie orientale.
  • 1942: Mémoires sur l'Égypte, année 1791, Trécourt, Jean-Baptiste, editoval a komentoval Gaston Wiet, Káhira, Institut Français d'Archéologie Orientale.
  • 1952: Leçon inaugurale faite le 4 décembre 1951, Collège de France, chaire de langue et littérature arabes, Paříž, Collège de France.
  • 1955: Ibn Iyâs, Muḥammad ibn Ahmad, Journal d'un burgeois du Caire, chronique d'Ibn Iyâs, přeložil a komentoval Gaston Wiet, Paříž, S.E.V.P.E.N., (Bibliothèque générale de l'École pratique des hautes études).
  • 1959: Le minaret de Djâm: La de Vancouverte de la Capitale des Sultans Ghorîdes: XIIe-XIIIe, s André Maricqem, (předmluva Daniel Schlumberger ), Paříž, Klincksieck, (Mémoires de la Délégation archéologique française en Afghanistan, XVI).
  • 1961: Gaston Wiet, Grandeur de l'Islam, de Mahomet A François Ier, Paříž, Éditions de la Table ronde. (Dotisk Éditions Kontre Kulture [fr ], 2014)
  • 1964–1965: La configuration de la terre (Kitab Surat al-Ard) od Ibn Hauqal, překlady a poznámky Gastona Wiet a J.H. Kramers, Paříž, Maisonneuve et Larose, 2 sv.
  • 1966: Úvod à la littérature arabe, Paříž, Maisonneuve et Larose [fr ].

Reference

  1. ^ Digitální archiv občanského rejstříku v Paříži, rodný list č. 2/1334/1887, datum a místo úmrtí uvedené na okraji zákona.
  2. ^ Po republikánském puči byl Gaston Wiet, který byl nějakým způsobem vyšším „důstojníkem“ egyptské monarchie, podle uvážení novými úřady vyzván k opuštění úřadu.

externí odkazy